Duel: Přenosné DVD přehrávače Sony D-VE7000S a Sencor SPV-7903T

Jak jsme testovali

Přenosné DVD přehrávače jsme podrobili mnoha testům, rozděleným do čtyř kategorií. Vzhledem k podobným funkcím všech přístrojů jsme hodnocení pojali přísněji než obvykle.

Největší váhu jsme v testu shodně přiřadili kategoriím Obraz a zvuk a Formáty, oběma po 30 %. Malý vliv na hodnocení pak měla především kategorie výbava zahrnující vstupy a výstupy přehrávače, dálkový ovladač nebo třeba podporu televizního vysílání.

Prubířský kámen jménem titulky

Jako první jsme se u všech přehrávačů zajímali o podporu médií a formátů videa. Přečíst lisovaná i vypalovatelná CD i DVD zvládly všechny přehrávače a nezastavily se ani před plusovými či minusovými formáty. Jediný Panasonic si pak dokázal poradit s disky DVD-RAM. Body za chybějící podporu formátů VCD a SVCD u přehrávače Sony Walkman jsme ani nestrhávali, protože se s nimi setkáte jen zřídkakdy.

Zvuk na filmových DVD bývá standardně zakódován ve formátu Dolby Digital, proto je jeho podpora nutností. Některé přehrávače k tomu přidaly ještě podporu formátu DTS, i když pouze dvoukanálového.

Více nás ale zajímalo, které formáty videa zvládnou přehrávače přečíst. Kromě podpory všech verzí formátu DivX (3.11 a 4–6) zvládla první šestice bez problémů také formát XviD, který je díky své otevřenosti v posledních letech možná oblíbenější, než dnes už převážně komerční DivX. Oba tyto formáty v novějších verzích podporují rozšíření QPel a GMC, s nimiž si ne všechny přehrávače poradí (a neplatí to jen pro testované přenosné, ale i pro stolní modely).

Formáty WMV nebo MPEG-2 uložené z vysílání DVB-T byly pro většinu přehrávačů tvrdým oříškem – často přehrály pouze zvuk nebo i obraz, ale velice trhaně. Zajímavostí je podpora více zvukových stop u u některých přehrávačů – i DivX film tak může obsahovat více jazykových verzí.

Dalo by se říci, že pokud přehrávač zvládne zobrazit titulky včetně českých znaků s diakritikou a k tomu ještě dobře čitelným písmem, zvládne pak už úplně všechno. V našem testu byly takové přístroje dva. Ostatní si většinou s češtinou neporadily vůbec a místo diakritiky zobrazily pouze prázdná místa v textu. Škoda, že všichni výrobci učí své přístroje pracovat pouze s textovými titulky a oblíbený formát VobSub ponechávají stranou zájmu.

Dobrá sluchátka téměř nutností

Displeje přehrávačů jsme netestovali tak podrobně, jako v nedávném testu LCD panelů. Zajímaly nás především pozorovací úhly, rovnoměrnost podsvícení, jas a kontrast a kvalita zobrazovaných barev. A čím více parametrů obrazu umožňuje přehrávač nastavit, tím lépe. Je trochu s podivem, že se na předních příčkách umístily spíše přehrávače s menší úhlopříčkou displeje, ale hlavně nízkým rozlišením.

Velké rozdíly mezi jednotlivými modely byly v kategorii kvality zvuku. Reprodukce přes sluchátkový výstup (ty měla většina přehrávačů rovnou dva) byla až na jednu výjimku velice dobrá, je však většinou třeba využít kvalitních sluchátek. U zvuku z integrovaných reproduktorů jsme se zaměřili na reálnost podání a také zkreslení při vyšší hlasitosti.

O souborech se moc nedozvíte

Velmi podstatný je u přehrávačů způsob ovládání a provedení grafické nabídky. S tím také trochu souvisí kvalita dálkového ovladače hodnocená v kategorii výbava. Protože je hodnocení způsobu ovládání velice subjektivní a každému uživateli sedne něco jiného, snažili jsme se na něm spíše najít výraznější chyby, než ho dopodrobna popisovat.

Několik tlačítek pro základní ovládání přehrávače a filmů je standardem, k ovládání pokročilejších funkcí nebo k listování nabídkami však byl ovladač potřeba. Grafické nabídky byly u většiny přehrávačů provedeny velice přehledně, ani chybějící čeština jejich ovládání příliš neztížila. Bylo však poznat, že některé přehrávače používají stejné „vnitřnosti“ – nabídky DVD přehrávačů nebo DVB-T tunerů byly občas zcela identické.

Funkce spojené s přehráváním filmů na DVD se u všech přístrojů příliš neliší a rychlé nebo naopak pomalé přehrávání nebo krokování po snímcích umí téměř všechny testované modely. Tyto funkce jsou pak často k dispozici i u DivX filmů. Trochu horší je to ale s možnostmi práce se soubory. Nabídka se seznamem souborů na disku byla často velice nepřehledná a jen málo přehrávačů ukázalo celý dlouhý název souboru. Získat informace o parametrech souboru pak bylo – s výjimkou Panasonicu – nemožné. Stejná situace nastala v případě hudby v MP3 nebo při prohlížení fotek JPEG – podpora ID3 tagů nebo dokonce zobrazení EXIFu je u přehrávačů většinou stále funkcí zapovězenou.

Jedinou měřenou hodnotou v tomto testu byla výdrž přehrávačů. Pokud obsahovaly i televizní tuner, měřili jsme výdrž i při sledování televize, naměřené hodnoty však byly většinou hodně podobné. To, že výrobci počítají s používáním přehrávačů v automobilech, je vidět i podle výbavy. Napájecí adaptér do zapalovače je standardem a často dostanete také držák na opěrku hlavy na předních sedačkách auta.