Digitální video: Jakou zvolit kameru

První díl seriálu, který by se mohl jmenovat Vše, co jste kdy chtěli vědět o amatérském digitálním videu, bude věnován hardwaru. Poradíme vám, jak si vybrat kameru, jaké jsou rozdíly v používaných technologiích i záznamových formátech a čeho si všímat, než se pustíte do vlastního natáčení.

Analog je mrtvý, ať žije digitál

Revoluci v podobě digitálních fotoaparátů zaznamenal určitě každý. Fotograf-amatér má dnes jen málo důvodů zůstávat u filmového přístroje. Doba zkrátka zavelela – nastal čas zahodit starý přístroj do propadliště dějin a pořídit nový, digitální. V případě videokamer tomu bylo trochu jinak, digitalizace přicházela postupně.

Poslední analogové přístroje (stále ještě lze některé koupit) tak už zpracovávaly obraz zcela digitálně, pouze v závěrečné fázi se signál převedl na analogový a zaznamenal na pásek. Páskové kazety přitom kamerám zůstaly i v digitální éře. Ne kvůli nějaké přehnané nostalgii, ale zkrátka proto, že za velmi příznivou cenu dokáží nabídnout velký záznamový prostor. Dnes však na pásky útočí i jiná média: disky DVD, paměťové karty, nebo dokonce pevné disky.

Klepněte pro větší obrázek

Srovnání několika analogových a digitálních páskových médií: VHS, VHS-C, miniDV, Digital 8, Hi8

První rozhodnutí: miniDV, DVD nebo HDD?

Budeme-li pokračovat ve srovnávání s fotoaparáty, můžeme si představit video jako sérii statických snímků, které jsou zaznamenávány konstantní rychlostí (v našich podmínkách 25 snímků za sekundu). Přestože rozlišení videa je v porovnání s fotografiemi mnohem menší (norma PAL v klasickém formátu 4:3 má 768 × 576 bodů, tj. 0,4 MPx), jde o velmi vysoký datový tok – surová data se proto nezaznamenávají přímo, ale až po nutné kompresi.

Dnes je nejčastějším standardem pro ukládání videa formát DV. Využívá ztrátovou kompresi, což znamená, že některé detaily obrazu, který zaznamenal snímač, nenávratně zmizí. Přesto má ale oproti svým konkurentům mnohé výhody. Každý jednotlivý snímek je komprimován samostatně a nezávisí na snímcích okolních. Je navržen tak, že zachovává větší míru detailu statickým částem obrazu a ubírá na kvalitě částem pohyblivým.

Obraz tak vypadá velmi přirozeně. Datový tok formátu DV je však vysoký – činí 25 Mb/s, hodina záznamu tak zabere plných 11 GB. Tedy výrazně více, než se vejde na jedno oboustranné médium DVD.

Proto se také v DV zaznamenává v amatérské třídě pouze na páskové kazety miniDV. Stejný formát však často používají i profesionálové. Záznam z páskové kazety můžete obvykle prezentovat přímo z kamery. Předpokládá se však spíše jeho stažení do počítače nebo alespoň DVD rekordéru, následný střih a uložení výsledné práce.

Z toho důvodu lze kamery se záznamem na miniDV doporučit spíše tvůrčím kameramanům připraveným na to, že vlastní natáčení je jen polovina práce, druhá půlka pak na ně čeká při střihu.

Klepněte pro větší obrázek

Kazeta miniDV se vždy zakládá do mechaniky, která vyjede z těla kamery

Mnohem větší možnosti poskytuje formát MPEG-2. Je standardem pro disky DVD a dovoluje různou kompresi, a tedy i velikost datového toku. Datový tok může být statický (CBR) i proměnlivý (VBR) a může tak pružně reagovat na složitost konkrétní scény. Ve srovnání s formátem DV je kvalita o poznání horší. Nejvyšší datový tok může být 15 Mb/s, ale dobrých výsledků můžete dosáhnout i se 3 Mb/s.

