Operační systém Android je tu s námi od září roku 2008, kdy byl představen první telefon T-Mobile G1, známý také pod označením HTC Dream. Během necelých dvanácti let se mu podařilo obsadit více než dvě třetiny trhu. Dnes se zkusíme podívat na jeho největší slabiny, chyby a nedostatky, které ho provázejí prakticky od jeho počátků.
Účelem tohoto článku v žádném případě není „zhejtit Android od A až do Zet“. Autor je dlouholetým uživatelem telefonů s tímto operačním systémem, nicméně přesto, že je s ním takřka úplně spokojený, objektivně a kriticky vnímá i druhou stranu pomyslné mince. A proč „kotvy“? Oprášili jsme takový jeden náš starý seriál :)
Grafické nadstavby a nejednotnost rozhraní
Jednou ze zásadních výhod Androidu je jeho otevřenost. Díky ní mohou výrobci upravovat operační systém podle svých představ a potřeb. Nejčastěji tak činí prostřednictvím grafických nadstaveb – například Xiaomi má MIUI, Samsung One UI a Huawei EMUI.
Výrobci upravují Android k obrazu svému
V jejich rámci často přidávají funkce, jež v čistém Androidu chybí, součástí bývá většinou i vlastní sada základních aplikací. Zákazníci tak mají možnost vybírat podle toho, co potřebují – zatímco jedni ocení co nejméně „balastu“ a sáhnou po telefonu s čistým Androidem, druzí preferují určitou softwarovou výbavu.
V rámci grafických nadstaveb výrobci také provádějí úpravy uživatelského rozhraní. „Na pozadí“ tedy stále běží Android, který však na zařízeních různých výrobců může vypadat úplně jinak. Úpravy se nejčastěji dotýkají oznamovací oblasti, panelu Rychlého přístupu či systémového nastavení.
V čem vidíme zásadní nevýhodu tohoto liberálního přístupu? Právě v tom, že takřka na každém telefonu vypadá Android jinak. Liší se terminologie, struktura nabídek i způsoby ovládání. Uživatelům pak komplikují život skutečnosti, že postup či návod pro určité zařízení neplatí pro telefon jiného výrobce, nebo třeba zdánlivé banality, jako že na telefonech dvou různých značek se hovor přijímá odlišným způsobem.
Pomalé či zcela chybějící aktualizace
Když Apple vydá aktualizaci svého iOS, obdrží ji během několika mála dní téměř všechny aktivní iPhony. Podobně to funguje i u Microsoftu, kde instalace aktualizací operačního systému probíhají přes Windows Update bez ohledu na výrobce počítače nebo jeho komponent.
Na aktualizace si uživatelé musejí počkat
Velkou slabinou Androidu je skutečnost, že aktualizace nevydává a neřídí jedna autorita. Zjednodušeně řečeno: když Google vydá například bezpečnostní záplatu, předá ji následně výrobcům, aby ji implementovali na své telefony. Tím dochází k často i značnému zpoždění, které je markantní zejména u velkých aktualizací. V případě telefonů od operátorů pak řetězec dále natahuje ještě operátor.
Jediné telefony, pro které Google vydává aktualizace přímo, jsou zařízení Pixel. U všech ostatních značek záleží především na výrobci, jak rychle je připraví, aby fungovaly z jeho nadstavbou, odladí, otestuje a vypustí. Čekání může trvat až několik měsíců a leckdy, zejména u nejlevnějších produktů, se uživatelé nedočkají vůbec.
Nutno dodat, že v tomto směru se snad již brzy dočkáme změny, kdy budou aktualizace systému probíhat nezávisle na nadstavbě. Pak by mohly být rychlejší – o updaty Androidu se bude starat Google, zatímco v kompetenci výrobce bude vylepšování jeho proprietárního softwaru.
Závislost na Googlu
Často je jako jedna z výhod Androidu zmiňována skutečnost, že je open source. To je samozřejmě pravda, jak se můžete přesvědčit na stránkách Android Open Source Project. Kdokoli tak může tento operační systém vzít, upravit podle svých potřeb a vypustit do světa zařízení, na kterých poběží.
