žádnej war.Je to o pocitu moci. v demokraciích se za posledních několik desítek let vyvinuly dva světy: reálný a imaginární. Ten imaginární pomohli do značné míry vytvořit novináři honící se za senzací, mocí a prachama. Zjistili, že svou mediální silou dokážou oslovovat velkou část lidí a politici (co zas pomohli stvořit neziskovky, svůj další pilíř) se toho chytli, jako další supi. Přisávají se na bombastičnostech (a když nejsou, vytvoří si je) bez ohledu na ostatní. Postupem času si však tato kasta vytvořila svá vlastní světová pravidla, odtržená od běžného reálného života, s diskutabilním účinkem na ty ostatní. A jak si tam v tom svém světě rochní a kvasí, odtrhávají se od reality čím dál víc bez ohledu na to, zda má svým chováním na někoho vliv nebo ne.Lidé, co zažili diktaturu a mají s ní zlé zkušenosti, jsou vůči tomuhle víc imunní (viz čr). A tak křečovité snahy imaginárního světa vnutit ostatním svá pravidla, se míjí díkybohu účinkem. O to víc jsou pak směšnější, o to víc křečovitější a jednoho krásného dne se ta Cimrmanovská sopka zasype. Otázkou zůstává, zda to bude s krví, nebo bez. Ono už pak stačí málo...Bohužel, tento imaginární svět má značnou moc a kapitál, takže dokáže otravovat život úplně všem. Bez prostředků by zanikl. To se však (teoreticky) nikdy nestane a oni to moc dobře vědí. Nějaké svobody jsou jim u pr*ele. Proč by těžce makali, cecík je bezednej.Jim jde o kšeft, o nic jinýho.