ENIAC, dědeček počítačů, oslavil 60 let

Včera tomu bylo právě 60 let, co byl uveden do provozu počítač ENIAC. Legenda, která patří k jedněm z prvních elektronických počítačů vůbec, odstartovala prudký vývoj tohoto odvětví, které změnilo druhou polovinu 20. století, výrazným způsobem ovlivňuje naše životy a zřejmě i nadále ovlivňovat bude. A na počátku toho všeho bylo bezmála třicetitunové monstrum.

Určit, který počítač byl opravdu ten úplně první, je dost závislé na tom, jakou definici si pro "počítač" zvolíme. Některé mechanické "počítací stroje" byly na světě již dávno před ENIACem, ale právě ENIAC bývá obvykle uváděn jako jeden z prvních "klasických" počítačů, tedy elektronický, programovatelný a také Turing-kompletní. Několik let před ním vznikl v Německu počítač Z3, který byl rovněž velmi unikátní (později zničen během bombardování Berlína v roce 1944) a taktéž splňoval zmiňované definice. Britové pak pro luštění německých šifer používali Colossus (ten byl rovněž zničen, tentokrát kvůli utajení na příkaz Churchilla a byl "odtajněn" až v 70. letech).



ENIAC v celé kráse

Přesto je to však právě ENIAC, který se dostal do všeobecného povědomí, nebyl tajen, ale byl po svém postavení předveden veřejnosti a také dokázal nalákat vědce a výrobce. Díky tomu, že jej nepotkal osud "kolegů" a měl větší štěstí, se tak s trochou nadsázky dá říct, že odstartoval dnešní počítačovou éru.

27 tunový drobeček

Zkratka ENIAC znamená Electronic Numerical Integrator and Computer a byl postaven pro armádu Spojených států (pro koho také jiného). Byl postaven primárně pro balistické výpočty a samotný projekt (pod názvem Project PX) byl schválen v roce 1943. Stavba započala v polovině roku 1944 na Penn`s Moore School of Electrical Engineering. Hotový počítač pak byl představen veřejnosti 14. února roku 1946 na University of Pennsylvania. Jeho duchovními otci byli pánové  J. Presper Eckert a John William Mauchly z University of Pennsylvania. Ti celý koncept navrhli a počítač postavili.

Po svém spuštění běžel zhruba 10 měsíců a 9. listopadu 1946 byl vypnut kvůli opravám a renovaci. Byl převezen do Aberdeen Proving Ground (testovací území armády USA) a 29. července 1947 opět spuštěn. Nepřetržitě pak běžel až do října roku 1955.

V souvislosti s historickými počítači je oblíbené uvádět jeho rozměry a další čísla, která mohou dnes působit až úsměvně. Abychom formalitám učinili za dost, račte se tedy pokochat. První údaj se týká ceny, která se vyšplhala na téměř 500 tisíc dolarů, což možná na první pohled není moc, ale dnešní dolar už není zdaleka co býval. Pro představu, původní odhad byl na šest měsíců práce a cenu 61700 dolarů. Hmotnost byla 27 tun, zabíral plochu 162 čtverečních metrů a měl neuvěřitelnou spotřebu 160 kW.

Obsahoval 17468 elektronek, které byly "mozkem" celého stroje. Dále to bylo například 1500 relé, 70 tisíc odporů a 10 tisíc kondenzátorů. Udržet něco podobného v chodu už dalo pořádnou práci. Jedním z největších problémů bylo ochránit elektronky před spálením (obzvlášť když "tepaly" rychlostí stotisíckrát za sekundu). Vzhledem k jejich počtu bylo skoro nemožné udržet všechny současně v běhu a prakticky v každém okamžiku byla nějaká spálená. Proto dokonce někteří inženýři předpovídali, že takto "poruchový" počítač bude prakticky nepoužitelný. Jednou z poněkud úsměvných historek, která se traduje, je pak to, že inženýři trávili většinu času právě tím, že pobíhali kolem počítače a měnili vadné elektronky. Tvůrci počítače však předcházeli těmto problémům jednak tím, že elektronky byly provozovány pod jejich "prahovými hodnotami" a konstrukce ENIACu navíc počítala s těmi nejhoršími možnými scénáři jejich poruch.