Povinná výbava v podobě aplikací od Googlu
Jenže je tu jeden podstatný háček: Android, který je k dispozici v rámci AOSP, neobsahuje aplikace a služby Google. Pokud byste tedy jako výrobce telefonů nebo tabletů vydali hardware s touto verzí, patrně byste narazili na nespokojenost zákazníků, kterým bude chybět to, či ono, zejména pak Obchod Google Play, ze kterého mohou stahovat a instalovat aplikace.
Vtip je v tom, že ony služby Google open source nejsou. Pokud je chce nějaký výrobce nainstalovat na své telefony, musí mít smlouvu s Googlem a splnit jeho podmínky. Ty mimo jiné určují například to, jaké aplikace musí na telefon předinstalovat, nebo že programy od Googlu mají být umístěny ve složce na hlavní domovské obrazovce.
Pochopitelně existují cesty, jak se s tímto legálně vypořádat i bez smlouvy s Googlem – právě to nyní řeší čínský Huawei. Vybudovat vlastní ekosystém, který nabídne snadnou instalaci a aktualizaci programů, však není úplně triviální, nemluvě o tom, že konzervativněji založení zákazníci jsou prostě zvyklí na Obchod Google Play, Mapy, YouTube a další aplikace.
Předinstalované programy aneb Bloatware
S ohledem na předchozí kapitolu je prakticky nemožné sehnat telefon, na kterém by byl pouze čistý operační systém a výběr aplikací by ležel výhradně na bedrech uživatele. I na telefonech Pixel najdete po prvním spuštění hned několik aplikací, které pravděpodobně nikdy nepoužijete.
Předinstalované aplikace aneb Bloatware
Výrobci telefonů pak k programům od Googlu přidávají další, případně je nahrazují svým vlastním řešením, což se nejčastěji týká aplikací pro volání, správu kontaktů, SMS a fotografování. U některých značek tak po prvním spuštění najdete v rámci základní softwarové výbavy i více než 50 programů!
Pohledy na toto počínání se mohou lišit – část uživatelů ho vnímá kladně, protože mají hned po prvním zapnutí aplikace připravené k okamžitému používání. Nemusejí nic stahovat, instalovat ani nastavovat. Na druhé straně však bývají v telefonech zbytečné programy, které zákazník nevyužije. Často se jedná o aplikace sociálních sítí nebo hry, z nichž má výrobce profit od jejich autorů.
Situace v tomto směru se poněkud zlepšila – zatímco v dřívějších verzích Androidu nebylo možné aplikace nainstalované výrobcem odstranit, dnes lze alespoň některé z nich regulérně odinstalovat. Přesto se vám ale nikdy nepovede uvést telefon do stavu, kdy by obsahoval jen čistý systém a pouze nezbytné programy.
Absence globálního zálohování
Na iPhonech s iOS mají majitelé telefonů poměrně dobře zpracované zálohování přes iCloud. Stejně tak přechod ze starého modelu iPhonu na nový je vcelku banální operací, kterou zvládne i laik. V případě počítačů s Windows je na výběr z řady zálohovacích nástrojů a taktéž výměnu pevného disku za nový lze zvládnout pomocí klonování.
Fotografie lze zálohovat do Fotek Google
V případě Androidu lze zálohování označit jako nedostatečné. Část dat můžete mít v bezpečném cloudu – jde například o kontakty (pokud je ukládáte do Kontaktů Google, a ne do telefonu či na SIM kartu), kalendář (jestliže používáte jako úložiště Kalendář Google) a fotografie (když si zapnete zálohování v aplikace Fotky Google).
Zálohují se i SMS, seznam nainstalovaných aplikací a některá jejich nastavení. Jenže zde můžete při obnově narazit na problémy – pokud je například v telefonu jiná aplikace pro správu SMS, nemusí obnovu ze zálohy podporovat. V případě aplikací se někdy neobnoví všechny, a odpověď na otázku, jestli dojde k obnově jejich nastavení, závisí na tom, zda autor implementoval podporu cloudové zálohy, což zdaleka není pravidlem.
