Filip Hráček: Český Google je startup

Filipa si pamatuju ze školy v přírodě s 2.B: kreslil si na papír programy a problémy naší party ho ani trochu netrápily. Nejspíš věděl, co chce: o dvacet let později ho zaměstnal Google.

V dalším tagovém rozhovoru vám představíme Filipa Hráčka z Googlu, který v pražské pobočce začínal jako bloger a dnes se stará o tuzemskou vývojářskou komunitu.

<Google ČR>

Filip Hráček

Filip Hráček vystudoval mediální studia a mezinárodní vztahy na FSS MU, odkud si odskočil na stáž do japonské Ósaky. Chvíli se věnoval internetovému marketingu, v lednu 2008 nastoupil do českého Googlu jako Account Strategist & Blogger. O tři roky později přesedlal na současnou pozici Developer Relations Manager, kde se stará o české vývojáře.

Jak mi říkala Táňa (šéfka českého Googlu) při jednom z přijímacích pohovorů: Google ČR je možnost pracovat ve startupu… se zázemím mezinárodní firmy. Když jsem v roce 2008 nastoupil, bylo nás pět. Do velké míry to byl chaos, a to jak v tom dobrém smyslu, tak v tom špatném. Ale člověk rozhodně neměl a stále nemá pocit, že by pracoval v nějaké obrovské firmě. V Googlu máme pro nabírání nových lidí jedno pravidlo: vybírej chytřejší lidi, než jsi ty. Myslím, že jsme se ho v ČR drželi docela svědomitě, protože se teď v práci cítím jako idiot.

<big data>

Big! data. Málokdo si uvědomuje, jak moc je tohle aktuální téma. Žijeme v době, kdy – počítáno na bity a bajty – každý z nás ročně vyprodukuje víc dat než mnohé feudální státy za celá desetiletí. Nejde jen o „datasexuály“, kteří kvantifikují každý svůj krok. Všichni fotíme a točíme a píšeme e-maily a statusy a tvoříme avatary a kdovícovšechno. V roce 2010 lidstvo každé dva dny vyprodukovalo 5 EB dat. To je stejné množství, které máme od počátků lidstva do roku 2003. I relativně omezené datové zdroje na regionální úrovni můžou mít terabajty. Na to vám Excel už stačit nebude, potřebujete nástroje jako Fusion Tablesnebo (pro fajnšmekry) BigQuery.

Hodně lidí má dnes vůči datům (a statistice vůbec) výhrady, protože ještě donedávna statistika představovala velkézjednodušení. V dobách, kdy sběr dat znamenal vytisknout, vyplnit a manuálně zpracovat tisíce papírových formulářů, to ani jinak nešlo. Dnes, když se spousta dat sbírá sama, je to úplně jiná písnička. Neříkám, že statistika čirým objemem dat může nahradit kvalitativní pochopení, ale její pozice je hned úplně jinde. Dnes Google dokáže čistě jen z anonymních dat z vyhledávání poznat, že v daném regionu přichází chřipková epidemie, a to se stejnou jistotou a o týdny dřív, než to ví Světová zdravotnická organizace.

<open data>

Open data mám rád. Chci vědět, jak poslanci rozhodovali ve veřejných hlasováních, aniž bych musel trávit dny nad tištěnými zápisy. Chci vědět, jakým firmám radnice přiklepla posledních několik tendrů. Chci, abych k těm informacím měl přístup já, ale i kdokoliv jiný, samozřejmě včetně novinářů, ideálně přes API. Vzniká pak dvoustranná kontrola: nejen že žurnalisté jsou „hlídací psi demokracie“, ale občané jako já pak můžou být (s minimálním výdejem energie) hlídacími psy žurnalistiky. Haf.

<Philip Age>

Moje hudební alter ego. Veřejně hrát (především jako DJ) jsem začal v Japonsku. Tam jsem ale nepotřeboval přezdívku. Jmenovat se Filip je totiž v Japonsku strašně cool. Ne, že by to jméno neznali (フィリップ), ale znají ho v anglickém způsobu zápisu (Phillip). A ono vůbec, Japonsko je velmi homogenní společnost, takže cokoliv cizího (pro něcizího) je tam ohromný úlet.

