Google bojuje s americkou vládou o ochranu údajů ze svých databází

Americké úřady potřebují k prosazení zákona na ochranu dětí na webu údaje z vyhledávačů. Chtějí některé záznamy od Googlu, Yahoo, AOL a Microsoftu. Tento požadavek vzbudil vlnu nevole mezi ochránci lidských práv a Google data odmítl poskytnout. Organizace bojující za ochranu dětí naopak litují toho, že Google nechce pomoci v ochraně dětí před pornografií. Kde je pravda?

Kontroverzní zákon

Nejprve si povězme ve stručnosti oč se vlastně jedná. Minulý týden ve středu požádala "Bushova administrativa" největší vyhledávače jako je Google, Yahoo, AOL a Microsoft o miliony záznamů, které se při vyhledávání ukládají. Google poměrně nahlas odmítl (co na to ostatní si povíme dále), odstartoval vlnu debat o ochraně soukromí a dalších otázkách a vládní orgány se snaží získat data žalobou.

Jaké údaje vlastně vládní orgány po vyhledávačích požadují a proč? Začneme nejprve druhou otázkou, ať si uděláme ve věcech jasno. Jádrem celého případu je návrh zákona "Child Online Protection Act" (COPA), který pochází z roku 1998 a má za cíl "ochranu dětí před online obsahem". Tento návrh je však podle některých odborníků příliš "přísný", porušuje některá ústavní práva lidí, dlouho se o něm jednalo, až byl nakonec v červnu roku 2004 americkým Nejvyšším soudem zamítnut a poslán zpět k nižším instancím k dalšímu šetření. To má umožnit zainteresovaným stranám "aktualizovat své argumenty", aby lépe reflektovaly "aktuální technologickou realitu".

Jak s tím souvisí tento případ? Americké Ministerstvo spravedlnosti se právě na základě dat, která chce získat od vyhledávačů, snaží dokázat, že různý filtrovací software, který má děti ochránit před závadným obsahem na Internetu, je neúčinný, celý koncept je nedostačující, v praxi nefunguje a jedině vytvořením zákona (a tedy hrozby pro poskytovatele "závadného obsahu") se docílí výsledku. Data jsou tedy potřeba jako podpůrný argument pro prosazení COPA.

Seznam hledaných výrazů

Po vyhledávačích jsou požadovány dva druhy dat. Prvním jsou záznamy, které obsahují termíny, které lidé vyhledávají. Druhou skupinou dat je pak seznam zaindexovaných webů. Je však třeba říci, že požadavek nehovoří o IP adresách ani jiné identifikaci návštěvníků. Má se jednat pouze o hrubá, anonymní data, která neumožní spojit si vyhledávané výrazy s konkrétní osobou. V původním požadavku byl dokonce i konkrétní termín, ze které doby mají data pocházet. Po počátečním odmítnutí a pokusech o vyjednávání s Googlem byl pak požadavek přehodnocen na náhodný vzorek 1 milionu URL adres a kopii všech vyhledávaných řetězců za období jednoho (náhodného) týdne.

Google se tedy podobným požadavkům brání. Další podrobné informace zatím chybí, ale Yahoo a AOL se údajně vůči tomuto požadavku nestaví tak tvrdě jako Google, ale nehodlají poskytnout žádné údaje, které mohou identifikovat jednotlivé uživatele. Microsoft se veřejně nevyjádřil, ale podle ACLU (American Civil Liberties Union) požadavku vyhoví. AOL údajně poskytla anonymní seznam vyhledávaných termínů (nikoli již výsledků těchto hledání) za interval jednoho dne. Ve skutečnosti se ale vlastně oficiálně nic neví, alespoň prozatím, a zřejmě probíhají další jednání. Poslední páteční informace však hovoří o tom, že Yahoo, AOL a Microsoft požadavku vyhověly.

Otázka tedy je, zda je třeba se obávat nějakého narušení soukromí, vzhledem k povaze dat, která jsou požadována. Klíčovým je v tomto směru vyhledávací řetězec. Pokud by někdo hledal nějaká závadná slova jako třeba "drogy" (ponechme teď stranou, že tento výraz nemusí nutně implikovat něco nelegálního, šlo jen o příklad), nic mu nehrozí, protože s tímto slovem nebude nijak spojena jeho IP adresa či jiný druh identifikace (i když v databázích vyhledávačů tyto údaje samozřejmě jsou). Pokud ovšem do vyhledávacího pole napíšete něco osobního, třeba vaši adresu (a opět ponechme stranou důvod podobného konání, jde opět jen o příklad), teoreticky již jistý únik vašich údajů hrozí.