Ani přechod z telefonu jedné značky na jinou nemusí proběhnout úplně hladce – neexistuje žádná univerzální aplikace, která by vzala data ze starého Androidu a přenesla je do nového zařízení. Jistým paradoxem je fakt, že může být snadnější přejít z Androidu na iOS, než z jednoho telefonu s Androidem na jiný.
Bezpečnost
Zlí jazykové o Androidu tvrdí, že je děravý jako cedník. To, objektivně vzato, není pravda. Operační systém pod taktovkou Googlu dospěl v průběhu let do stavu, kdy takové tvrzení rozhodně nemá opodstatnění. Google navíc neustále pracuje na dalším vylepšování – repozitář Obchod Play hlídají antivirové programy a analytické nástroje, uživatelé dostali větší kontrolu nad tím, co mohou aplikace v jejich telefonu provádět atd.
Instalace aplikací z neznámých zdrojů
Přesto tu ale jistá rizika jsou. Asi největší nebezpečí spočívá v možnosti instalace aplikací z jiných než oficiálních zdrojů. U těch často neexistuje žádná kontrola, takže uživatelé mohou stáhnout program obsahující malware, a k jeho nainstalování stačí pouze maličkost: přepínačem povolit instalaci z neznámých zdrojů.
Další riziko se nachází, jak se říká, „mezi obrazovkou a židlí“. Android sice v posledních letech výrazně vylepšil správu oprávnění, nicméně uživatelé je často bez jakéhokoli přemýšlení odsouhlasí. Pak se stáváme svědky kauz, kdy aplikace, jejímž úkolem je rozsvěcet LED fotoaparátu, sbírá v telefonu data a kamsi je odesílá, případně sleduje polohu zařízení.
Kvůli neošetřeným bezpečnostním chybám v linuxovém jádře lze také více či méně snadno získat na Androidu nejvyšší oprávnění (tzv. root). Postupy pro jednotlivá zařízení najdete pomocí Googlu nebo na YouTube a obvykle je celý proces otázkou několika minut. Rootnutí má sice své výhody, nicméně přináší i nemalá bezpečnostní rizika. Ostatně kdyby Google chtěl, aby měl uživatel k dispozici tato práva, jistě by je nějakým způsobem poskytoval.
Neustálé změny
Vývoj Androidu jde neustále vpřed, což je určitě pozitivní fakt. Nese s sebou ale i neustálé změny, dotýkající se například vzhledu uživatelského prostředí, způsobu ovládání nebo principů. Zatímco v minulosti vládla v systému tmavá barva, v roce 2014 přišla otočka v podobě Material Designu, ve kterém hrála hlavní roli bílá a pastelové barvy. Teprve loni pak Android opět přinesl tmavý režim.
Material Design
Zásadní problém v tomto směru spočívá ve skutečnosti, že s každou novou verzí se něco mění. Často jde o poměrně zásadní věci, na které si pak majitelé telefonů s Androidem musejí zvykat. To samé platí i pro grafické nadstavby výrobců, kvůli kterým uživatelé musí neustále měnit své návyky.
Google je také doslova vyhlášený rušením a změnami svých služeb. Jako ukázku můžeme zmínit třeba sociální síť Google+, jejíž aplikace byla nedílnou součástí softwarové výbavy mnoha telefonů. Dnes Google+ neexistuje a aplikace je sama o sobě k ničemu.
Podobně můžeme zmínit komunikační platformy – v počátcích Androidu jste mohli používat aplikaci Google Talk. Tu následně vystřídal Google Hangouts, který se vyhledávací gigant snažil (patrně inspirován Applem) protlačit i jako program pro správu SMS. Následovalo oznámení o ukončení Hangouts a na textové zprávy vydal Google separátní aplikaci. Nutno říci, že nejen v tomto směru si prostě Google počíná poněkud zmateně a bezkoncepčně.
