reklama

Digitální video: Rady pro amatérské natáčení

Druhý díl našeho seriálu o amatérském digitálním videu vás zasvětí do tajů natáčení. Mimo jiné si ukážeme, jak vytvořit bodový scénář nebo jak správně pracovat se světlem a zvukem.

Při skutečném natáčení filmu či dokumentu se obvykle v okolí kamery rojí více či méně rozsáhlý štáb. Ten pravděpodobně mít nebudete, zkuste se ale inspirovat jeho složením. Budete muset zastat přinejmenším práci režiséra, scenáristy, hlavního i pomocného kameramana, osvětlovače a zvukaře.

Ač to na první pohled není zřejmé, všechny tyto funkce využívá i dokument. Nejde-li jen o krátký, několikasekundový záběr, vždy si předem rozmyslete, co a jak budete točit. Typickým příkladem je třeba oslava narozenin, kdy na první pohled stačí s kamerou chodit okolo a točit. Výsledek tomu bohužel často odpovídá.

Zkuste si napsat bodový scénář – u narozenin použijte např. záběry přicházejících návštěv, přinesení dortu, sfoukávání svíček, zpěv opilců. Rozmyslete si, odkud budete jednotlivé záběry natáčet. Příliš mnoho pohybů záběru nesvědčí, raději vyberte místo, odkud stačí v jednom záběru pouze švenkovat či najíždět.

Přemýšlejte i nad zvukem: chcete použít originální zvuk, komentář, hudbu nebo mix toho všeho? Integrovaný mikrofon kamery mnoho nezvládne, myslete na to při použití originální zvukové stopy. Trochu si „zarežírujte“ a přesvědčte slavící občany, že tuhle stranu stolu musí nechat volnou, protože přes ni budete všechny točit.

Podívejte se také na osvětlení. Budou-li mít oslavenci všechna světla za zády, natočíte místo dokumentu jen umělecký rej siluet, případně skvělý test expoziční automatiky kamery.

Záběry k volnému použití

Při přípravě bodového scénáře se můžete inspirovat záběry, které využívají profesionální filmaři. Ty nejpoužitelnější najdete v následujícím seznamu.

Klepněte pro větší obrázek

Hlavní záběr – široký statický záběr celé scény. Natočte jej vždy do zásoby, při střihu se vám bude hodit minimálně jako úvodní klip

Klepněte pro větší obrázek

Celek – o něco užší záběr, středem pozornosti nebude tentokrát celá scéna, ale konkrétní člověk či objekt

Klepněte pro větší obrázek

Polocelek – záběr na konkrétní osobu, obvykle od pasu nahoru.

Klepněte pro větší obrázek

Polodetail – kamera je opět o něco blíže a záběr se zužuje například na hlavu, ramena a hrudník

Klepněte pro větší obrázek

Detail – v záběru je již jen obličej osoby (nebo část objektu) a téměř celý jej vyplňuje
Velký detail – extrémně blízký záběr (např. oko osoby, motýl na květu, svíčka na dortu)

Další záběry dobře poslouží, pokud potřebujete zajímavě natočený dialog. Dáte-li si trochu práce se střihem a synchronizací zvuku, dosáhnete velmi profesionálního výsledku. U dialogů se také dobře uplatní současné natáčení na dvě kamery.

Klepněte pro větší obrázek

Dvojitý záběr – v záběru jsou oba aktéři, většinou v polocelku. Záběr je obvykle brán „z boku“. Pokud jde o hraný snímek, mohou se oba aktéři mírně pootočit do kamery.

Klepněte pro větší obrázek

Záběr přes rameno – kamera snímá jednoho z aktérů (v polocelku), druhý je natočen „zezadu“ (např. jako detail). Otočený záběr, kdy se oba aktéři vymění, se nazývá protipohled.

Klepněte pro větší obrázek

Statické záběry se samozřejmě kombinují s pohyby kamery a změnami ohniskové vzdálenosti. Proti profesionálům jste ale v tomto případě omezeni použitou technikou. Jeřáby a vozíky nepatří k obvyklé výbavě dnešních amatérských kamer.

Klepněte pro větší obrázek

Jízda – kamera se pohybuje na vozíku. V amatérských podmínkách se pohybujete s kamerou po vlastních (a oceníte, že kamery mají stabilizátor), u větších záběrů (krajina, město) můžete využít třeba auto.

Švenk, panoráma – kamera stojí na místě, ale otáčí se. Myslete na to, že švenk by měl proběhnout jen jedním směrem, rozhodně s kamerou netočte na všechny strany. Každý švenk by měl mít přesně určený počáteční a koncový bod. Prohlédněte si scénu dřív, než zmáčknete REC.

Podhled a nadhled – kamera stojí na místě a naklání se nahoru či dolů. Vhodné při přípravě záběru na detail.

