Loni jsme žili iPadem, vstupem Androidu do světa high-endových telefonů, Wikileaks a docházejícími IP adresami. Co bylo technologickým duchem doby letos?
6. Google+
Ještě před půl rokem byl nezpochybnitelným synonymem globální sociální sítě Facebook, kterému sekundoval „zpravodajský“ Twitter. Většina z nás (včetně mě) si myslela, že tak tomu zůstane snad navždy a že Facebooku nemůže vyrůst potenciální soupeř. A pak přišlo léto a stalo se něco nečekaného. Google sebral všechny své experimenty, které samostatně působily jako velmi nedodělaný a chabý sociální experiment (Buzz, Wave aj.), hodil je na jednu hromadu a v celku to najednou začalo všechno fungovat. Člověk si to dnes už vlastně ani moc neuvědomí, ale Google+ je v podstatě stále ten stejný Buzz, jen je obalený Picasou, některými principy Wavu a dalšími službami. Po šesti měsících se Google+ samozřejmě stále nemůže srovnávat s Facebookem, který se stal nepsaným standardem sociální sítě a těží tak už trošku ze setrvačného efektu. Lidé do něj vstupují, protože tam jsou prostě všichni. Google+ ale den co den sílí a svět globálních sociálních sítí už není jednobarevný a není už ani bipolární. Najednou tu vedle sebe existuje hromada sociálních mráčků a zdá se, že trh to zatím unese.
7. Steve Jobs
Pátého října zemřel Steve Jobs, osmnáctého prosince Václav Havel. Oba měli jedno společné – naprosto se vymykali establishmentu, ve kterém žili, a to je proslavilo. Zatímco Steva Jobse všichni obdivovali přinejmenším proto, že byl jedním z prvních zástupců zcela nové vlny podnikatelů, kteří dnes ovládají zvláště internetové firmy a startupy, Václav Havel byl čímkoliv, jen ne prezidentem v tradicionalistickém pojetí – prezidentem se nestal proto, že by to byl skvělý ekonom, zasloužilý profesor nebo klasický politik, který by si prošlapal kariérní cestičku od místního zastupitele až po senátora.
Bude Apple fungovat bez Steva? Ale jistě že bude, jeho jablečnému impériu ale hrozí, že už to bude jednoduše řečeno korporace jako každá jiná – výrobce bílých počítačů a mobilů bez marketingově vděčného fenoménu strýčka, který na vše dohlíží. Ostatně kdo z vás si vybaví jména šéfů obřích firem jako Samsung, Intel nebo Foxconn. Málokdo, že? Bez těchto hlavních dodavatelů by však nastala skutečná krize.
Slavný projev Steva Jobse ke studentům Stanfordské univerzity
8 Ultrabook
Jedním z rizik pro „Apple po Jobsovi“ je ultrabook. Notebook, který v podstatě kopíruje MacBook Air a jeho kvality. Ultrabook rámcově navrhl Intel a měl to věru jednoduché, jablečné MacBooky Air totiž sice nasadily laťku vysoko (i tu cenovou), trh je ale s nadšením přijal. MacBook Air byl pro Intel v jistém slova smyslu takovou malou bezplatnou případovou studií. A tak Intel přemýšlel a přemýšlel, navrhoval, až sestavil seznam několika pravidel, které musí splňovat moderní tenký, lehký a přitom výkonný notebook. Když všechna pravidla výrobci splní, mohou své dítě prodávat s označením ultrabook. Na konci roku se na trhu objevily první modely, jejichž řada se neustále rozšiřuje a někteří výrobci předpokládají, že ultrabooky definitivně zabijí netbooky a mohly by možná jednou zkomplikovat život i tabletům.
9. Patentové války
Čína letos podle odhadů překoná USA co do počtu přihlášených patentů. Patenty jsou do jisté míry lakmusovým papírkem ekonomického rozvoje. Když se totiž daří, jsou k dispozici čas a peníze a firmy mohou od rána až do večera vymýšlet novinky. Patent sám o sobě není špatný, je to dobrý služebník, ale špatný pán. Když se totiž patent stane útočným nástrojem konkurenčního boje, umí dokonale zabetonovat to, k čemu byl stvořen – technologický rozvoj. Patentové války mají původ v USA, kde se technologické nápady houfně registrují už dlouhé desítky let a patentoví trollové (firmy, které patenty skupují jen za účelem žalob) se zde také vyskytují už od osmdesátých let. Poslední roky a zvláště letos se ovšem z patentových sporů stala na první pohled norma konkurenčního boje mezi Applem a výrobci androidích zařízení.
Jedna z letošních mapek sporů v mobilním byznysu (Zdroj: Design Language News)
S tím vším nakonec souvisí i „politický“ nákup mobilní divize Motoroly. Novým majitelem, dá-li americký antimonopolní úřad, bude Google, který by tak měl získat obrovské množství patentů. Zároveň tím ale dala firma najevo, že za Androidem pevně stojí a nebojí se ani takových investicí. Pozice Googlu byla totiž doposud poněkud šalamounská. Google se s nikým nesoudí (až na Oracle), dělají to za něj totiž jeho partneři v čele se Samsungem, který riskuje v podstatě vše, co má na mobilním trhu. Omezil nasazování vlastního systému Bada, vše vsadil na Android a potřebuje tak ze strany Googlu cítit podporu a připravenost. Google naopak neriskuje téměř nic. Vlastní hardware nevyrábí, dodává jen systém, a je tedy mnohem flexibilnější. To se nákupem Motoroly změní a vzroste tak i jeho zodpovědnost a vlastně i přímá účast v patentových válkách.
10. iTunes v Česku, všechno v Česku…
Kdo by si to ještě na začátku roku pomyslel. Tak nám v České republice konečně zavedli iTunes. Je to samozřejmě jen jedna z mnoha služeb, ale zároveň je to přeci jen určitý symbol. Úplně stejný jako první český McDonald‘s v Praze, před kterým se na počátku devadesátých let čekaly dlouhé fronty na americký hamburger. Dnes je McDonald‘s běžný fastfood, nad kterým leckdo ohrne nos, protože se stal normou – normálním z hlediska nabídky fastfoodů v Česku. Je ale symbolem toho, že je naše společnost globalizovaná a normalizovaná s tou za hranicemi. Až bude stejně běžná i služba iTunes, bude to znamenat, že zde můžeme kupovat muziku také ze služby Google Music a že budou na českém internetu dostupné kvalitativně stejné služby, na které jsou Američané zvyklí už několik dlouhých let a považují je za normu… Tedy za normální.
A to je vše. Zapomněli jsme na něco? Tak nám to připomeňte v diskuzi pod článkem. Uvítáme také odlišné názory na tuto desítku. Jako vždy vás poprosíme především o slušnost – o agresivní diskutující čtenáře a osobní ataky nestojíme.