Formát MPEG-2 využívají nejčastěji DVD kamery, tedy kamery s přímým zápisem na optický disk. Většina z nich umí pracovat pouze s malými kotoučky s průměrem 8 cm, na které dokáží v přijatelné kvalitě uložit půl hodiny videa. To je také hlavní faktor, který jejich použití omezuje.

V případě, že budete zaznamenávat na přepisovatelné disky (DVD+RW, DVD-RAM), můžete přímo v kameře provádět i jednoduchý střih. Největší výhodou takovýchto kamer je pak to, že disk vyjmete z kamery a hned jej můžete přehrát v kterémkoli DVD přehrávači.

Klepněte pro větší obrázek

Kamery JVC Everio používají pro záznam videa pevný disk

Nejnověji jsou k dispozici také kamery, které záznam MPEG-2 ukládají na pevný disk. Je to především doména značky JVC a jejich kamer Everio. První generace těchto kamer ještě používala drahé disky typu Microdrive, které jste mohli přečíst pomocí běžné čtečky paměťových karet. Nejnovější Everia pak vsázejí na vestavěné pevné disky s vysokou kapacitou.

Díky tomu už není omezena doba nahrávání – výhoda snadného převedení na DVD tu ale stále zůstává. Na druhou stranu může být trochu obtížnější střih, neboť řada známých střihových programů se s formátem MPEG-2 zatím neumí dobře vyrovnat.

Základ je dobrá optika

Objektiv je první částí kamery, která zpracovává vámi snímaný film. Co optika pokazí, proto už žádná další část nedokáže napravit. To je možná trochu v rozporu s tvrzením některých výrobců, kteří se vám pokoušejí podsunout, že jediné, na čem záleží, je snímací čip.

Testy, které jsme provedli v časopise Computer speciál, prokázaly, že rozlišení objektivů je u běžných videokamer vždy nižší než rozlišení snímače. Detaily jsou tak na záznamu často málo prokresleny, patrné je to zejména na stéblech trávy nebo listech stromů, které se mnohdy slévají v jednolitou plochu.

Klepněte pro větší obrázek

Z informací na objektivu vyčtete rozsah ohniskových vzdáleností a světelnost

Složitá konstrukce kompaktních objektivů s velkým rozsahem zoomu nutně dává vzniknout optickým vadám. Nejčastější je vinětace (tmavnutí obrazu směrem ke krajům), která se týká spíše levných modelů. Chromatická aberace (vada barevnosti) se projevuje fialovými konturami na rozhraní světlo/stín a více nebo méně se týká všech kamer pro videoamatéry.

Nejlepší metodou, jak se vadám optiky vyhnout, je kameru před nákupem u prodejce dobře vyzkoušet – zkuste nasnímat kontrastní obraz a prohlédnout jej nejlépe přes připojený televizor.

V zásadě platí, že dobrou optiku umí vyrobit tradiční fotografičtí a kameroví výrobci, jako jsou Canon, JVC, Panasonic (objektivy Leica) nebo Sony (Carl Zeiss). A podobně jako u fotoaparátů (ale tady to nesmíte brát doslova a měřit milimetry) platí také: čím větší (širší, světlejší), tím lepší.

Obecně pak platí, že objektivy kamer nedokáží zabrat příliš široký úhel (nejkratší přepočtené ohnisko bývá kolem 40 mm, v přepočtu na kinofilmové políčko). Pro filmování v malých prostorách se vám proto může hodit širokoúhlá předsádková čočka – u kamer Canon řady MVX je dokonce v základní výbavě.

Klepněte pro větší obrázek

Širokoúhlá předsádka je standardní výbavou některých modelů Canon

Jsou tři více než jeden?