Co potom s daty hodlají úřady podniknout? Na jejich analýzu byl najat profesor statistiky Philip Stark z University of California v Berkeley. Cílem je mimo jiné zjistit, jak často hledají lidé pornografický materiál a změřit účinek software pro jeho filtrování.

V čem je vlastně problém?

Proč je vlastně zákon, o který se v tomto případě bojuje, tak problematický, a co přesně ona "ochrana dětí" znamená? Předně je třeba zdůraznit, že to nemá nic společného s dětskou pornografií, jak se v některých médiích psalo, ta je pochopitelně nelegální již dávno. Zmiňovaný Child Online Protection Act má za cíl trestat komerční weby za zveřejnění materiálu, který by mohl být shledán "škodlivým" pro děti. Problém je v jisté vágnosti této definice, což okamžitě vzbudilo vlnu nevole mezi předními mediálními společnostmi. Proto byl také návrh ihned napaden a jeden ze soudců, který později případ zkoumal, prohlásil, že na základě takového zákona by příliš horlivý žalobce mohl považovat za škodlivou pro děti i sbírku renesančního umění.

Když tedy pomineme problematičnost samotné definice, vlastní zákon může alespoň na první pohled působit v pořádku (ochránit děti jistě v pořádku je), požadovaná data od vyhledávačů jsou anonymní, takže kde je vlastně problém? Proč se Google a řada sdružení pro ochranu lidských práv tak brání? Argumentů je několik. V první řadě dle názoru odpůrců by soukromé firmy neměly sloužit jako vhodné zdroje informací pro vítězství v soudních přelíčeních. Druhým důvodem je obava o to, kam až tyto snahy o získání dat mohou zajít. Pokud bude v anonymních datech nalezeno něco "zajímavého", řekněme důkaz nějakého kriminálního činu, nepožádají pak úřady příslušný vyhledávač o dodatečná data pro identifikaci? Třetím důvodem je pak prostá obava z toho, že vyhledávače uchovávají příliš mnoho informací o svých uživatelích a jejich "návycích". Bojí se možnosti zneužití vyhledávačů jako "sledovacího zařízení" a podobný případ vytváří nepříjemný precedens do budoucnosti.

V souvislosti s tímto případem se dokonce objevují návrhy zákona, který by měl vyhledávačům (či serverům obecně) úplně zakázat ukládání informací o uživatelích déle, než je nezbytně nutné (opět dost vágní vyjádření, nemyslíte?). Tím se má posílit soukromí uživatelů.

Jak dlouho se ještě případ potáhne zatím není jisté. Podle amerických zákonů má "obžalovaný" dva týdny na odpověď, vládní orgány pak další týden na reakci. V tomto případě jde ale o poněkud nestandardní stav, nebyl stanoven ani termín prvního slyšení, takže všechny lhůty jsou zatím ve hvězdách. Na úplný závěr z trochu jiného soudku. Jak reaguje na "případ Google" burza? Podle pátečních výsledků byla reakce okamžitá a ceny akcií Googlu klesly o 8,5 %.

Zdroje: TGDaily, ZDNet

Témata článku: Microsoft, Google, USA, Child, Union, California

49 komentářů

Nejnovější komentáře

  • lobo 24. 1. 2006 2:04:09
    Stalin v start-videu v Red Alerte
  • poiuy 24. 1. 2006 1:05:57
    Problém je inde. Teraz povedzme že im súd vyhovie. O niekoľko rokov...
  • Tomas 23. 1. 2006 23:40:44
    Co se tyce navodu na vybusniny a trhaviny, tak na netu jsem je jeste...
Určitě si přečtěte

ASUS ZenBook 3 se začal prodávat v Česku. Je ve všem lepší než MacBook, ale bude to stačit?

ASUS ZenBook 3 se začal prodávat v Česku. Je ve všem lepší než MacBook, ale bude to stačit?

** Novinka od Asusu míří přímo proti MacBooku od Applu ** Nabídne daleko více výkonu za stejné peníze

2.  12.  2016 | David Polesný | 129

Sbíječky vyměnili za klávesnice. Nový projekt má za cíl přeučit horníky na programátory

Sbíječky vyměnili za klávesnice. Nový projekt má za cíl přeučit horníky na programátory

** Programátorů je málo a horníků bez práce po uzavření dolu Paskov bude moc ** Problém řeší unikátní projekt ** Pilotní kurz dává naději, že by z horníků mohli být použitelní kodéři

28.  11.  2016 | David Polesný | 79