Chatujete spisovně?

Libuše Mohelská: Různorodost textů, které se na Internetu dají najít, vyplývá z povahy tohoto média. Na Internetu najde zájemce klasické noviny, soubor kultivované beletrie, publicistiku, ženský magazín, kuchařku, odborné články, akademické polemiky – tedy celé spektrum psaných textů.

Záměrně ponechávám stranou (alespoň tentokrát) naprosto neformální projevy, jaké lze najít na stránkách jednotlivců; ty by vydaly na samostatný článek. Zaměřím se spíše na vytyčení charakteristik, které jsou jednotlivým typům klasických a internetových médií společné, a naopak rysů, které jsou specifické pro texty na Internetu.

Obecně lze říct, že každý typ internetového periodika vykazuje většinu charakteristik, které jsou vlastní příslušnému tištěnému médiu (což konečně nepřekvapuje, nápady na elektronické časopisy jsou vesměs odvozeny z tištěných formátů). Postavíme-li elektronická periodika oproti klasickým, pravděpodobně si na Internetu všimneme uvolněnějšího jazyka, většího podílu humoru a nadhledu. Hranice přijatelnosti se posunuje výrazně blíže k prostředkům, které by jinde byly považovány za stylově nižší nebo dokonce nepřijatelné. Nedovedu si ve filmovém měsíčníku představit recenzi, z níž je následující věta: „Dramaticky nosný by bylo, kdyby Paul hrál v jejím životě nějakou silně kontroverzní roli, což teda ale nehraje“. Odborné termíny (dramaticky nosný, hrát kontroverzní roli) se snoubí s nespisovnými koncovkami, neurčitými zájmeny a hovorovou syntaxí (což teda ale nehraje). Takovou větu bych asi zaslechla v konverzaci dvou filmových kritiků po práci, vyjadřují se tak i papírové časopisy pro mládež. V Premiere ani v kulturní rubrice novin by ji patrně neotiskli. Nepsané pravidlo stylistiky, že do projevů určených veřejnosti, a to zejména psaných, nespisovnost nepatří, na Internetu tak docela neplatí.

Plyne to z povahy Internetu, z jeho obrovské různorodosti. Internet je prostorem nejen pro seriózní informace, ale i pro hru a mystifikaci. Řada článků neprochází žádnou redakcí. Padělatelé rukopisů by dnes měli práci o mnoho snazší. A ani na seriózních serverech nelze trvat na přísné spisovnosti. Články musejí být svižné, dynamické, musejí rychle zaujmout – klepnout na nějaký zajímavý odkaz a přesunout se jinam je tak snadné. Snazší než při surfování po kanálech televizních, kterých je navíc podstatně méně.

Proto autoři zvláště v úvodu článků využívají krátké, rychle se střídající, věty nabité pojmy. Viz následující ukázka: „Oscar. Cesar. Zlatý Globus. Cannes 99. „Nejlepší evropský film tohoto roku“. Zapomeňte na to. To není důvod, proč na Almodóvárův film Vše o mé matce jít. Tak proč? S pocitem nevýjimečnosti vypráví o výjimečných věcech“. Úvodní věty recenze jsou telegrafickým výčtem ocenění hodnoceného filmu, hned po nich je lapidárně shrnuto jeho poselství.

Dále v textu, když už je čtenář chycen drápkem, si autor může dovolit náročnější syntax i myšlenkové konstrukce. To určitě vědí i dobří novináři, ale na Internetu toto pravidlo platí dvojnásob.

I pro oblast slovní zásoby platí, že Internet využívá prostředky atraktivnější z hlediska převážně mladého publika – tedy prostředky, které jinde platí za stylově nižší.Více než kde jinde se uplatní módní slova a obraty. Klikni a budeš v pohodě, lákají reklamní bannery. Ne že bych to považoval za nějak extra geniální, ale… rozepisuje se autor recenze. I ve slovní zásobě je potřeba být in.

V elektronických médiích se navíc zcela samozřejmě pracuje s termíny a slangem z oblasti Internetu a počítačů vůbec, aniž by se nad nimi autoři či čtenáři pozastavovali. V leckterých papírových časopisech je třeba i běžné termíny (chat apod.) opatřit vysvětlivkou, slangové výrazy se používají jen omezeně.

