Každej za svou práci dostává tolik, nakolik si jeho práce zaměstnavatel cení.Když zaměstnavateli vyděláte milion měsíčně (což fakt nejde rukama, ale jen hlavou!), tak pro něj není problém vám dát třeba 200k mzdu (pokud se nenajde někdo, kdo stejnou práci umí udělat za 100k, ale to u vysocekvalifikovaných není tak jednoduché).Jen marxisti žijí v bludu, že odměna by se měla odvíjet od namáhavosti práce, od toho, jak moc se při ní "zapotíte". Já se na squashi zapotím víc jak horník a nikdo mi za to nedá ani korunu! A když budu dopoledne nosit na zádech uhlí do sklepa a odpoledne zase ze sklepa na dvůr, tak se taky hrozně nadřu, ale tržní hodnota té práce je zkrátka nula.Tvrdit, že nejlíp se mají loseři, je docela pochybné. Nic takového ve svém okolí nevidím. Možná to trochu platilo v přechodových devadesátkách - že bylo lepší začít podnikat hned v 1990, než se dalších 5 let mořit na škole. Ale dnes to neplatí. Znám dost lidí, kteří nepodnikají, jsou zaměstnanci a platy mají vysoce šestimístné - a všechno to prostě jsou špičkově vzdělané mozky.