Levné a nevýkonné telefony
Jednou z výhod Androidu je skutečnost, že ho najdete i na velice levných telefonech s cenou kolem tisícovky. Podíváme-li se na „jablečnou“ konkurenci, pak z aktuálních modelů je nejlevnější iPhone SE (2020), jehož cenovka se pohybuje kolem 13 tisíc.
Alcatel U3 pořídíte za cenu kolem 1000 Kč
Můžeme tedy směle tvrdit, že díky Androidu se chytré telefony dostaly i k lidem, kteří nejsou schopni nebo ochotni investovat do mobilu vyšší sumu. Otázkou ale je, zda tento fakt neudělal Androidu jako takovému spíše medvědí službu.
Proč? Protože nejlevnější telefony obsahují zpravidla nevýkonný hardware, na kterém systém prostě nemůže běžet svižně a plynule. Uživatelé si pak spojují Android s tím, že je zdržuje i při naprosto základních operacích a pověst jinak vcelku dobrého systému tím značně trpí.
Dalším problémem jsou pak aktualizace. Zpravidla už při koupi obsahují levné modely zastaralou verzi systému. Kromě toho, že si zákazník neužije nejnovější funkce, je často problémem nedostatečné zabezpečení z důvodu chybějících záplat. Výrobci zpravidla pro nejlevnější modely nevydávají aktualizace z prostého důvodu – protože se jim to nevyplatí.
Provázanost s ostatním hardwarem
Jestli může jít Apple v něčem příkladem ostatním, pak je to rozhodně provázanost jeho ekosystému. Příznivci této značky mohou vyprávět o tom, jak spolupracuje iPhone s jejich Macem či tabletem s iPadOS, chytrými hodinkami nebo sluchátky.
Provázanost zařízení s Androidem není dokonalá
V případě Androidu tomu tak není. Najít příčinu není složité – zatímco Apple navrhuje výrobky i jejich software sám, u Androidu je ve hře celá řada výrobců, kteří často kompatibilitu s ostatními vůbec neřeší. Když si například pořídíte telefon Samsung a hodinky Garmin, budete si muset nainstalovat aplikaci od Garminu. Když později přejdete třeba na Amazfit, čeká vás instalace jiné aplikace a na přenos dosud zaznamenaných dat můžete rovnou zapomenout.
Spolupráci s příslušenstvím komplikují také bezpečnostní opatření na Androidu. Mají-li chytré hodinky zobrazovat obsah zpráv z telefonu, musíte obslužné aplikaci udělit práva pro přístup k notifikacím. Jinou, jednodušší cestu Android prostě nenabízí. Budete-li chtít propojit Android s počítačem prostřednictvím aplikace Váš telefon, čeká vás na začátku poměrně zdlouhavé nastavování a povolování všeho možného. Provázanost tedy může fungovat, ale nedosáhnete jí uživatelsky přívětivou a už vůbec ne jednotnou cestou.
Slabá podpora školství
Řada uživatelů zůstává u určitých programů jen ze zvyku – naučí se například pracovat v Excelu a dále neřeší, že existují i jiné aplikace podobného zaměření. Softwarové firmy si to velmi dobře uvědomují, a proto svá řešení doslova tlačí do vzdělávacích zařízení.
Podpora školství je slabá
Jistě není náhodou, že studenti mohou používat kancelářský balík Microsoft Office za zvýhodněnou cenu. Velmi akční je v tomto ohledu Apple, který prosadil své tablety iPad do mnoha vzdělávacích zařízení. Součástí těchto aktivit byla i školení učitelů certifikovanými lektory a pro tato zařízení dnes existuje nespočet, často i velmi povedených, vzdělávacích aplikací.
Google a Android jsou v tomto směru bohužel naprostou Popelkou. Není zde žádný koordinátor, který by přesvědčoval školy, aby studentům nabídly řešení postavené na Androidu. Ani z hlediska vzdělávacích aplikací to na této platformě není „žádná hitparáda“ – je jich relativně málo a jejich kvalita značně osciluje. Jedinou výraznější aktivitou v tomto směru tak je osamělá služba Google Classroom.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Vyzkoušet za 1 Kč
Nebo samostatné Živě Premium