Před mnoha lety to byly pouhé představy autorů vědeckofantastických knih a nyní jsou to běžné věci, které považujeme za samozřejmost. Tentokrát na téma bezpečnost.
Doba, ve které v dané chvíli žijeme, je vždy tvořena různými vynálezy a přístroji, které v předchozích generacích nebyly možné, ba dokonce ani představitelné. Většinu technologií lze však najít ve vědeckofantastických příbězích, které psali autoři s velkou představivostí. Ač se některé zatím nestaly realitou z mnoha důvodů (zatím zbytečné, nedostatečně výkonné, drahé a tak podobně), spousta technologií a představ se však stala, nebo pomalu stává běžnou denní realitou.
S tímto vývojem událostí, který se při pohledu do minulosti neustále opakuje, tak nelze obecně říci, že je něco nemožné (možná až na počet členů Kelly Family), ale spíše nepravděpodobné. V dnešním přehledu se podíváme na některé zajímavé technologie, které se zrodily nejdříve v představách a až za nějaký čas byly teprve skutečností.
V nedávném článku jsme se podívali na mobilní telefony, videokonference, univerzální překladače, hlasové ovládání, dotykovou technologii a obří ploché displeje, dnes se zaměříme na další.
Bezpečnostní rentgenové skenery
Záhadnou „zářivou energii“ a podivné paprsky sice ve svých různých výzkumech pozoroval například Nikola Tesla nebo Thomas Alva Edison, podrobnému popsání však svůj výzkum zasvětil Wilhelm Conrad Röntgen, který sice nejprve tuto energii z elektromagnetického spektra s již životu nebezpečnou vlnovou délkou 10 nm až 100 pm (frekvence 30 PHz až 64 EHz) nejprve nazval jako paprsky X, později však bylo toto záření přejmenováno na jeho počest.
Kultovní scéna z filmu Total Recall
Záření proniká tkání, kostí a dalšími konkrétními materiály však nikoli. Rentgenové záření je sice škodlivé a při velkém množství vede k rakovině a buněčnému poškození, v malých dávkách a po krátkou dobu však nezpůsobí téměř žádnou újmu. Rentgenové záření se tak používá například v lékařství a dalších oborech, nově se však dostalo i na speciální lidské skenery, které zavedli především na letištích ve Spojených státech a pomalu se přesouvají i do ostatních zemí.
X-Ray (2D) vs. Milimeter wave (3D)
Tyto „moderní“ skenery používají rentgenovou technologii se zpětným odrazem (Comptonův jev), díky čemuž lze získat přesnější dvourozměrné snímky včetně zobrazení nebezpečných zbraní, drog a podobně. Druhou používanou technologií (trojrozměrný obraz) je také „milimeter wave“ s vysokou frekvencí v řádu terahertzů, která sice nezpůsobuje přímou radiaci jako rentgenové záření, podle některých výzkumů však i tyto frekvence mohou působit například na šroubovici DNA a ovlivňovat její chování a procesy, v podobném pásmu byly také pozorovány zvýšené šance na rakovinu a rychlejší růst nádorů.
V rámci „větší bezpečnosti“ se asi dočkáme zvýšeného počtu těchto nových skenerů a možná nezůstane jen u letišť, ale objeví se i na dalších místech, kde prochází velký počet lidí.
Kamery kam se podíváš
Tak trochu Orwellovské téma v podobě ztráty soukromí se samozřejmě vztahuje především na neustálé sledování pomocí kamer. Ty už v dnešní době netvoří jen samostatné jednotky pro kontrolu proti krádeži u jednotlivých obchodů nebo bank, ale díky městským kamerovým systémům se neustále zvyšuje počet propojených kamer, které poskytují nejen vysoké rozlišení obrazu, ale také další funkce jako natáčení, přiblížení a podobně.
Na konci minulého století nebyla v Praze ani jediná taková kamera, dnes jich je jen v rámci městského systému téměř 600 a počet neustále stoupá. Pokud vám i toto číslo přijde nízké, nezapomeňte na téměř 400 kamer u škol a také přes 1 200 kamer v metru a u zastávek městské hromadné dopravy.
