ACTA je z principu docela vágní mezinárodní smlouva. Dokud tedy nebude zakotvena v našem právu, možné jsou i ty nejhrůznější scénáře, které momentálně poletují po webu.
Zástupci Evropské unie podepsali minulý týden mezinárodní smlouvu proti padělání ACTA. To ale neznamená, že snad vstoupila v platnost, byrokratické kolečko se „pouze“ přetočilo do další úrovně a tematika kontroverzní smlouvy bude plnit přední stránky novin další dlouhé měsíce. Členské země WTO se mohou k ACTA připojit nejpozději do 1. května 2013.
Proč v Tokiu
Část zemí podepsalo smlouvu už na podzim loňského roku, část EU se pak přidala v lednu. K podpisu došlo v Tokiu, neboť japonské ministerstvo zahraničí se stane depozitářem smlouvy – jejím knihovníkem. Je to stejná praxe jako třeba v případě „Kjóta“ nebo římských smluv, které v roce 1957 nastartovaly evropskou integraci.
Rozšiřuje starší dohodu TRIPS
Ačkoliv se ACTA oficiálně jmenuje mezinárodní smlouva proti padělání, což evokuje levné čínské kopie, stejně tak se týká duševního vlastnictví a porušování autorských práv. Proto se jí neoficiálně říká protipirátská smlouva. ACTA v mnoha ohledech rozšiřuje starší mezinárodní dohodu TRIPS.
Z ACTA lze vystoupit
Každý člen, který přistoupí k ACTA, bude moci „protipirátský“ klub také opustit. Podle článku 41 nabývá odstoupení účinku 180 dnů poté, co depozitář obdrží oznámení. Pokud se tedy v některých zemích vzedme celospolečenská vlna odporu, není vůbec nic ztraceno ani po definitivní ratifikaci.
Časová osa ACTA a verze pro e-booky a mobily
A teď k tomu nejdůležitějšímu – proč je ACTA špatná, nebo spíše proč budí takové emoce. Pominu teď její historické souvislosti a zcela netransparentní projednávání, protože o tom jsme zevrubně psali už v roce 2010. Budu se věnovat jen několika článkům smlouvy a konkrétním bodům. Doporučuji ale shlédnout tuto časovou osu.
Kompletní český text si můžete přečíst v PDF dokumentu, který je k dispozici na českém ministerstvu průmyslu a obchodu, případně doporučuji verzi pro čtečky knih, kterou připravil Marek Lutonský.
Vágní mezinárodní smlouva
Jelikož je ACTA mezinárodní smlouva, je z principu v mnoha ohledech příliš vágní a abstraktní. Především ale nastavuje základní pravidla, která si už musí zpracovat smluvní strana, tedy jednotlivé země. V ACTA se zároveň píše, že právo členských zemí může být klidně i přísnější, musí být ale kompatibilní s ACTA.
A v tom je první potíž. Mnoho kritiků se totiž obává, že bude Česko papežštější než papež a v rámci akce „hurá ACTA“ upraví místní zákony i takovým způsobem, které ACTA nevyžaduje, nebo je pouze doporučuje. Ovšem to je pouze spekulace.
Presumpce viny?
V mnoha bodech smlouvy se předpokládá, že je každý tak trochu podezřelý (možné kontroly na některých hranicích aj.), což je v rozporu s dobrou tradicí presumpce neviny v evropském právu.
Konec českého stahování?
Ačkoliv to není z textu úplně zřejmé, mohlo by dojít i k tomu, že se výrazně promění tuzemské autorské zákony a to takovým způsobem, že už se nebudeme moci odvolávat na legální stahování audiovizuálního díla pro svou vlastní potřebu. Ilegální by tedy nebylo pouze sdílení (nahrávání na úložiště a P2P sítě), ale i prosté stahování. Principiálně hrozí to, že by se mohlo autorské právo postupně harmonizovat s tím americkým, které je výrazně přísnější.
Drakonické tresty
Pokud nahlédnete do českého překladu na článek 3 – Náhrada škody, v prvním bodě se dozvíte, že se může soud při stanovení pokuty řídit doporučením majitele práv (některý z autorských svazů aj.), který doloží ztrátu například na základě ušlého zisku. Mohly bychom se tedy teoreticky dočkat rozsudků s ohromnými ciframi, které známe ze zámoří. Ke všemu by vlastně o výši trestu spolurozhodovala jedna ze stran sporu. Takto ale přeci nezávislý soud nemůže fungovat.
V článku 10 se pak píše, že soud konfiskuje, nebo zničí veškeré zboží porušující autorská práva, přičemž se tak může stát na náklady porušovatele. Detaily zničení a konfiskace jsou rozepsané v článku 25 – Zabavení, konfiskace a zničení. Pikantní je zvláště bod 5, ve kterém se píše, že soud získá pravomoc zabavit majetek, jehož hodnota odpovídá majetku pocházejícímu z trestné činnosti. Pokud se tedy bude soud řídit doporučením vlastníka práv, který odhadne ušlý zisk na tradičních několik milionů korun a více, soud vám bude moci zabavit dům, auto a zlí jazykové tvrdí, že nejspíš i rohovku a pravou ledvinu. Bude vám také zabaven počítač, který bude zničen na vaše náklady a případně si jako bonus ještě něco odsedíte. No kdo z vás to má?
Abych ovšem nevyvolával zbytečné vášně, podotknu, že toto vše je pouze jedna z možností. Slovíčka jako „může“, „doporučuje“ a „přinejmenším“ jsou v textu poměrně častá.
