Pro mě zůstane nejlepší asi Wolfenstein 3D, přišel nejdříve do mého života (94). Ty týdny čistého času strávené pobíháním po chodbách hradu a hledáním tajných vchodů, nebo jak jsem se bál co bude čekat za dalším rohem a jestli tam nebude "umpapa" (ten modrej). Doom 2 přišel až později a Duke Nukem 3d až někdy v novém tisíciletí. Ale četl jsem si o něm v Excaliburu už v 95 (ale k čemu mi to bylo, jen jsem si ho přál mít, no o pět let později se mi přání splnilo).
Ze bojových strategií jednoznačně Duna II. Dodnes si uchovala kouzlo a chytlavost. V recenzi v Excaliburu 17, někdy v 92-93 se psalo: "Pokud jste si ještě nekoupili SoundBlaster (zvukovku), tak tahle hra je jednoznačný důvod!" a také že měli pravdu. Hudba je perfektní. A na tu dobu samplované zvuky "yes sire", nebo "affirmative", to bylo něco dost neobvyklého.
Kromě perfektního Sim City 2000, Transport Tycoonu a Ufounů (jako malý jsem byl rád, že je zvládnu na nejlehčí obtížnost hrát, natož dohrát, dnes hraju na nejtěžší - zjistil jsem, že není vlastně až tak moc těžká, vlastně docela jednoduchá), to byly také krásné prosezené chvíl. Ale nesmíme zapomínat na jednu hru, která má mnohé zásluhy.
Civilization 1. Například pro mě znamenala podnět k tomu učit se anglicky, zajímat se o historii a evoluci člověka (vývoj od starověku do současnosti), kromě toho je dost těžká (a kdo dokáže překonat mých 560% nebo kolik jsem měl v civilization score, ozvěte se, je to jednoduché - začínejte za Římany na mapě světa, zničte v počátku všechen odpor, vybírejte chatky a doufejte ve vynálezy, udělejte síť cest mezi městy ......... a tak dál, na konci je důležité sakra bachat si dávat na pollution, jde to snadno. Jo a divy světa, nechte protivníky až je udělají, pak zaberte jejich města), ale stačí mít systém, vizi na co nejlepší výsledek a jde to.
Tohle je hra, která má opravdu kouzlo opakovaného hraní. Ta jde hrát dostkrát. Já třeba skončil v roce 1780 se skoro globálním oteplováním a maximem měst, co můžu mít. A to jsem měl recycle, mass transit i to třetí na redukci znečištění, stejně ty města chrlily odpad. Heh, taky jsem zabral každé úrodné místo co na mapě bylo.
Logické hry, zmínil bych The Incredible Machine 2 (nebo i jedničku), to byla zábava. Bowling koule spadla na houpačku, ta se přehoupla a zatáhla za provaz, který spustil lampu, kteréžto kužel světla dopadl na provaz a ten se přepálil, načež koule spadla na klec s křečkem a ten začal běžet v kole. A nebo Atomix, které mi nikdy nešlo. Skládání atomů, molekul či čeho.
A pak adventury, dnes mrtvý žánr. Monkey Island 1-2, Tajemství Oslího ostrova (to bylo teda něco, naše první originálka od Vochozka Trading) a Agent Mlíčňák. Vtipy byly jedna z hlavních vlastností her.
Mám rád pixel art. Neboli čtverečkované umění. Ne normální fotku přiblíženou na hodně blízko, ale právě staré obrázky z her. Přeci jen, vyrostl jsem na tom, jsem narozen 89. A koneckonců, Dos hry měli rozlišení 320x200, tedy podle DosBoxu alespoň.
Doporučuju www.abandonia.com dají se zde najít pěkné kusy, tuším že je to i legální (nebo ne?), rozhodně tam některé stáhnout nejdou, tak tam mají asi nějakou put down policy.