Nájezd/odjezd – u amatérů až přehnaně oblíbené využívání zoomu. I zde platí, že pohyb by měl proběhnout jen v jednom směru a celý najednou a opět hledejte počáteční a koncový snímek.

Nájezd/odjezd s jízdou – velmi náročný, ale efektní pohyb. Při zoomování se kamera zároveň pohybuje v protisměru. Výsledkem je to, že ústřední objekt zůstává v záběru stále stejný, ale výrazně se mění perspektiva. V amatérských podmínkách je ale uspokojivá synchronizace zoomu s pohybem téměř nemožná, za pokus to však stojí.

Oko fotografa

Fotografové nejspíše většinu z následujících rad již znají, a mají proto velkou výhodu. Kompozice scény je totiž velmi podobná, je třeba myslet jen na to, že tentokrát se objekty skutečně pohybují, a jejich pohyby předvídat.

První rada je patrně nejdůležitější – „sledujte to, co vidíte, nikoliv to, co si myslíte, že vidíte“. Diváci totiž na rozdíl od vás uvidí scénu jen v ploše a navíc bez dějového kontextu. Určitě znáte fotky, na kterých je potřeba ukazovat a vysvětlovat – „Tohle je Frantova ruka, on sice není vidět, ale ...“

I při natáčení se budete podvědomě soustředit na hlavní objekt a to mu ve vašich očích dodá důležitosti. Ne tak nezávislému divákovi. Chcete-li, aby se diváci soustředili na člověka, nikoli na pozadí, točte minimálně polocelek, raději polodetail. Pokud budete točit celek či polocelek, bude ve výsledku osoba v záběru velmi nevýrazná.

Je-li v záběru pohyb, měl by vždy směřovat do volného prostoru. Když sledujete objektivem třeba automobil jedoucí zleva doprava, měl by být v záběru umístěn spíše vlevo od středu. Podobné pravidlo platí i pro směr pohledu. I ten totiž naznačuje pohyb či osu děje.

Nebojte se přiblížit. Začátečníci často chtějí v jednom záběru vyjádřit celý prostor i výrazný prvek. To se vám nejspíše nepovede, udělejte raději záběry dva. Při natáčení detailu se nebojte jít velmi blízko a objekt i oříznout. Pokud si myslíte, že obličej osoby musí být v záběru od brady po bambuli na čepici, zkuste toto pravidlo někdy porušit a jít ještě blíže. Možná se budete divit, jak moc svoje záběry ozvláštníte.

Pro úplné začátečníky ještě jedna rada, opět společná pro fotografy a kameramany. Křížek uprostřed hledáčku (je-li nějaký) není zaměřovač ostřelovačské pušky. Chcete-li natočit scénu s člověkem, nemiřte mu křížkem na obličej. Dočkáte se známého záběru „modré nebe nade mnou“, kdy postavě sice chybí chodidla, zato se nad ní klene polovina naprosto nepodstatného prázdného záběru.

Osvětlovač a zvukař

S profesionálním osvětlením se u amatérských záběrů příliš nepočítá, chcete-li si pomoci, jsou poměrně dostupným zařízením dva stavební halogeny umístěné napravo a nalevo od kamery. V praxi se ale setkáte spíše s přirozeným světlem, případně horním osvětlením v interiérech.

Nejméně problémů udělá amatérům i jejich kamerám přirozené rozptýlené světlo (v zimě si ho užijete dostatek). Nevznikají příliš ostré kontrasty, které dělají problémy snímacím čipům, a navíc není příliš potřeba myslet na to, odkud jde světlo slunce. Na druhou stranu je takováto scéna poměrně plochá a nezajímavá.

Práce se stíny dodá záběru prostor. Je-li jasná obloha, pusťte se směle do toho. Filmaři prý nejvíce milují letní slunce přibližně hodinu před západem. Tehdy jsou stíny nejzajímavější a světlo příjemně nazlátlé a lichotící lidské pokožce.

Naopak se vyhněte natáčení v pravé poledne, kdy jde světlo příliš kolmo a vytváří na obličejích lidí podivné stínové obrazce. Světlo by samozřejmě nemělo jít z protisměru, ale také ne zcela zezadu. Bezpečná varianta je „světlo přes rameno“, experimentům se ale meze nekladou.

Pokud chcete kvalitní zvuk, zapomeňte na integrovaný mikrofon. V testech se jasně ukazuje, že i moderní zoomovací mikrofony jsou spíše nouzovým řešením, navíc zachytávají nežádoucí pazvuky kamery i kameramana. Při výběru externího mikrofonu volte správný typ.

