Vedoucí tester a nejzarytější hardwarář redakce Computeru vás možná překvapí. Ačkoli si hraje s nejnovějšími a nejvýkonnějšími stroji, sám takové nepotřebuje.
Redakcí nám prochází spousta zajímavého hardwaru, používáme různé programy a webové služby, vše si můžeme a leckdy musíme vyzkoušet. Možná by proto mohlo být pro vás zajímavé a inspirativní, co jsme si nakonec vybrali k běžnému používání a jak jsme spokojeni. Ostatně otázky na toto téma slýcháme docela často. A tak vznikla série článků „Co právě používám“, ve které jednotliví členové redakce Computeru a Živě odhalí, jaké používají počítače, software, webové služby či mobily.
Kdo jsem
Patřím mezi redaktory časopisu Computer a mám na starosti především recenze hardwaru, velké testy a také Pitvy. Často cestuji po světě po různých veletrzích, tiskových konferencích a také mi za rok projde rukama nemalé množství nejrůznějších notebooků. Už z toho by se dalo soudit, že budu určitě velmi náročný uživatel a hardware měním jak ponožky. Jak ale uvidíte dále, není to tak úplně pravda.
Jaký právě používám pracovní počítač
Mým hlavním pracovním nástrojem je klasický počítač HP Compaq dc5750, který mi stojí v práci za stolem. Je osazen celkem starým, ale už dvoujádrovým procesorem Athlon 64 X2 3800+ (Socket 939), dvěma gigabajty paměti, 160GB diskem a pouze integrovanou grafikou ATI Radeon Xpress 200. Na kancelářskou práci to ovšem stačí, nemám vůbec problém s rychlostí počítače. Ovšem s kupou zároveň otevřených tabulek, desítkami současně otevřených záložek v Opeře, pěti dokumenty a rozepsanými emaily už i ve Windows XP nastane při 2 GB RAM hlad po paměti a znatelné zpomalování načítání všeho. Takže jediné, co bych na pracovním počítači měnil, je právě velikost paměti. Bohužel Windows XP jsou jen 32bitové, a tak umí alokovat pouze 2,5 GB RAM, víc paměti tam proto nedostanu.
HP Compaq dc5750, prostě pracovní bedna pod stolem
Často pracuji na notebooku a zvyknul jsem si na klávesy s nízkým zdvihem, vyžaduji je tedy i stolních klávesnic. Navíc mám odpor ke klávesnicím s malým Enterem, zbytečnými a překážejícími klávesami a tlačítky navíc nebo s těmi, které postrádají Insert nad kurzorovými šipkami (typicky Microsoft). Má zcela obyčejná klávesnice v práci je tak pro mě úplně ideální – Genius SlimStar 100. Spolu s ní používám zcela obyčejnou optickou myš Logitech M-UAE96, která mě, když nepočítám zaseklý kabel, nikdy nezklamala. Na rozdíl od různých bezdrátů, se kterými mám zkušenosti, že se v nejnevhodnější chvíli vybijí nebo něco ruší jejich komunikaci. Svědkem tomu je bezdrátová myš Microsoft, sedící taktéž na mém pracovním stole, která se dočká své příležitosti jen v případě, že potřebuji připojit nějakou myš k aktuálně testovanému počítači.
Není nad standardní rozložení kláves
Monitor je alfa i omega při práci a ten můj se od ostatního hardwaru značně vymyká. Jde o designový Samsung SyncMaster PX2370 s průhlednou nohou, tenkým profilem, Full HD rozlišením a LED podsvícením. Má sice TN panel, ale jeden z nejmodernějších a s dobrými pozorovacími úhly. Jsem s ním natolik spokojený i po stránce velikosti nativního rozlišení a věrnosti barev, že jsem opustil svou původní dvoumonitorovou koncepci (2× Acer s rozlišením 1 280 × 1 024 bodů) a mám na stole jen tento Samsung. Je to o zvyku, navíc nejsem nijak náročný uživatel a naučil jsem se efektivně používat klávesy Alt + Tab a Alt + Shift + Tab. Pokud sledujete naše Pitvy už delší dobu, určitě je vám tento monitor povědomý. Ano, funguje dál a pracuje jak divý.
Monitor, co přežil svou vlastní smrt
Jaký počítač mám na cesty, na doma i na zábavu
Opravdovým středobodem mého vesmíru je ale notebook. Není to Apple, není to ani Dell a ani Lenovo, ale třináctipalcový Acer TravelMate 8371. Mám ho více než rok a půl a jsem s ním téměř úplně spokojený. Výkon úsporného procesoru Core 2 Duo SU9400 je pro mě dostačující, o integrované grafice Intel ani nemluvě (nejsem hráč). Na notebooku musím ocenit velmi kvalitní konstrukci, šasi se ani nehne i ochrana displeje je vynikající a všudypřítomné matné a tvrdé plasty jsou praktické. Výborná je také klávesnice, touchpad s oddělenými tlačítky a dlouhá výdrž na baterie – i teď po roce a půl používání vydrží notebook 6 až 7 hodin v provozu.
Přesto mu ale mám co vytýkat – především vyšší hlučnost. Větrák jede prakticky neustále, i když na notebooku nic nedělám a spodek je přitom téměř studený. Ztiší se, až když stroj odpojíte od napájení. To není problém jen tohoto modelu, ale celé první řady TimeLine – Acer zde má chlazení špatně nastavené a neopravil to ani nejnovější BIOS. Pořádně dokážou otrávit život i klávesy dolar a euro hned nad šipkami, které jsem neustále omylem mačkal. Pro většinu uživatelů jsou přitom zcela zbytečné. Vyřešil jsem to jejich vyloupnutím. Překážely mi tam, i když jsem je softwarově vypnul. Bohužel i nejnovější notebooky TravelMate tyto otravné klávesy mají.
