Studie britského Economistu porovnávající země nově přistupující k EU tvrdí, že tři premianti se jmenují Estonsko, ČR a Slovinsko, přičemž je v některých měřítcích klade i před nejvyspělejší státy západní Evropy
Články a zejména diskuse publikované na domácím Internetu, které hodnotí snahu vlády o tzv. e-government, tedy elektronizaci a „internetizaci“ fungování státu ve vztahu k občanům i firmám, často silně negativně. Poukazují na předčasnost, nevyzrálost a v důsledku toho na nevýznamnost tak propagovaného elektronického podpisu, na pracně a kostrbatě seskládávaný portál veřejné správy a především na velké množství služeb, které dle jejich názoru chybí a už tu měly dávno být.
I když mnoha připomínkám a kritikám nechybí racionální jádro, často si nedostatečně uvědomujeme, že jde o hodnocení z poměrně úzkého úhlu pohledu určité zájmové skupiny (internetoví „profíci“). Silně vymezená zájmová skupina se chová nejen jako lobbista (reprezentuje firmy, které se „tím živí“), ale také často zaměňuje svůj pohled a svoje potřeby za potřeby populace celé země. V tomto konkrétním případě se často zveřejňují názory, dle kterého je Česká republika někde zoufale pozadu a postupem času stále více zaostává za různými dalšími vyjmenovanými zeměmi – porovnávací argumenty se používají velmi často, protože na námitku „když to jde v zemi xxx, proč to nejde u nás?“ se těžko odpovídá.
Nedávno vydaná studie britského deníku The Economist, resp. jeho analytické divize však uvádí výsledky, nad kterými zřejmě takto zmasírovaní Češi pozdvihnou obočí: naši zemi v oblasti e-governmentu staví na jasně první místo ze zemí visegrádské čtyřky, řadí ji mezi země, které se úrovní svých ekonomik přibližují západní Evropě daleko více než my (Estonsko a Slovinsko) a v některých aspektech nás staví i před státy jako je např. Velká Británie nebo Nizozemí.
Celá studie, tzv. white paper v pdf je k dispozici zde. Stojí za to ji prostudovat, zde ji jen stručně shrnujeme:
- studie zkoumala nově přistupující země, plus země, které jsou v plánu v další etapě přistoupení včetně sporného Turecka
- kritéria stavu rozvinutosti e-governmentu zahrnovala: konektivitu a infrastrukturu, obchodní a právní prostředí, vzdělávání a dovednosti, vládní politika a vize, e-demokracie, online služby státu pro občany, online služby státu pro podniky. Každý z parametru měl určitou (zhruba srovnatelnou) váhu při vytváření celkového skóre
- výsledky: 1. Estonsko 5,87 bodů z 10, 2. ČR 5,67, 3. Slovinsko 5,33, 4. Polsko 4,74, 5. Maďarsko 4,69, … 9. Slovensko 4,44.
- V důležitém parametru online služeb pro občany Economist srovnával i se západními zeměmi. ČR zde zaostává za Estonskem a Slovinskem, ale je např. před Nizozemím; vede Švédsko, dobře se daří Velké Británii
- V dalším důležitém parametru online služeb pro firmy je naopak ČR před všemi výše uvedenými zeměmi s výjimkou Švédska
- V parametru, na který jsme zvyklí si často stěžovat, tedy konektivita a technologická infrastruktura, je z 11 zkoumaných zemí ČR první (!), tedy i před Estonskem a Slovinskem. Je ovšem nutné vyzdvihnout, že skóre vítěze je 3,98 bodu z celkem 10 – tedy ke stoprocentnímu výsledku je ještě moc daleko.
- Ve vládní politice a vizi vlády jsme dle Economistu druzí za Estonskem se slušným skóre 6,10; pro srovnání, sousední Slovensko je předposlední s 3,80 před Bulharskem
- V e-demokracii vede Estonsko před (kupodivu) Tureckem, ČR je třetí, ovšem skóre všech zemí jsou poměrně nízké, mezi 2-3 body z deseti – i zde je tedy ještě hodně co dělat
- V právním a podnikatelském prostředí dle Economistu ČR vede z velmi vysokými 6,95 body.
Bylo by nedobré tuto studii Economistu interpretovat tak, že ČR je skvělá země, která má e-government famózně zvládnutý – říká pouze, že ostatní (srovnatelné země) jsou na tom hůře. Poměrně nízké celkové skóre všech vítězných zemí říká, že v tom, co by se v této oblasti dalo teoreticky dělat, jsme někde těsně nad polovinou – ostatní pak obvykle těsně pod polovinou. To také znamená, že s výjimkou Rumunska a Bulharska, které soutěž uzavírají, nejsou v těchto zemích velké rozdíly ve zvládání e-governmentu, a porovnání s některými státy západní Evropy rovněž ukazuje, že země „nové“ Evropy za tou starou příliš nezaostávají.
V diskusi budu jistě nařknut, že tímto článkem nijak nepodporuji rozvoj dalších online služeb a e-governmentu vůbec – že to může vyznít jako „jsme zbytečně vpředu, můžeme chvilku zastavit a počkat, až nás Maďaři a Slováci doženou“. To vůbec ne: spolu s odborníky Economistu se shodujeme v tom, že další nárůst e-governmentu je nutný a že je pro zemi, její občany i firmy pozitivní. Máme-li se ale dobře rozhodnout, kam máme jít dál, musíme velmi dobře vědět, kde stojíme. Bohužel zažitá praxe je, že se současná situace zkreslí tak, aby vyzněla co nejvíce pesimisticky – jistě známe všichni různá vyhlášení typu „pokud se nic nestane, tak (zdravotnictví, železnice, školství, podnikatelé, zemědělci, dopravci atd.) do roka a do dne zkolabují“. Kde argumentátoři na tento styl „musíš křičet, mlátit do stolu a varovat před katastrofou“ přišli, nevím – možná od politických partají a odborářských předáků; důsledkem totiž je, že se obvykle nic neudělá a nikdo nezkolabuje, takže veřejnost, které jsou tyto hysterické výkřiky určeny, je už příště sleduje zcela otrle a nikterak nereaguje.
V e-governmentu je sympatické, že se zde vyskytl jeden (jinak ovšem také často kritizovaný) ministr, který nekřičel, nemlátil do stolu a nevaroval před žádnými katastrofami, ale jednoduše a v klidu se pustil do práce. Výsledkem pak je, jak uvádí The Economist, že české řešení e-procurementu je dnes studováno v celé EU jako lekce hodná následování.
