S příchodem chytrých hodinek od Samsungu a se systémem Android Wear by se mohlo zdát, že objevujeme zcela nový trh. Tak tomu ale není. Vývoj chytrých hodinek začal už velmi dávno.
Před pár dny na americký trh zamířily další chytré hodinky se systémem Android Wear. Na Moto 360 od Motoroly snad čekala celá komunita, bylo to totiž právě toto zařízení s kulatým displejem, které většina médií považovala za vlajkovou loď celé platformy.
LG G Watch a Moto 360 s Android Wear pod kapotou
Jenže pak přišlo vystřízlivění. Všichni sice jásají nad povedeným designem a kvalitní konstrukcí, nicméně v nitru se skrývá zastaralý čipset TI OMAP 3, který je oproti konkurenci mnohem hladovější a spotřebuje tedy více elektrické energie. Ve srovnávacím testu Ars Techniky tedy Moto 360 propadly na celé čáře a jeho autor Ron Amadeo musel hodinky při opravdu extenzivním využíváním nabíjet i několikrát denně.
Správný směr, ale stále na začátku
Na vizi chytrých hodinek, které v chodu vydrží alespoň týden a při komunikaci s telefonem v kapse zároveň nezlikvidují ani jeho baterii, si tedy budeme muset ještě nějaký pátek počkat. Zatím to totiž vypadá, že se výrobci předhánějí, kdo ukáže, že chytré hodinky vůbec dokáže smontovat – zatím to prostě vypadá, že na pulty obchodů míří pouze proof-of-koncept, technologické demo, ukázka digitálního prostředí na kulatém ciferníku, ale určitě ne hodinky, se kterými byste mohli vyrazit na celý den do lesa. To by mohlo dopadnout docela zle.
Skvělý design však Moto 360 upřít nelze a drtivá většina z těch, kteří je měli v ruce, konstatovala, že kulatý displej a konstrukce jsou krokem správným směrem – vedle klasických hodinek působí Moto 360 opravdu přirozeným dojmem a nikoliv jako hračka kdejakého geeka.
Design je totiž v případě chytrých hodinek mnohem důležitější než třeba u mobilního telefonu. Zatímco mobil nosíme zpravidla v kapse a příručním zavazadle, hodinky na zápěstí plní také estetickou funkci a jsou vždy vidět. Požadavek na to, aby vypadaly skvěle, zde tedy platí dvojnásob.
Chytré hodinky vznikaly desítky let
Výrobci se tímto pravidlem přitom vždycky neřídili. I když mnozí mají za to, že se chytré hodinky objevily na trhu teprve před pár lety, ve skutečnosti se s nimi experimentuje už dlouhá desetiletí. První prototypy přitom vypadaly opravdu hrůzostrašně, i když se v dané době opravdu jednalo o umění možného. Teprve miniaturizace a příchod dotykových displejů umožnily použít současnou konstrukci.
Pulsar P1
První komerční hodinky s LED displejem jsou Pulsary od Hamiltonu. První modely se objevily v roce 1971, a neuměly nic jiného než zobrazovat čas pomocí jednoduché matice diod. Elektronický displej je nicméně základ všech následujících alespoň trochu chytrých hodinek.
První digitální hodinky Pulsar z počátku 70. let
HP-01
Krásným příkladem prehistorických hodinek, kde už lze snad mluvit o jakési schopnosti nad rámec zobrazení času, je třeba model HP-01 z roku 1977. George Lucas v tomto roce uvedl první (vlastně čtvrtý) díl Hvězdných válek, Ridley Scott teprve připravoval Vetřelce a Hewlett-Packard představil digitální hodinky s maticí 28 tlačítek – nebo lépe otvorů pro stylus.
Hodinky se stylusem HP-01 z druhé poloviny 70. let
HP-01 nabízely vedle času také inženýrskou kalkulačku, kalendář a stopky. Rozhodně se nejednalo o hračku pro každého. Firma si za hodinky účtovala až 850 tehdejších dolarů, tedy bez započítání inflace. Jen pro srovnání, současné modely s Android Wear se prodávají za cenu okolo 220 dolarů.
Hewlett-Packard s HP-01 díru do světa sice neudělal, jeho model ale položil základy dalším nástupcům z 80. let v čele s kalkulačkovými hodinkami od Casia. V 90. letech pak patřily laciné čínské kopie k žádaným artiklům každé tržnice.