Jaké potřebuji příslušenství
Pro plnohodnotnou práci doma jsem si k notebooku pořídil i replikátor portů Acer EasyPort IV. Funguje perfektně, není nad to jen připojit jeden konektor a mít plnohodnotný stroj s velkým monitorem. Bohužel ale není konektor upevněn nijak zvlášť pevně (i přes zarážky se hýbe), a tak nesmíte s notebookem ani trochu pohnout, jinak například vypadne obraz na monitoru. Není to zkrátka ideální řešení, klasická dokovací stranice, jako mají ostatní výrobci, je rozhodně lepší volba.
K replikátoru mám připojený zcela obyčejný TN monitor Acer V243HL s LED podsvícením, se kterým jsem úplně spokojený. To už ale nemůžu říci o bezdrátové klávesnici Microsoft Wireless Keyboard 6000 v3.0, kterou mě obdaroval kolega – zdvih a rádoby ergonomické zakřivení kláves mi nevyhovuje, stejně jako zmenšené funkční klávesy/tlačítka a absolutně zbytečné multimediální. Už se rozhlížím po jiné klávesnici, nějaké hodně podobné té, co mám v práci. S bezdrátovou laserovou myší Logitech MX610 jsem ale spokojený, vadí mi na ní jen to, že bývá její signál často něčím rušen (vedle stojícím Wi-Fi routerem, mobilním telefonem apod.). Hlavním diskovým úložištěm na všechna data je externí USB disk WD My Book Essential 2TB, ještě jen s USB 2.0 portem. DVD mechanika mi ani trochu nechybí a i síťový disk je pro mě zbytečností – disk připojuji jen na občasnou zálohu dat, nepotřebuji je mít dostupná odkudkoliv a neustále. Od toho mám zřízen DropBox, FTP do práce a Google Docs. Jediným síťovým zařízením u mě je nově pořízený bezdrátový router AirLive GW-300NAS s gigabitovými porty a jedním USB, do kterého v případě potřeby mohu externí disk zapojit a data sdílet bezdrátově.
Microsoft Wireless Keyboard 6000
Jaký software používám
V práci mám kvůli slabšímu počítači Windows XP, které mi ale nijak zvlášť nevadí. Doma na notebooku pak provozuji Windows 7 – musím uznat, že je to opravdu vydařený systém. Na práci používám MS Office 2007 a Google Docs, na rychlé prohlížení fotek Google Picasa a na jejich rychlou a jednoduchou editaci freeware IrfanView. Antivirem je v práci firemní NOD32, doma ale MS Security Essentials. Videa mi přehrává vynikající GOM Player s nainstalovaným kodekem CoreAVC, v práci pak VLC Player. Hudbu pak Winamp, ale už ani nevím, kdy naposled jsem ho pustil. Z webových prohlížečů u mě jednoznačně vede Opera pro své inteligentní přepínání záložek a rychlé načítání stránek, přiznávám ale, že jsem si na ni zvyknul v dobách minulých a nemám důvod ji měnit. Jen jsem jí občas nevěrný s Google Chrome, když se náhodou najde stránka, která dělá Opeře problémy, nebo když se sekne.
Opera
Pro komunikaci požívám především Skype a v práci mám nainstalované i ICQ, které ale mám tak akorát na posílání odkazů a doplňujících textů našim grafičkám. Mám sice Twitter a Facebook, ale jsem spíše pasivní uživatel, který se jen občas koukne, co je nového. Nebaví mě tam trávit mládí, raději se s lidmi potkám osobně. Totéž by se dalo říci i o profesním Linked IN, který si udržuju jen proto, kdyby se náhodou někdy v budoucnu hodil.
Mobily a jiné hračky
Dlouho jsem byl zastáncem „hloupých“ telefonů, jelikož jsem je používal výhradně k telefonování, případně občasnému nalezení informace na webu přes Operu Mini. Hlavní výhodou takovýchto telefonů je, že prostě fungují, nemusíte se starat o volnou paměť a hlavně neustálý přísun energie. Těmito telefony byly můj Sony Erisson K750i a služební Sony Ericsson T715. Zrovna T715 se mi ale začal poslední sám vypínat, tak jsem si řekl, že je to signál k tomu, pořídit si chytrý telefon. Pořídil jsem si před pár týdny HTC Desire s Androidem a musím říci, že jsem úplně spokojený. S tím, že vydrží na baterce maximálně den, jsem počítal, a zoufale malých 512 MB paměti jsem vyřešil přesouváním všeho na paměťovou kartu. Nicméně ani to nestačí a uvažuju o alternativním firmwaru s novějším Androidem 2.3. Nainstalovaných programů mám spoustu, ale mezi nejpoužívanější patří c:geo pro geocaching, Skype, Opera Mini, TrekBuddy, Dropbox a Plume for Twitter. Když používat chytrý telefon, tak naplno. Je pravda, že díky HTC Desire zapínám doma notebook mnohem méně často, než dříve, spoustu věcí totiž vyřídím z mobilu.
Na focení používám kdysi darovaný kompakt ST550 a musím po roce a půl jeho používání říct, že výhradně dotykové ovládání na foťáku je naprostý nesmysl, stejně jako druhý (přední) displej. Ovládání je nepohodlné a vše zdlouhavé, přitom jinde stačí jen otočit kolečkem. Pokud bych si vybíral sám foťák, koupil bych si úplně jiný model. No, počkám si, až Samsung doslouží a pak sáhnu třeba po Nikonu Coolpix P300.
Nikon Coolpix P300 je zatím na wishlistu
