Uz docela hodne davno jsem na DOSu potkal hru. Nazvem si nejsem uplne na 100% jisty, ale myslim ze se to byl anacreon ii. Jakasi vesmirna strategie, cele v textovem rezimu - pseudografika. Kdyz jsem si ji prinesl domu, v pohode se to veslo na floppy 360kB a ze zacatku to AI bylo uplne nesmyslne hloupoucke.
Jak jsem to tak chvili hral, hra se ucila a postupem casu jsem zjistil, ze celkem presne opakuje moje vlastni postupy. A taky na disku pekne bobtnala, az ho sezrala celej (tehdy jsem mel XT s 21MB diskem). Zpocatku jsem si myslel, ze jsem chytil vira, nicmene pak jsem se dozvedel, ze to jsou opravdu data te hry, ktera rozebira svuj vlastni prubeh a uci se.
Pokud hrac pouzival zaminovani pristupu ke svym planetam, udelala to taky skoro kolem vsech svych, i kdyz do te doby je rozhazovala nahodne. Pokud jsem miny zacal trousit na zasobovacich trasach, sup a uz mi je tam taky zacal systematicky nakladat. Kdyz jsem zacal pouzivat urcite slozeni lodi ve flotile a poslal je parkrat v urcite formaci, brzy na me priletelo neco hodne povedomeho. Pokud jsem dal dohromady neco, co proti temhle vecem fungovalo, jejda - pocitac to na me obratem ruky taky vytahnul... Plus obcas prisel s vlastnimi "napady". A na druhou stranu pokud nejaka moje technika byl k nicemu, pocitac se s kopirovanim takovych nesmyslu neobtezoval.
Hrani skoncilo prave na tom, ze pak nebylo misto na disku a hra zacala padat. Nicmene to na me udelalo obrovsky dojem a pokazde, kdyz slysim o heuristickych algoritmech, vzpomenu si na ni. Bohuzel, kdyz jsem si po letech sehnal jakousi windows kopii, ta tohle uceni postradala.