Zatímco profesionální kamery používají pro připojení mikrofonu velké konektory typu XLR (tzv. třídíra), u amatérských modelů najdete téměř vždy obvyklý 3,5mm konektor typu jack. Dobrá rada – pokud nechcete přímo mikrofon určený ke kameře, mnohem větší výběr najdete v obchodech s hudebními nástroji nebo ozvučovací technikou. Zde také snadněji seženete redukce, držáky a kabely.

Všesměrové mikrofony – zachytávají zvuk ze všech směrů přibližně stejně. To má bohužel za následek jev, kdy jsou nahrány nejen zvuky v záběru, ale i všude okolo. Do této kategorie většinou patří také integrované mikrofony, které se nacházejí na horní straně kamer.

Všesměrové mikrofony jsou ale relativně odolné proti rušení větrem a podobně. Velmi dobré výsledky poskytnou, umístíte-li je blízko zdroje zvuku.

Směrové mikrofony s kardioidní charakteristikou – graf citlivosti má tvar „srdce“. Nejcitlivěji je snímán zvuk přicházející zepředu, uplatňují se ale i zvuky z bočních směrů. Umožní nahrát velmi přesně zvuky v záběru, ale zaznamenat i potřebné ruchy okolí. Takto se chovají integrované mikrofony umístěné na přední straně kamer.

Směrové mikrofony se superkardioidní charakteristikou – snímají prakticky jen zvuky ze zdrojů nacházejících se přímo před mikrofonem. To umožní nahrávat jasně i zvuky ze vzdálenějších zdrojů (např. 5 m). Mikrofony s ještě výraznější směrovostí se nazývají hyperkardioidní. Tyto mikrofony poznáte už podle tvaru – jsou to obvykle dlouhé trubice doplněné molitanovou (či textilní) ochranou proti větru.

Klepněte pro větší obrázek

Parabolické mikrofony – jsou skutečně tvořeny parabolou, která soustřeďuje zvuk do jednoho bodu. Výsledkem je extrémní směrovost. V praxi je nejspíše nepotkáte, používají je pouze špioni a lovci přírodních zvuků, kteří nahrávají zvuk ze vzdálenosti několika desítek metrů.

Uvažujte také o připojení na kameru. Specializované kamerové mikrofony jsou určeny pro konkrétní modely kamer a jdou bez problémů snadno připojit. Univerzální kamerové mikrofony jsou určeny pro upevnění do sáněk pro blesk, kterými je vybavena jen část kamer. Sáňky ale používá pouze jako mechanické upevnění, nepřenáší se žádné řídící impulzy. U univerzálních kamerových mikrofonů ale zcela jistě přijdete například o automatický zoom.

Běžné mikrofony nejsou pro připojení na kameru určeny, ale skvěle pokryjí vaše zvukové potřeby. Tradiční „koncertní“ mikrofon je téměř vždy všesměrový nebo kardioidní s dosahem několika desítek centimetrů. Držet ho můžete „reportérsky“ v ruce, nebo si pořídit stojánek.

Opakem je mini/mikroport, který je určen pro neviditelné připojení přímo na objekt. Jde o velmi malý kondenzátorový všesměrový či směrový mikrofon určený spíše pro záznam řeči než ruchů.

Témata článku: Video, Detail, Osu

13 komentářů

Nejnovější komentáře

  • Mr.Art 13. 3. 2006 3:09:37
    Dobrý den,
    musím uznat, že celkem hezký článek, ale zveřejňujete...
  • Pavel Nygrýn 14. 12. 2005 9:09:56
    Samouk sice jsem, ale na tento článek by to rozhodně nestačilo. O...
  • Martin 13. 12. 2005 22:04:08
    Chtěl bych se zeptat, kde autor k těmto postřehům přišel? Zda je samouk...
reklama
Určitě si přečtěte

UPC překopli páteřní kabel. V Brně i druhý den nejede internet ani kabelovka

UPC překopli páteřní kabel. V Brně i druhý den nejede internet ani kabelovka

** V Brně byl velký výpadek služeb UPC ** Důvodem je překopnutý páteřní kabel ** V některých lokalitách služby stále nefungují

5.  12.  2016 | Jakub Čížek | 100

17 expertek Microsoftu předpovědělo rok 2027. Splní se alespoň něco?

17 expertek Microsoftu předpovědělo rok 2027. Splní se alespoň něco?

** Zmizí klasické vyhledávače ** Budeme programovat buňky ** Kvantové počítače překonají šifry

6.  12.  2016 | Jakub Čížek | 36

11 tipů na dobrý stolní počítač: od základu po herní mašiny

11 tipů na dobrý stolní počítač: od základu po herní mašiny

** Postavte si stolní počítač! Máme pro vás 11 vzorových sestav s rozpisem komponent ** Většina tipů cílí na hráče, věnujeme se ale i základnímu PC a počítačům na střih videa ** Nadělte si nový počítač třeba pod stromeček

5.  12.  2016 | Adam Kahánek | 73


reklama