Dnes už jsou tedy všechny kamery digitální. Obraz v nich prochází objektivem umožňujícím ve srovnání s fotoaparáty velký rozsah přiblížení (zoomu) a je následně snímán senzorem CCD. Snímač typu CMOS se používá pouze u webových kamerek, v poslední době s ním však zdařile experimentuje Sony. Můžeme jej tak vidět u ultrakompaktního modelu DCR-PC1000E nebo kamery s vysokým rozlišením HDR-HC1E.

Klepněte pro větší obrázek

Takto vypadá skutečný čip CCD

Světlocitlivé buňky snímače mění světlo na elektrický náboj, jehož velikost je dále vyhodnocována. Abychom mohli dostat informaci o barvách, používáme filtry tří základních barev – červené, zelené a modré (RGB).

Buňky s filtry jsou osazeny v pravidelné matici, přičemž zelená barva, na kterou je lidské oko nejcitlivější, se opakuje častěji. Složením informací o elektrickém náboji z několika buněk pak elektronika kamery vytvoří barevný obraz, jak jej známe.

Nepřesnosti plynoucí ze vzdáleností různobarevných buněk se snaží odstranit tříčipové řešení některých kamer (3CCD). Systém polopropustných zrcadel a barevných filtrů se nejprve postará o rozdělení bílého světla na tři paprsky v základních barvách. Každá z barev je pak snímána samostatným CCD čipem.

Obecně je takto dosahováno jasnějšího obrazu s věrnějšími sytými barvami a menším šumem. Proto je tento systém zcela samozřejmě používán u profesionálních kamer.

Klepněte pro větší obrázek

Tříčipový systém směřuje i do amatérských dlaňových kamer

V amatérské třídě a u dlaňových kamer obzvláště však rozhodně neplatí, že tříčipová kamera je lepší než jednočipová. Různí výrobci nabízejí zkrátka různá řešení, přičemž dobře zpracovaný jednočipový systém může jednoduchý tříčipový strčit do kapsy. Je proto třeba vždy posuzovat v první řadě kvalitu obrazu, a ne technologii.

Vysoké rozlišení snímačů dnes často dovoluje používat kameru i jako fotoaparát. Zpravidla však narazíte na problém optiky, která není pro vysoké rozlišení uzpůsobena. Výsledkem tak bývají neostré snímky, často poznamenané i vysokou kompresí, kterou můžete v nabídce kamery jen málokdy volit. Funkci fotoaparátu tak berte spíše jako doplňkovou, více než pro tvorbu kvalitních fotografií kamera poslouží jako obrazový zápisník.

Kamery, (ne)třeste se!

Spoléhat u dlaňové kamery jen na stabilitu vlastních rukou nelze. Proto je každá kamera vybavena stabilizátorem obrazu – k tomuto účelu existují dva odlišné principy. Lepší výsledky poskytne optický stabilizátor, jehož princip spočívá v pohyblivé čočce, která je součástí objektivu. Čočka se hýbe proti směru pohybu, a tak obraz vyrovnává.

Elektronická stabilizace je levnější náhražkou, jež se snaží najít nechtěný pohyb až v nasnímaném obraze. Ke své funkci nutně potřebuje větší rozlišení snímače než výsledné rozlišení obrazu, neboť pohyb je vyrovnáván posunutím výřezu z natočených dat.

Klepněte pro větší obrázek

Princip optické stabilizace obrazu

Klepněte pro větší obrázek

Princip elektronické stabilizace obrazu

Svět pěkně ze široka

Nabídka kamer pro rok 2005 je přelomová zejména v jednom ohledu – na trhu se vyrovnal počet modelů snímajících v tradičním formátu 4:3 a širokoúhlém 16:9. Pochopitelně to souvisí s prodejem širokoúhlých televizorů, pro které jsou videa z kamery určena.