V příštích letech se dokonce počítá i s kamerami v jednotlivých autobusech. Tento systém bude samozřejmě chytře propojený, přičemž zbytek budou tvořit tisíce samostatných kamer v bankomatech, zlatnictví, směnárnách a dalších institucích. Většina dnes prodávaných kamer podporuje připojení přes internet, což činí jejich propojení o to snazší.
Větší počet kamer sice znamená zvýšení bezpečnosti na ulicích a dle údajů se tak odhalí více zlodějů a podobných nekalých činností, ale vše má své stinné stránky. Propojený systém, nad kterým dohlíží několik osob, však znamená také velkou moc a tím spojenou vyšší možnost zneužití.
Vyměníme v budoucnu vyšší bezpečí za mnohem menší soukromí? Samozřejmě, že ano. Naše soukromí a pocit svobodného jednání už sice nebude nikdy takový jako dříve, ale neustálý „pohled“ vlastně už nebudeme ani vnímat. Alespoň do té doby, než vám do vaší osobní datové schránky, přijde soupis přestupků za minulý měsíc.
Čtečky otisku prstu
Z pohledu biometrického přihlašování do různých systémů nebo odemykání zabezpečených dveří se zatím nejvíce prosadily především čtečky otisků prstů. Levné verze se také objevují například v nejrůznějších noteboocích, a zatímco dříve to byla výsada pouze drahých a podnikových modelů, dnes se s nimi setkáme i na relativně levných noteboocích.
Rychlejší, snadnější a přesnější ověření vlastní osoby (heslo je vlastně velmi snadno zneužitelný a zastaralý způsob) bude v budoucnu jasným trendem. Žádné heslo není totiž dostatečně silné, jeho bezpečnosti je spjata s potřebnou dobou k jeho prolomení. S vyšším výkonem lze i dříve bezpečná hesla prolomit o několik řádů rychleji, než před několika lety, s množícími se úniky nejpoužívanějších hesel z různých portálů i mnohem snadněji.
Mít pouze jedno heslo ke všem službám je nebezpečné, ale mít několik různých hesel, které musíte v nejlepším případě několikrát do roka měnit, není zrovna ideální. Opět tak s vysokou pravděpodobností zvítězí snazší a pohodlnější řešení, které nebude vyžadovat pamatování dlouhých a složitých hesel.
Rozpoznání obličeje
Výkon už pokročil natolik, že je možné díky pokročilým algoritmům a částečně učícím se programům snadno rozpoznat tvář na fotografii. Automatické rozpoznávání můžeme nalézt například v programech Picasa (Google), iPhoto (Apple) a dalších, přičemž díky pomoci uživatelů Facebooku, kteří pilně a oddaně vyplňují pravá jména včetně příjmení k jednotlivým obličejům, lze tento systém snadno implementovat i v těchto a dalších „cloud“ službách.
Technologie pro rozpoznání tváří není na úplném počátku, ale stejně jako v případě rozpoznávání hlasu, je stále co zlepšovat a to především databázi co největšího počtu obličeje konkrétního uživatele. Čím více dat, tím přesnější určení.
Jednovaječná dvojčata, která si většina lidí plete, Google Picasa správně rozpoznal. Tři poslední fotky patří druhému dvojčeti, který není na prvních pěti fotkách.
Náš mozek sice obsahuje mnohem pokročilejší systém, ten však také není bezchybný a dokonalý. Jeho výhoda je především v podrobné databázi obličejů i z různých úhlů a „dopočítávání“ obrazu.
Pokud to však porovnáme s počítačovým rozpoznáváním, už dnes je v něčem lepší – rychlosti. Díky výkonu, který lze snadno zaměřit jen na konkrétní algoritmus, se tak i stovky tisíce fotek zaindexují (správné jméno se přiřadí ke správné osobě) během několik málo vteřin, úspěšnost je přitom velmi vysoká a stále se zlepšuje díky „učení“.
Pokud se podíváme trochu do budoucnosti, kdy se tato technologie stane přesnější a nesrovnatelně rychlejší oproti jednomu „člověku“, bude jen otázku času nasazení na kamerový systém ve městech.
Paranoidní představa? Ale kdeže. Jen nutné zvýšení naší pohodlnosti a „bezpečnosti“.
Nepřehlédněte předchozí článek s dalšími technologiemi, které již běžně používáme:
