Go 4 ipv 6 & win

O IPv6 se aktuálně hodně mluví, ale v praxi se s ním setkáte zatím jen výjimečně. S Windows ale můžete IPv6 bez obav zkusit a zařadit se tak mezi průkopníky.

O IP protokolu verze 6 se již nějakou dobu mluví. V poslední době se začínají množit informace, že se velmi rychle blíží konec volných IPv4 adres. Pokud se tyto sporadické informace donesou  na veřejnost, vzniká občas obava, že s jejich koncem také skončí internet a nastane konec světa. Mnohá IT prostředí začínají pomalu snít o tom, že by v budoucnu na IPv6 přešly a někteří administrátoři se již chlubí tím, že jejich síťové prvky IPv6 již plně podporují. To je ale všechno.

Ve skutečnosti téměř nikdo IPv6 nepoužívá. Proč? Protože je k tomu nikdo a nic nenutí. Business IPv6 prostě prozatím nepotřebuje. Neexistují prozatím žádné podstatné webové služby, které by běžely pouze na IPv6. Žádný internetový poskytovatel nenabízí jen čistou IPv6 konektivitu a co víc, vůbec jen minimum poskytovatelů IPv6 konektivitu nabízí. Druhý důvod je neznalost správců a tím pádem logický strach z nové technologie.

Jak to vlastně funguje? Budou to podporovat moje aplikace? Můžu to začít používat a experimentovat hned? Jak vlastně později přejdeme?

Konec mýtu

Nejprve bych vás rád uklidnil. Fakt že dojdou/došly IPv4 adresy je sice pravdivý, ale ještě pěkných několik let to mnoho věcí nezmění. Ve skutečnosti došly pouze volné IANA bloky. Tzn. centrální celosvětová autorita přestala rozdělovat volné rozsahy regionálním autoritám, což jsou například evropské RIPE NCC, nebo  americký ARIN a asijský APNIC. Nic to neříká o tom, kolik tyto autority mají volných rozsahů pro svoje zákazníky, tedy další národní autority a poskytovatele. Také to neříká nic o volných rozsazích, které mají k dispozici právě tito poskytovatelé.

Neříká to také nic o tom, že jakmile adresy dojdou, ukončí se provoz IPv4 internetu. Nové IPv4 veřejné adresy si prostě jen již nebude možné pořídit, ale stávající vám nikdo nevezme.

Téměř žádné podnikové IT není na přechod na IPv6 ani připraveno, natož aby mělo vůbec nějaké konkrétní plány jak to v budoucnu podniknout. Domácí uživatelé o IPv6 ve většině ještě nikdy ani neslyšeli. K tomu se přidává i fakt, že ani levná síťová zařízení, jako jsou domácí routery, i ty nejnovější, ještě ve většině IPv6 vůbec nepodporují. Pokud podporují, vůbec tento fakt nijak nezveřejňují ani „neprodávají“. Bude tedy ještě pěkných pár let trvat, než si nějaký poskytovatel obsahu (CP – Content Provider), tedy nějaký webový business, dovolí natvrdo ukončit provoz na IPv4.

Rovnou si můžete vyzkoušet sami, které z vašich oblíbených webových služeb vůbec běží i na IPv6 adresách. Je to jednoduché. Pokud máte Windows Vista a novější operační systém, stačí napsat do příkazové řádky:

nslookup <adresa-webove-stranky>

Windows Vista totiž vždy překládá jméno primárně na IPv6 adresu (hledá tedy tzv. AAAA záznamy) a starší IPv4 adresy (tedy starší A záznamy) vrací až jako další.

V následující tabulce najdete rovnou odpovědi:

StránkaIPv6?
www.microsoft.comAno

  

Buďte připraveni

Pokud máte Windows Vista a novější operační systémy, nic vám ale nebrání začít IPv6 používat hned. Můžete zkoušet, testovat a zvykat si na nový formát adres a zkoušet žít s IPv6 paralelně. Tento článek by vám měl poskytnout základní informace jak na to.