Seiko
V 80. letech s chytrými hodinkami experimentoval výrobce Seiko, který na trh uvedl celou šňůru modelů. V roce 1983 to byl třeba model Seiko Data 2000, který disponoval pamětí na 2 000 znaků, displejem pro 4×10 znaků a dokovací stanicí s vestavěnou klávesnicí! Do hodinek jste tedy mohli snadno naťukat třeba telefonní kontakty, různé události, případně je používat pro výpočty.
Seiko Data 2000 s dokovací klávesnicí
Seiko v následujících letech hodinky výrazně vylepšilo a představilo i model, který bylo možné propojit kabelem s tehdejšími počítači, a v roce 1998 pak Ruputer s 3,6MHz procesorem, 128 kB RAM a 102×64 pixelovým černobílým displejem. Ruputer už byl opravdovým PDA na zápěstí, přičemž samozřejmě nechyběla podpora pro sériovou a IR komunikaci.
Seiko Ruputer Pro s joystickem
IBM WatchPad
První opravdu chytré hodinky se ale objevily až na počátku století. V letech 2001 až 2002 to byly třeba IBM WatchPad, které stejně jako současný Android Wear poháněl Linux – tehdy ve verzi 2.4. Hodinky měly k dispozici monochromatický QVGA displej (320×240 px), mohly se pochlubit až 12hodinovou výdrží a o výkon se staral armový procesor, 8 MB RAM a 16MB úložiště. IBM hodinky sestavilo ve spolupráci s Citizenem a nastavilo cenu na 399 dolarů, nicméně vývoj byl krátce poté zastaven a hodinky zmizely v propadlišti dějin.
Hodinky s Linuxem od IBM a Citizenu
Palm Fossil Wrist PDA
Zmínku si zaslouží ještě Palm. Pokud se mu dařilo na kapesních PDA, miniaturní PDA na zápěstí byl další logický krok. Firma se spojila s výrobcem hodinek Fossil a v roce 2005 přišly na trh s modelem Wrist PDA. Oproti konkurenci měly hodinky dotykový displej (160×160 px), 66MHz procesor od Motoroly, ale hlavně dobrou softwarovou výbavu. Díky softwarové kompatibilitě s ostatními zařízeními s Palm OS bylo možné veškerá data snadno synchronizovat. Výrobce nakonec nastavil cenu na 250 dolarů, ta ale tehdy nebyla příliš lákavá a ani Wrist PDA se neujal.
SPOT – Smart Personal Objects Technology
S chytrými hodinkami to zkoušel i Microsoft, ačkoliv nepřímo. V roce 2002 představil iniciativu SPOT, která měla propojit svět počítačů se spotřební elektronikou včetně hodinek. První jednoduché modely se objevily na CES 2003, iniciativa ale víceméně předpokládala to, čeho jsme svědky dnes. SPOT měl přinést hodinky, které budeme moci rozšiřovat o aplikace, budou bezdrátově stahovat všemožné informace počínaje počasím a konče burzovními zprávami a tak dále. Tehdejší hardware ale nebyl připravený, idea SPOT se tedy vytratila (u nápadů Microsoftu je to bohužel poměrně typický jev) a nepodařilo se stanovit nějaký jednotný standard napříč výrobci.
Vize současných chytrých hodinek z roku 2003
Hodinky s Androidem a Pebble
S příchodem Androidu na mobilní scénu se zrodila celá plejáda projektů, které chtěly naroubovat velký Android na maličký dotykový displej a hodinky s titěrnou baterií. Na sklonku roku 2012 to byl třeba projekt I’m Watch. Na papíře a prezentačních videích sice vypadal skvěle, Achillovou patou ale byla opět nízká výdrž.
I'm Watch byly jedněmi z nejslibnějších hodinek s Androidem
Pebble na to šel lépe a snažil se nabídnout jednoduché ale přitom dostatečně schopné hodinky. Projekt uspěl se svou kampaní na Kickstarteru a dnes jeho modely mnozí považují za doposud nepřekonaný kompromis, který by snad mohl zhatit až Android Wear, případně Apple.
Pebble – podle mnohých ideální kompromis
Chytré hodinky tedy opravdu nejsou ničím novým. Jejich první exempláře se začaly opatrně objevovat už v 80. letech a dnes zažíváme spíše jejich renesanci, než objev. Spíše jsme se technologicky posunuli dostatečně daleko, abychom je konečně dokázali vyrobit při přijatelném poměru cena/výkon. Ostatně cena se za ty roky také příliš nezměnila a pohybuje se zpravidla kdesi mezi 200 až 250 dolary.
Ačkoliv toho dnes umí chytré hodinky ve srovnání s minulostí opravdu mnoho, hlavní problém nadále zůstává – spotřeba. To bude úkol zase pro další generaci inženýrů.