Kontroly na hranicích
Na hranicích se budou moci podle článku 14 kontrolovat zásilky obchodní povahy a kontrola zboží neobchodní povahy v osobním zavazadle bude pouze volitelná – bude záležet na každé zemi, jak si tuto legislativu nastaví. V České republice se osobní zavazadla (počítače, MP3 přehrávače aj.) kontrolovat nebudou a stejně tak se kontroly na hranicích netýkají celních unií, které zrušily veškerou kontrolu pohybu zboží přes hranice. Nikdo by vás tedy nejspíše neměl kontrolovat ani v rámci evropského Schengenu.
Jak si tuto politiku nastaví ostatní členské země zvláště mimo Evropu, zůstává otázkou, podle starší dohody TRIPS a národních zákonů to ale mohou dobrovolně dělat už dnes. Typickým příkladem jsou Spojené státy. Skutečnou praxi zná každý, kdo někdy do USA v posledních letech skutečně vyrazil – v obřích frontách na letištích je představa datové kontroly spíše iluzorní, neboť MP3 přehrávač, chytrý mobil a notebook dnes sebou nese skoro každý cestující. Nehledě na to, jakou mediální aféru způsobily už pouhé „svlékací rentgeny“ a jak obtěžující je i současné snímání otisků prstů na imigračním oddělení každého mezinárodního amerického letiště.
Natáčení v kině
Hojně citovaným článkem je také číslo 23 – Trestné činy, vedle klasického padělání a porušování autorských práv totiž ACTA jednoznačně jako trestný čin definuje i natáčení v kině. Opět si je ale třeba uvědomit, že se jedná o text mezinárodní smlouvy, která není z principu zcela detailní, takže se zde jasně píše: „Smluvní strana může ve vhodných případech stanovit trestní řízení a tresty za neoprávněné zhotovování rozmnoženin kinematografických děl předváděných v zařízení uzpůsobeném k projekci filmů…“
Jestli bude „vhodným případem“ i natočení krátkého střihu na mobil, jak se píše v Pirátských novinách, je otázkou, ale skoro bych se vsadil, že na tyto „piráty“ ACTA nemíří a že soudce má dostatek rozumu. Nehledě na to, že pořizování audiovizuálního záznamu v kinech je zakázané už dnes.
Internet
Samotný internet a počítače, tedy „prosazování práv k duševnímu vlastnictví v digitálním prostředí“ jsou předmětem 5. kapitoly ACTA a to počínaje článkem 27. Tento text začíná docela vágně, poněvadž ACTA dává státům prostě za úkol, aby účinně bojovaly proti porušování autorských práv v digitálním prostředí a aby reagovaly rychle a dostatečně tvrdě.
Podle třetího bodu se má každá smluvní strana snažit „podpořit úsilí zaměřené na spolupráci v podnikatelských kruzích v zájmu účinného řešení porušování autorských práv.“
Co to vlastně znamená? Blokování celých pirátských webů (rychlá spolupráce s hosterem) nebo snad odpojování od internetu (rychlá spolupráce s ISP)?
Zákaz prolamování DRM a dalších technologií
Konečně alespoň trošku konkrétnější je 5. bod stejného článku (27). Každý stát zajistí odpovídající ochranu proti obcházení „účinných technologických prostředků, které užívají autoři, umělci nebo výrobci zvukových záznamů…“
Trestné tedy bude obcházet tradiční DRM, ale také některé ochrany na optických médiích, které překousne leckterý ripper integrovaný ve vypalovacím programu. Za určitých okolností by tedy mohlo být nelegální i prosté vypalování a pochopitelně převod CD třeba do MP3. Do členských zemí ACTA by se nesměl dovážet ani jakýkoliv hardware, který tuto ochranu obejde.
Zákaz změny ID3 tagu?
Vskutku exotický je také 7. bod. V něm se totiž píše, že žádná osoba nesmí zasahovat do „elektronických informací týkajících se správy práv“. K tomuto termínu vede poznámka, ve které se píše, že se mimo jiné jedná třeba o informaci, která identifikuje dílo, výkon umělce, autora díla aj. Může se také jednat o jakákoliv čísla a kódy, které představují takovou informaci.
Možná se jen pletu, je přeci jen jedna hodina v noci, ale nespadá do této kategorie i popis uložený v ID3 a jiných záznamech? Je tedy změna ID3 tagu jako popisné informace trestná? Na druhou stranu, pakliže tomu tak skutečně je, budu teď na chvíli cynik a zvolám: hurá! Konečně někdo uzákonil, že v ID3 nemají být nesmyslné hodnoty.
Možné je všechno
A to je v podstatě vše. ACTA je samozřejmě ještě mnohem delší a najdete v ní obrovskou hromadu dalších bodů, z nichž některé mohou znamenat prakticky cokoliv a záleží pouze na tom, jak tyto direktivy a doporučení uplatní ta která země, ale to nejdůležitější jsem snad vypsal.
Vrátím se opět na počátek a zopakuji, že je ACTA mezinárodní smlouva, která proto nepopisuje všechny možné detaily a varianty, ale spíše napovídá, jakým směrem se má lokální právo ubírat. I proto se na internetu vyrojilo několik spekulativních desater. Některá se drží při zemi, jiná jsou katastrofálnější než mayská předpověď pro letošní rok. Nejhorší je ale na tom všem to, že dokud nebude zcela jasno, jsou všechna tato desatera do jednoho možná.
Autor tohoto článku si nemyslí, že je pirátství právo a že je duševní vlastnictví a autorské právo přežitek z minulého století, neboť sám vytváří autorsky chráněné dílo. Vadí mu ale legislativa, která se chová jako slon v porcelánu a vytváří nové mantinely na internetu.