Podpora IPv6 v operačních systémech

Nejprve k rodině Windows XP a Windows Server 2003. Tyto operační systémy mají základní podporu protokolu IPv6 integrovánu. Pokud ho ale chcete používat, musíte si tento protokol přiinstalovat ručně – buď pomocí GUI, nebo přes NETSH z příkazové řádky.

img01.jpg

img02.jpg

img03.jpg

netsh interface ipv6 install

Toto vám ale nainstaluje pouze IPv6 protokol, který na Windows XP/2003 nemá žádné GUI nastavení. Všechno, včetně IPv6 adresy, nebo masky sítě, musíte nastavovat ručně zase z příkazové řádky pomocí NETSH.

Windows XP může fungovat jako klient IPv6 a některé jeho aplikace to podporují. Nemůžete si ale být nikdy jen tak jisti, které aplikace to jsou. Pokud máte pochybnosti, podívejte se do následující tabulky, nebo zkonzultujte dokumentaci výrobce:

Windows XP/2003 klientské aplikace podporující IPv6
Klient DNS
Internet Explorer 5.0
Windows Explorer (sdílené soubory)
Klient sdílených souborů
Klient Active Directory a Kerberos
Windows Firewall
Office 2007

Ani pokud to daná aplikace podporuje, ještě to neznamená, že je podpora kompletní. Třeba v případě Windows Firewallu to znamená, že můžete udělat výjimku, nebo naopak blokovat TCP nebo UDP porty. Nelze ale nijak rozlišit, jestli se jedná o IPv4 nebo IPv6 protokol. Pokud uděláte nastavení, prostě bude platit pro oba. Nelze také omezit IPv6 rozsah vzdálených adres.

Pokud byste chtěli provozovat IPv6 služby na Windows Server 2003, budete také podstatně omezeni. V následující tabulce uvidíte jejich seznam.

Služby Windows Server 2003 podporující IPv6
Poznámka
DNS Server 
Active Directory 
IIS 6.0Pouze http
Routing and Remote AccessPouze směrování a přechodové technologie 6to4, Teredo a ISATAP. Bez podpory VPN ani IPv6overPPP

 

Podpora IPv6 na Windows Vista a novějších

Windows Vista, které vyšly roku 2006, už mají kompletní podporu IPv6, stejně jako Windows Server 2008 a všechny novější systémy. Znamená to tedy, že každá aplikace nebo služba, která má mít podporu na Windows Vista a novějších, musí plně pracovat na IPv6. Do všech aplikací musíte být například schopni zadávat IPv6 adresy a všechny služby musí umět poslouchat na IPv6 adresách.

IPv6 protokol je automaticky nainstalován a nastaven, aby získával IPv6 adresu automaticky, podobně jako je tomu u IPv4 protokolu. Oba protokoly jsou nainstalovány paralelně a váš počítač může mít obě dvě IPv4 i IPv6 adresy (to je tedy stejné jako na Widnows XP, samozřejmě).

DNS klient se vždy snaží přeložit primárně IPv6 adresu pomocí DNS, ptá se tedy primárně na AAAA záznamy a starší IPv4 adresy vrací v seznamu až jako další.

To je samozřejmě informace pouze o nástrojích těchto operačních systémů. Ani mnoho utilitek, které si můžete stáhnout z webu Microsoftu IPv6 nepodporuje. Tak je tomu například u mého oblíbeného PORTQRY.

Co se týče serverových služeb, některé nejnovější programy IPv6 stále nepodporují. Jmenujme firewall a aplikační a HTTPS proxy Threat Management Gateway 2010, kde je to velká škoda. Důvodem dosud nezavedené podpory je zřejmě to, že Microsoft musel přepracovat architekturu Kernel mode ovladače na novou pro Windows 2008 a nechtěl se pouštět do větších akcí a zbytečně vydat něco neotestovaného, co by mohlo obsahovat bezpečnostní trhliny.

V následující tabulce uvidíte rychlý přehled:

Aplikace a její podpora IPv6Poznámka
Exchange Server 2007Plná podpora pouze pokud běží na Windows  2008
SharePoint Services 3.0
SharePoint Server 2007
Plná podpora
 SQL Server 2005Plná podpora
 ISA Server 2006   Žádná podpora
 Threat Management Gateway 2010Částečná podpora
Musíte už instalovat speciálním postupem
Funguje jen jako IPv6 enpoint
Neumí směrovat ani NATovat IPv6
Nemá IPv6 HTTP/S proxy
Nelze používat IPv6 adresy v pravidlech
 Lync Server 2010Žádná podpora

  

Co tedy můžete?

Pokud chcete experimentovat, doporučuji Windows Vista a novější. Skoro nic vám nebrání nastavit si nějakou IPv6 adresu a začít zkoušet komunikaci mezi podobně nastavenými počítači na LAN. Na Windows Server 2008 si můžete nainstalovat DHCP server a rozdělovat IPv6 adresy dynamicky. Pokud máte Windows Server 2003 nebo novější DNS server, ten bude schopen dynamicky aktualizovat a překládat IPv6 adresy vašich klientům.

Můžete postupně začít s některými službami a prostě je zprovoznit na IPv6 a zkoušet z klientů, jestli to bude fungovat. Jediným omezením tu budou aplikace třetích výrobců. V okamžiku, kdy se cílové jméno serveru na který přistupujete dá přeložit v DNS na IPv6 adresu, klient ji dostane jako primární. Je časté, že aplikace třetí strany, která výsledek takového překladu dostane, nebude fungovat.

To nemusí být ale tak velký problém. Stačí prostě počítačům, na které se musí připojovat takováto „špatná“ aplikace, prostě nepřidělit IPv6 adresu.

Úvod do IPv6 adres

Pojďme tedy prozkoumat, jak fungují IPv6 adresy. Tento nový protokol má samozřejmě ještě mnohé další vlastnosti, ale pro začátek se musíte přestat bát jen IPv6 adres.

Pokud si protokol IPv6 nainstalujete na Windows XP, nebo ho nevypnete na Windows Vista a novějších, automaticky si generuje unikátní IPv6 adresu. Následují ukázky z GUI konfigurace Windows 7 a příkazu IPCONFIG na Windows XP a Windows 7.

img04.jpg

img05.jpg

img06.jpg

V obrázcích si všimněte, jak to funguje. Aniž byste měli v síti jakýkoliv další IPv6 počítač, ani IPv6 DHCP server, tak si stanice vygeneruje unikátní IPv6 adresu. Na Windows XP k tomu použije MAC adresu příslušné síťovky. Ta sama o sobě musí být unikátní, takže je to v pořádku. Windows Vista a novější, kvůli jakési ochraně soukromí, generuje tuto automatickou adresu náhodně.

Oba systémy vyzkouší unikátnost takové adresy na svém segmentu sítě (pomocí multicast, tedy jen po nejbližší router) a jen pokud by se objevila kolize, nenastavily by si žádnou IPv6 adresu. To je ale hodně malá pravděpodobnost.

Všimněte si, že IPv6 adresa je hodně dlouhá a obsahuje šestnáctkové cifry. To je uživatelská nutnost. IPv4 adresy jsou složeny jen ze čtyř bajt, zatímco IPv6 adresy jsou 128 bitové, tedy šestnácti bajtové. K formátu detailněji za chvilku. V tomto okamžiku řekněme pouze to, že adresa je tedy ve formátu osmi dvoubajtů oddělených dvojtečkami. Tedy něco jako:

xxxx : xxxx : xxxx : xxxx : xxxx : xxxx : xxxx : xxxx

Například:

2001:0DB8:0000:0000:02AA:00FF:C0A8:640A
FE80:0000:0000:0000:9076:12DD:5D0F:1755
FE80:0000:0000:0000:0215:5DFF:FE0A:0505

Pokud jsou v dvoubajtu nuly z leva, je možné je vynechat:

