Temnej, jako Hitchcock, na krku se smyčkou,
s hlavou netečnou, jedu svojí freakshow.
Sem hříčkou přírody, ale má to výhody,
můžu lidem svym rapem
vyprávět mozkový příhody,
hoďte ho do vody, blázen říkaj oni,
ty démoni, kvůli nim sem v jednom ohni,
nejsem normální, strach mi nahání,
všechno kolem mě, celej svět,
já se nebránim.
Někdy sem na koni, někdy sem v koutě,
taky se ti stává, že myšlenky rvou tě?
Na kusy, né?
Tak to jsi šťastnej člověk,
můj nejhorší nepřítel je můj vlastní mozek.
Mi otek, já mám psychickej problém,
neskončí to v dobrém, ale ve zlém, zhebnem.
Sem byl i v péči, ale už sem zas v píči,
ten stav, co mě ničí, medikace nevyléčí.Sebral sem sílu, zajel do nemocnice,
vylíčit detaily o svý psychice.
Když sem doktorovi svoje problémy dořek,
tak vytáhnul zbraň a vystřelil si mozek.
Žiju ve strachu z vlastního krachu,
z prachu sem povstal, ulehnu do prachu.
Mám pachuť v puse, třesu se v busu,
Lidi mě děsí, tu hrůzu neunesu.
Všechny ty strachy v sobě dusim, dusim,
se trochu zklidnit musim,
zase vlasy z hlavy rvu si.
Bojim se momentu, kdy dojde k přepnutí,
k vražedný štaci mě můj mozek donutí.
Rozum mě opustí, zábrany padnou,
pak rány pěstí ti na ksicht dopadnou,
ruce tě bodnou, nohy tě kopnou,
hlava a mozek se nadobro zcvoknou.
