Klávesnice MS Natural Keyboard 4000 je ve spoustě ohledů výjimečná. Nejen navenek, a nejen v dobrém slova smyslu.
Znáte to. Zvedáte se stolu hrnek čaje, při akcelerací směrem k vám se zhoupne hladina, a když zastavíte těsně před ústy, udělá to žbluňk, zvedne se sloup čaje, a pár kapek vystřelí na klávesnici. Nikoliv celý hrnek, decka coly, prostě pár malých kapiček.
U běžné klávesnice by se nic nestalo, neslazený čaj by zůstal v korýtku a v poklidu vyschnul. U pár lepších klávesnic by dokonce i ten decilitr coly protekl skrz pro podobné katastrofy připravené otvory. Ne tak u této „naturálky“.
Pod načančaným exteriérem se totiž ukrývají překvapivě složité vnitřnosti. A právě ve složitosti konstrukce je kámen úrazu. Korýtko na klávesy, které je na jiných klávesnicích obvykle plné, je zřejmě z technologických důvodů v případě tohoto modelu Natural 4000 děravé jako řešeto.
Klávesy alfanumerického bloku jsou o pár stupňů nakloněné pro pohodlnější psaní. Možná tušíte, co se stane, jakmile se na takové nakloněné ploše ocitne pár kapek tekutiny. Vlivem gravitace steče směrem dolů, kde již čeká jako naschvál připravená díra lačnící po stékající tekutině.
Čaj překonává první překážku a dostává se na membránu s tlačítky.Teoreticky by se na ní měl zastavit a v poklidu uschnout, jenže to by nesměla být plná otvorů na kolíky, a co víc, zrovna pod zlomem plastového výlisku číhá v membráně vskutku parádní otvor.
A tekutina cestuje mezi fólie, aniž by majitel cokoliv zlého po setření pár kapiček z kláves tušil. Po chvilce datlování se klávesnice začne chovat divně. Na obrazovce naskakují písmenka, která jste nezmáčkli, klávesnice píše sama, či pro jistotu nepíše vůbec. To už vám pomalu začne svítat, že ta drobná nehoda nemusela být tak nevinná, jak se zpočátku zdálo.
Nezbude než vzít šroubovák a pustit se do díla. A tu začnete složitou konstrukci klávesnice proklínat podruhé. Na spodní straně klávesnice je zřejmé, že na spojovacím materiálu konstruktéři z Microsoftu nešetřili.
Odšroubujete-li řadu šroubů pod přední hranou klávesnice, upadnou obě poloviny polstrované předložky. Zdánlivě tím tedy moc nezískáte.
Po vyšroubování zbytku viditelných šroubů a mírném tahu ale obě poloviny klávesnice zůstávají pohromadě. Následuje krátká úvaha – nejsou plastové skořepiny vybavené klasickými zámky, které často při demontáži povolí až po zlověstném křupnutí? Neskrývá se další šroub dovedně uchovaný pod nálepkou, na níž bývá obvykle (nikoliv však v tomto případě) lakonické varování „Warranty void if removed“? Ne že by sundání nálepky v tomto případě ještě něčemu vadilo – na poruchy související s výskytem tekutiny v útrobách periferie se zcela jistě záruka nevztahuje, a co hůř, je dost dobrým důvodem k tomu, aby zkrátila záruční lhůtu na nulu. Prohmatání nálepky ale dá tušit, že pod ní šroubek nejspíš nebude.
Kde jinde by mohly ještě být? Že by pod klávesami? A tak si zahrajete na Jenička bez Mařenky. Po loupání perníčku... pardon, základních kláves a numerického bloku se na vás smějí již důvěrně známé černé hlavičky. Chyba lávky, tyhle šroubky drží spolu s řadou dalších šroubů z opačné strany pouze šedý plast pohromadě s černým. Jejich vyšroubováním tedy nezískáte nic.
Dvojice šroubů, které se skrývají pod polstrovanými předložkami (už asi víte, proč nebyla jejich demontáž zbytečná, že?) ale už plní očekávaný účel, takže je vyšroubujete.
Přesto to ale stále někde drží. A ukáže se, že dvojice stříbřitých šroubů uprostřed se na sevření podílí také. Po vyšroubování páru šroubků konečně plasty povolí, čímž se potvrdí domněnka, že výrobce tentokrát periferii nálepkou neposichroval, a také to, že není zapotřebí dloubat zbytek kláves či nedej bože stříbrná tlačítka.
Čtenáři tohoto článku si mohou ušetřit spoustu práce, protože už vědí, kde se všechny šroubky nacházejí a které vyšroubovat skutečně nemusí, a mohou jít najisto.
Až v hromádce šroubů pak postřehnete, že některé z nich jsou oproti většině kratší, a pár napopak delších. Ne že by to byl problém, s trochou síly našroubujete cokoliv kamkoliv, každopádně to ale nepotěší. Pokud se na demontáž připravujete také, už víte, že si máte délku šroubků hlídat.
Po prozkoumání vnitřností vás čeká menší šok – horní plast je i ze spodní strany plný šroubů, a klávesnice je v útrobách mnohem složitější, než byste do ní řekli. V kontextu se spoustou součástek, výlisků, šroubků, mikrospínačů, tlačítek a drátků nabudete dojmu, že těch třináct stovek není ve srovnání s jednoduchou placatou klávesnicí za šest stovek zas tak moc.