Klepněte pro větší obrázek
Philip Age aka Filip Hráček

Každopádně po návratu do ČR bylo jasné, že s „přezdívkou“ Filip velkou díru do světa neudělám. Vymyslel jsem si Philip Age, protože to je způsob, jak většina anglicky mluvících kamarádů pro jistotu vyslovuje mé jméno (Filip H.), a líbil se mi i podprahový odkaz na F. L. Věka, mého oblíbeného obrozence.

<The Japanese Adventure>

Japonsko, japonština, a celý můj pobyt v Ósace (včetně začátků Philipa Age) je dokonalý doklad mé teorie, že zájmové aktivity → zajímavější kariéra.

<jak přežít zombie apokalypsu pomocí HTML5>

Asi před rokem jsem chtěl na vsetínském barcampu mluvit o HTML5 tak, aby to nebyla nuda. Můj první nápad byl: „Jak sbalit holku na HTML5“. Udělal jsem ale velkou chybu: zeptal jsem se svých kolegů v USA na nápady, co by tam šlo dát. V Americe bohužel zachází politická korektnost kamsi za obzor. Jenom návrh tématu nadzdvihl několik kolegů ze židle a začala dlouhá, dlouhá diskuze na téma „ženy a IT“.

Aby bylo jasno, moje přednáška si měla dělat legraci z mého neumětelství a z absurdity toho, že by se někdo snažil někoho sbalit na HTML5. Přednes à la John Hodgman. Američané (hlavně muži) to četli jako přímý útok na ženství a – jak jsem později pochopil – předpokládali, že budu přednášet obklopený polonahatými barovými tanečnicemi (nebo něco podobného).

No tak jsem to natruc změnil na zombies a ještě se drze zeptal, jestli se náhodou neozve nějaká organizace bránící zájmy nemrtvých. To byla zhruba ta chvíle, kdy celá ta hysterie odumřela. Nakonec jsem rád, že jsem to na ty zombies změnil. Přednáška se myslím vydařila, a navíc jsem zpětně inspiroval nejméně jednoho kolegu z Googlu.

<the next big thing>

Hardwarová divergence.

Nepřehlédněte dřívější Tag rozhovory:

Témata článku: Google, Rozhovory, Tag rozhovory, HTML5, Zombies, Chci, Machinarium, Samorost, Berg, Idiot, Adventure, Alter, PSI, Zombie, Chaos

12 komentářů

Nejnovější komentáře

  • Martin Berdych 23. 8. 2012 8:53:09
    Pred par lety jsem byl na pohovoru v Google v jejich kancelarich ve...
  • djmetlicka 22. 8. 2012 19:27:59
    :D Už viem čo má spoločné Justin Bieber a startup :) = Každému to lezie na...
  • ace_9 22. 8. 2012 13:43:03
    redaktori zive by mozno mali skusit spustit nejaky startup na obnovenie...
Určitě si přečtěte

Monitory do 10 tisíc: poradíme, jaké jsou teď nejlepší

Monitory do 10 tisíc: poradíme, jaké jsou teď nejlepší

** Dobrý monitor s kvalitním panelem lze pořídit pod tři tisíce korun ** Pod deset tisíc si můžete koupit pracovní 27" monitor nebo nejlevnější použitelné 4K ** Vybrali jsme také ideální model pro vícemonitorovou konfiguraci

27.  11.  2016 | Stanislav Janů | 13

Sbíječky vyměnili za klávesnice. Nový projekt má za cíl přeučit horníky na programátory

Sbíječky vyměnili za klávesnice. Nový projekt má za cíl přeučit horníky na programátory

** Programátorů je málo a horníků bez práce po uzavření dolu Paskov bude moc ** Problém řeší unikátní projekt ** Pilotní kurz dává naději, že by z horníků mohli být použitelní kodéři

28.  11.  2016 | David Polesný | 76