FE80::9076:12DD:5D0F:1755
FE80::215:5DFF:FE0A:505

V předchozích výpisech jste viděli, že na konci těch automatických IPv6 adres bylo ještě nějaké číslo oddělené procentem (%). To je tzv. Interface ID, číslo síťové karty. Jeho hodnota je unikátní na vašem stroji. Pokud máte více síťových karet, každá bude mít jiné Interface ID. Můžete klidně používat tyto automatické adresy k přístupu na vzdálené počítače. Musíte ale uvádět u cílové adresy vzdáleného počítače také svoje Interface ID. Například, pokud by vaše konfigurace byla:

Můj stroj:           FE80::9076:12DD:5D0F:1755 %16
Vzdálený stroj: FE80::215:5DFF:FE0A:505 %5

Ping FE80::215:5DFF:FE0A:505%16

Všimněte si, že sice zadávám onu cílovou adresu, ale svoje vlastní Interface ID. Děláte to tak proto, aby systém věděl, přes kterou síťovku má daný požadavek odeslat. Tohle je potřeba dělat v případě, že máte více síťových karet, jestliže máte jen jednu, na procenta klidně zapomeňte.

IPv6 adresu můžete zadávat i do jiných programů, než jen PING. Na následujících obrázcích uvidíte některé příklady. Jen si všimněte, že je někdy nutno ji ohraničit do hranatých závorek, aby se to nepletlo s oddělovačem čísla portu:

 img07.jpg

img08.jpg

img09.jpg

Poznámka: Automatické adresy, které jsme právě ukázali se nazývají Link Local (unicast) adresy. Pro zajímavost, tyto adresy se neregistrují automaticky do DNS. Tyto adresy jsou nesměrovatelné. Stanice prostě nepoužije Default Gateway a routery takové pakety nepřehazují mezi porty. Na každé straně routeru mohou být náhodou dokonce stejné Link Local IPv6 adresy, takže tyto adresy jsou zaručeně unikátní pouze na vašem segmentu.

Automatický překlad jmen

Pro Link Local adresy existuje také automatický překlad jmen počítačů. Je dokonce zapnut ve výchozím stavu, takže pokud mají dva počítače na stejném segmentu sítě (na stejné straně routeru) IPv6 protokol zapnut, můžete je klidně pingnout i jménem a ono se to samo přeloží na jejich IPv6 adresu, jak je například na obrázku:

img10.jpg

Nepotřebujete vůbec DNS server. Tato metoda zvaná Link Local Multicast Name Resolution (LLMNR) je ve výchozím stavu zapnuta a používá jednoduchý multicast. Vaše stanice prostě zakřičí do sítě „haló, kdo se tu jmenuje PC40“ a pokud tam nějaké PC40 je, tak jednoduše odpoví se svou Link Local IPv6 adresou.

Z tohoto důvodu, tedy kvůli tomu, že IPv6 překlad jmen je primární (ať už LLMNR, nebo i v případě, že máte DNS) je možné nově například pro PING příkaz určit, že má raději použít IPv4 jmenný překlad pomocí parametru -4 (poněkud netradiční, že?):

img11.jpg

Směrovatelné adresy a masky sítí

Samozřejmě si můžete IPv6 adresy nastavovat ručně, nebo přidělovat například pomocí Windows Server 2008 DHCP serveru. V takovém případě si zřejmě nastavíte směrovatelné adresy a definovali byste si i masku sítě.

Funguje to úplně stejně jako s IPv4 adresami a jejich maskami. Jen si musíte zvyknout na mnohem delší a nepřehlednější zápisy. Délka masky se uvádí počtem bitů z leva. Posledních 64 bitů je vyhrazeno pro číslo zařízení. Nejdelší masku tedy můžete volit 64 bitů.