Téměř bezporuchový :)

Počítač přesto dle předpokladů poruchový byl a zpočátku běžel bezproblémově jen polovinu času. Denně se spálilo mnoho elektronek. Zejména fáze zapnutí a vypnutí, které jsou největším šokem pro počítač i dnes, byly krizové. Speciální odolné elektronky byly dodávány až od roku 1948. Také bylo rozhodnuto, že počítač poběží neustále a nakonec se podařilo snížit poruchovost až na jednu elektronku každé dva dny. Nejdelší čas bez poruchy byl dosažen v roce 1954 a byl 116 hodin. Na dnešní poměry jsou sice tyto údaje hrozné, ale na tehdejší úroveň technologie to byl poměrně úspěch,

Ale řešily se i problémy zcela jiného rázu, které jsou opravdu úsměvné. Hlodavci rádi požírají kabely, resp. jejich izolaci. Aby se tomuto problému zabránilo, dali nejprve konstruktéři ochutnat myším všechny druhy kabelů, které byly dostupné. Ten, který jim nechutnal, pak použili pro ENIAC. Do sterilního prostředí, kde se pohybují vědci téměř ve "skafandrech", tak měly tehdejší podmínky zřejmě velmi daleko.

Technologie

Jak vlastně ENIAC pracoval? Možná vás překvapí, že nepočítal v binární, ale v desítkové soustavě. Počítač neobsahoval uložené programy, pro přeprogramování musel být "předrátován", tedy vytvořeny nové spoje. I když koncept ukládání programů byl během vývoje rovněž uvažován, nakonec implementován nebyl kvůli potřebě co nejrychlejšího dokončení počítače, který měl pomoci ještě během druhé světové války. Výpočetní rychlost představovala 5000 sčítání/odčítání za sekundu a nebo 385 násobení za sekundu.

Za samotné programování bylo odpovědno šest techniků, kteří programovali příslušné funkce. Zajímavé je to, že vzhledem k povaze tohoto "povolání" a jeho podobností s "úřednickou prací" byly pro tuto činnost vybrány ženy, jak bylo tehdy zvykem. Všech šest programátorek ENIACu si můžete prohlédnout zde.



Sličné programátorky v akci



A program je hotov

Počátek nového věku

ENIAC byl opravdu kousek a je skutečně až s podivem, že to celé fungovalo. Stejný ENIAC už nikdy postaven nebyl, existoval (resp. stále existuje) pouze jeden kus. Bylo to neuvěřitelné monstrum a profesor počítačových věd Jay Forrester z MIT tak trochu žertem prohlásil, že nic z architektury ENIACu nepřežilo do dob současných počítačů, snad kromě elektřiny, kterou byl poháněn. Jeden fakt je však neoddiskutovatelný - ENIAC fungoval. Byl použit pro řadu výpočtů, mimo jiné pro výpočetní problémy, související s vývojem vodíkové bomby a další vojenské projekty.

Trochu legrační je, jak se již tehdy myslelo na "marketing". Vědci si po sestrojení počítače nebyli jisti, jak jej prezentovat veřejnosti. Třicetitunová "škatule" plná elektronek není na první pohled celkem nic úžasného. Namalovali proto čísla na žárovky a přimontovali k ENIACu jako "výsledkový panel". Blikající světla si pak od té doby veřejnost asociovala s počítačem (resp. naopak) a pokud se podíváte na některý sci-fi film z tehdejší doby, počítač je obvykle znázorňován jako skříň s mnoha zmateně blikajícími barevnými světýlky.

ENIAC tak odstartoval zájem řady vědců a institucí o elektronické počítače. Během několika let se pak počítače objevují na univerzitách či ve vládních institucích. V roce 1952 počítač UNIVAC, který byl postaven firmou, kterou si založili tvůrci ENIACu, "předpověděl" výsledek prezidentských voleb. S vynálezem tranzistorů a integrovaných obvodů se pak začal vývoj ubírat k miniaturizaci a výsledkem je to, co teď vidíte před sebou. Jak budou vypadat počítače za dalších 60 let si lze jen těžko představit.

Zdroje: News.com, Wikipedia,  WITI

Diskuze (51) Další článek: Český Telecom hlásí 300 tisíc zákazníků ADSL

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,