Rozdíl mezi těmito kamerami je přitom poměrně zásadní. Kamery s poměrem 4:3 také nabízejí širokoúhlý režim, dosahují jej však tak, že část obrazu (pruhy nahoře a dole) jednoduše nahradí černou. Nevyužijete tak celé plochy snímače. Kamery s nativní podporou 16:9 pak mívají i širokoúhlé displeje, takže vytvořit skutečný film je s nimi pohodlné.

Hledá se cesta k počítači

Ještě před několika lety bylo zpracování videa na počítači oblastí pro vyvolené. Nároky na počítač znamenaly kromě výkonného procesoru a dostatku paměti také mnohem větší a rychlejší disky, než jaké byly v té době standardem.

Doba pokročila, počítačový hardware se zdokonalil, a nároky na zpracování videa zůstaly nezměněné. Díky tomu stačí pro jednoduchý střih (třeba s programem Windows Movie Maker) v podstatě jakýkoli moderní systém, vyhoví i většina notebooků.

Pro pokročilejší úpravy – zpracování více zvukových a obrazových stop nebo klíčování – lze doporučit 1 GB paměti a pevný disk alespoň 160 GB. Procesor od Intelu poslouží lépe než AMD, neboť pracuje s vyšší frekvencí (při zpracování videa se především stěhují data), není to však žádná nutnost.

K propojení s počítačem slouží u kamer miniDV zpravidla rozhraní FireWire (někdy také IEEE1394 nebo iLink), DVD a HDD kamery jsou spíše vybavovány konektorem USB 2.0. Reálná rychlost přenosu je v obou případech obdobná, výhodou FireWire je však dálkové ovládání posunu páskové kazety.

Klepněte pro větší obrázek

Některé kamery nabízejí jak rozhraní FireWire, tak i USB

Vysoké rozlišení přichází

Německo se připravuje na mistrovství světa ve fotbale, které bude televizními společnostmi snímáno a přenášeno ve vysokém rozlišení (HD). U nás zatím nic podobného nehrozí, dlouho jsme odolávali i jinde v Evropě běžnému digitálnímu pozemnímu vysílání.

Trend snímání HD videa se však amatérským kamerám nevyhýbá. Dnes je na trhu jen několik málo modelů, které spíše než úplným amatérům poslouží kameramanům živícím se snímáním svateb a jiných událostí nebo malým studiím. Nebude to však trvat dlouho (tipuji do pěti let), než tyto kamery nahradí současnou nabídku i v té nejnižší třídě.

Témata článku: Hardware, Windows, Video, Carl Zeiss, Movie Maker, Windows Movie Maker, Zeiss, Leica, Analog

40 komentářů

Nejnovější komentáře

  • martin_g 16. 11. 2006 8:22:02
    Treba si dokupit FireWire kartu do PC (300-400korun) - novšie PC to už...
  • kosmik 4. 11. 2006 10:03:28
    tak s touhle potíží se trápím také jestli na neco prides tak mi pls napis...
  • Tauchy_Drak 27. 8. 2006 17:20:26
    Prosím,pomozte! Jsem úplný začátečník v oblasti digitálního...
Určitě si přečtěte

Monitory do 10 tisíc: poradíme, jaké jsou teď nejlepší

Monitory do 10 tisíc: poradíme, jaké jsou teď nejlepší

** Dobrý monitor s kvalitním panelem lze pořídit pod tři tisíce korun ** Pod deset tisíc si můžete koupit pracovní 27" monitor nebo nejlevnější použitelné 4K ** Vybrali jsme také ideální model pro vícemonitorovou konfiguraci

27.  11.  2016 | Stanislav Janů | 13

Sbíječky vyměnili za klávesnice. Nový projekt má za cíl přeučit horníky na programátory

Sbíječky vyměnili za klávesnice. Nový projekt má za cíl přeučit horníky na programátory

** Programátorů je málo a horníků bez práce po uzavření dolu Paskov bude moc ** Problém řeší unikátní projekt ** Pilotní kurz dává naději, že by z horníků mohli být použitelní kodéři

28.  11.  2016 | David Polesný | 78