Směrovatelnou IPv6 adresu (ale nejspíš celou síť) vám buď přidělí poskytovatel, nebo si můžete nastavit cvičně vlastní z privátního rozsahu. Ano, stejně jako se starším IPv4 máte definován volný rozsah, ze kterého si můžete přidělovat jakkoliv chcete, na internetu se to ale objevit nesmí. Některé důležité adresy jsou v následující tabulce:

Adresa
Význam
Porovnání s IPv4
:: /128Bez adresy0.0.0.0
::1 /128Loopback, localhost127.x.x.x
FE80:: /10Link Local unicast169.254.x.x
FC00:: /7Unique Local unicast10.x.x.x, 192.168.x.x, 172.16.x.x-172.31.x.x

Většinu ostatních síťových adres byste mohli s určitými výjimkami dostat přiděleny jako veřejné. Některé další rozsahy jsou samozřejmě také vyhrazené pro různé účely (jako je dokumentace, multicast a přechodové technologie), ale to v tomto okamžiku není podstatné.

Všimněte si také, že v předchozí tabulce jsou masky pro Link Local a Unique Local adresy podivně krátké. Znamená to, že jejich síť nemusí začínat jen předepsaným FE80, nebo FC00. Podle následující tabulky to může být například:

Link Local AddressUnique Local Address
FE80:: / 10FC00:: / 7
FE8 ...FC ...
FE9 ...FD ...
FEA ... 
FEB ... 

Tak hurá na to!

Na pokusy používejte privátní FE80:: rozsah. Buď si adresy nastavte ručně, nebo je přidělujte z DHCP serveru (který mimochodem funguje principiálně naprosto stejně jako jeho IPv4 varianta). V následujícím obrázku je ukázka jednoduché privátní konfigurace:

img12.jpg

Pokud chcete, můžete si adresy zpřehlednit. IPv6 adresy můžete zadávat na konci stejným způsobem, jako to je v případě starších IPv4 adres. Nemusíte tedy nic konvertovat na hexadecimální formát a přitom budete mít „podobnou“ IPv6 i IPv4 adresu. Používám to například takto a Windows si to samy převedou:

img13.jpg

Jen upozorňuji, jakmile si zadáte adresu ručně, nebo ji dostanete z DHCP serveru (pozor, i routery mohou přidělovat adresy), tak se bude automaticky registrovat do DNS a Windows Vista a novější klienti ji začnou využívat.

Závěr

A to je pro dnešek vše. Tento bleskový úvod by vám měl stačit k tomu, abyste se vrhli na pokusy. Prostě si dejte IPv6 adresu, zkuste PING, zkuste DHCP, ověřte, že se adresa registruje v DNS serveru a začněte je aktivně používat. Samozřejmě, pokud používáte směrování (máte router) i uvnitř vaší lokální sítě, museli byste ho dostatečně nastavit, aby byl schopen vaši IPv6 komunikaci směrovat (pokud to tedy dané zařízení vůbec umí). Budete lépe připraveni na pozdější velký třesk, až budete muset celou síť překlopit na IPv6 kompletně.

V příštím článku se podíváme na fungování IPv6 detailněji a vysvětlíme si i různé přechodové technologie jako je 6to4, Teredo, ISATAP nebo zbrusu nový IP-HTTPS.

Autor: Ondřej Ševeček

Živě je díky vašim hlasům ve finále ankety Křišťálová Lupa. Podpořte nás prosím ještě v závěrečném kole. Děkujeme!


Sledujte Živě na Facebooku

celkem 1

Poslední názory Názory

Nechci být šťoura (článek jsem jen tak zběžně... Jan Řežab 22.  6.  2011 14:09
Můj názor Zobrazit vše



DEJTE NÁM TIP NA ČLÁNEK

Živě je díky vašim hlasům ve finále ankety Křišťálová Lupa. Podpořte nás prosím ještě v závěrečném kole. Děkujeme!



Aktuální číslo časopisu Computer
  • Testy nejnovějších produktů na českém trhu.
  • Informace ze světa internetu i bezpečnosti.
  • Plné verze programů zdarma pro všechny čtenáře.

Partnerská sekce pro IT profesionály
Microsoft TechNet/MSDN