Mám velmi rád technologie a líbí se mi, jak se rozvíjejí, a to včetně těchto senzorů, které skutečně budou stále lepší a budou toho umět stále více. Přesto bych ale velmi mírnil optimismus - lékaře ještě hodně dlouho nenahradí.U medicíny je měření hodnot jen jedním střípkem z celé diagnostiky. Lidé nejsou univerzálním strojem, který má přesně dané hodnoty ke svému fungování. Podstatné jsou souvislosti a dlouhodobý vývoj. Dobře je to vidět třeba u velkého posunu, jak medicína vnímá hodnoty krevního tlaku. Ještě tak před dvaceti až třiceti lety byly snahy léčit hypertenzi na univerzální cíl 105-110/80. Jenže se později přišlo na to, že u některých lidí to vedlo k hodně velkým druhotným zdravotním problémům - ledviny nebyly schopné při takhle náhle sníženém tlaku fungovat (konkrétně glomerul). V současné době je tedy v rámci doporučení stanoven cílový tlak výrazně volněji a tlak 140/100 už nemusí být důvodem k dalšímu snižování. Je důležité, aby lékař důkladně prošel anamnézu, doporučuje se i zkontrolovat funkci ledvin, probrat rodinnou anamnézu (jak na tom byli s tlakem rodiče) a pochopitelně měřit dlouhodobě (což je to jediné, v čem mu může pomoci senzor - momentálně se to řeší 24hodinovým holterem). Podobný vývoj je i u mnoha dalších hodnot. A mám hodně velké pochybnosti, že aplikace budou schopny zohledňovat anamnézu a podle toho hlásit, jestli má třeba člověk zrovna teď vysoký či nízký tlak. Třeba já bych byl neustále v červeném poli kvůli nízkému tlaku, který mám běžně 90/65, což je podle běžných tabulek pomalu na hospitalizaci - jenže to mám od dětství, tělo s tím počítá a funguje. Naopak by mne to mělo varovat v momentě, kdy mi tlak vyskočí na 120-130, což se běžně bere jako normální tlak, ale u mne je to už rizikové. Při dnešní módě nenastavitelných aplikací i zařízení to bude docela problém.Kde by to ale mohlo velmi pomoci okamžitě, jsou různé dlouhodobé dávkování léků "podle potřeby", typicky inzulin u diabetiků. Ti si pomocí inzulinu regulují hladinu cukru v krvi - je-li ho moc, nastává hyperglykémie a musí si doplnit inzulin. Pokud to ale s inzulinem přeženou (špatně přepočtou obsah cukru v jídle, vynechají jídlo apod.), mohou se dostat na opačnou stranu k hypoglykémii, která vede k mnohem rychlejšímu kolapsu. Trvalé sledování koncentrace cukru v krvi a na to navázané dávkování inzulinu je tedy pro diabetika rozhodně velmi užitečné. Nicméně tohle se už dnes řeší voperovanou kapslí (a netýká se to jen inzulinu - existuje to i u jiných léků), nad kterou má dohled odborník a neinstaluje si to sám pacient. Každopádně to opět lékaře nenahrazuje, ale maximálně to může lékaři pomoci při péči o pacienta.Je určitě velmi pravděpodobné, že časem bude přibývat různých senzorů, které si lidé budou nosit u sebe. Stejně tak je prakticky jisté, že to lékaři budou využívat, nejspíše skrze různé služby propojené s něčím, jako je Watson od IBM, tj. systémem, který bude schopen analyzovat data i aktuální medicínské postupy a na základě toho stanovovat pravděpodobné a vhodné postupy. Ovšem ještě hodně dlouho bude platit, že až lékař bude ten, kdo tohle vše nakonec vyhodnotí a doporučí léčbu či léčebný režim. Ne proto, že by nutně byl člověk lepší než počítačový systém, ale proto, že na něm bude odpovědnost a navíc může vyhodnotit také věci, které (zatím?) žádný senzor neměří a může zohlednit i míru přesnosti (ony totiž ty senzory ještě hodně dlouho nebudou nijak přesné, pokud to nebude vyloženě pod kůží a pravidelně kalibrované).Co ale vidím jako potenciální velký problém, že bude hodně lidí, kteří se budou více spoléhat na údaje, které získají z levné elektroniky bez jakékoli kalibrace, než na to, co jim řekne jejich lékař. A že s tou přesností údajů to bude na štíru, je naprosto jisté - stačí se podívat na kvalitu současných senzorů (dotyk, pohyb, poloha, GPS) u levných smartphonů z Číny. Dotykové displeje, které u okrajů registrují dotyk o nekolik milimetrů vedle, čidla polohy, která měří náklon snad podle generátoru náhodných čísel atd. Jestli někdo svěří podobné kvalitě své zdraví, tak to bude docela slušný hazard.