Následující přehled se pokouší porovnat výše uvedené teze s konkrétními typy serverů.

I v dílčích oblastech platí, že na Internetu jsou k přečtení všechny typy textů, které nabízejí klasická média. Mezi novinami tedy najdeme kultivovaný nezávislý deník i bulvár, mezi nimiž leží řada žánrových mezistupňů.

Příkladem kvalitního deníku je iDnes, projekt vydavatele MF Dnes. Najdeme v něm paralelní verzi tištěných novin (v té má čtenář pohodlně k dispozici všechny regionální přílohy) a řadu rubrik navíc. Zatímco rubriky zajímavostí a zčásti i kultury značně těží z příloh MF Dnes, největším přínosem internetové verze jsou bezesporu zpravodajské rubriky, které mohou téměř ihned přinášet byť krátké informace o aktuálních událostech.

Vyjadřovací prostředky odpovídají publicistickému stylu se všemi jeho přednostmi i neduhy. Texty krátkých zpráv musejí být zpracovány velmi rychle, protože zítra už budou staré; přesto jsou poměrně kultivované.

Server Novinky.cz se blíží bulvárnějšímu zpravodajství. Odpovídají tomu i rubriky Lidé, vztahy, sex, které v běžných novinách příliš prostoru nedostávají. Zdá se mi, že server je stylem zaměřen spíše na mladší publikum – dokazuje to přinejmenším výběr kulturních tipů a recenzovaných událostí. I „seriózní“ zprávy jsou atraktivně zaobaleny, komentáře mají méně prostoru.

Na Internetu pochopitelně najdeme i zábavné magazíny. Široký záběr má Pauza – projekt Computer Pressu, na které jsou k přečtení komentáře aktuálního dění, kulturní (zejména filmové a nově hudební) recenze, komentáře a analýzy společenských a jiných problémů (vztahy, sexualita, ale například i kritika reklamních spotů), i vysloveně zábavné články. Pauza trpí jistou nevyvážeností, bývají na ní výborně napsané články vedle textů, které jen shrnují známé pravdy nebo nepodložené (a o to vyhraněnější) názory autora na některé kontroverzní téma (víra, homosexualita).

Těžko obecně shrnovat styl a jazykové prostředky – autoři jsou vesměs vyhraněné osobnosti a tyto charakteristiky se výrazně odlišují článek od článku.

Některé kulturní magazíny jsou úžeji zaměřené, příkladem budiž filmový server DoKina, který opět v mnohém odpovídá dostupným papírovým magazínům o filmu. Pochází z něj výše uvedená citace hovorově psané recenze, jiné texty se však od textů např. v Cinemě nijak neodlišují. Klasické časopisy mají v porovnání s elektronickými z hlediska stylu textů mnohem jednotnější image. Recenze z Total Filmu, cíleného jednoznačně na nejmladší publikum, by asi neuspěla u čtenářů Premiere a naopak. Na serveru DoKina se vedle sebe uplatní oba styly, odvázaný i učesaný.

Časopisy pro ženy představují zajímavý kulturní a společenský fenomén. Ačkoli mají omezený okruh témat i myšlenek, které při jejich zpracování přinášejí, a navzájem se příliš neliší, jsou velmi populární a na trhu se jich uživí poměrně mnoho. Proč, to je asi otázka spíše pro sociologa či psychologa. Připomínám, že v tištěné podobě jsou k dostání časopisy ve dvou cenových hladinách – levnější (Tina, Katka apod.) a exkluzivní, na kvalitním papíře a s příslušně posunutým okruhem doporučované kosmetiky a módních výrobků (Elle, Cosmopolitan, Harper’s Bazaar).

Na Internetu jsem objevila magazíny Žena In, Astarte a Dáma. Jejich témata se neliší od témat obsažených v tištěných časopisech (vztahy, móda, líčení, děti, vaření, bydlení). V zásadě totéž platí i o vyjadřovacích prostředcích, i když u internetových periodik je cítit o něco větší nadhled – viz třeba názvy rubrik na serveru Žena In: Jsem úžasná! (o kráse), Dětičky, Hrnečku vař. V klasických časopisech najdete názvy spíš popisné Krása, Kosmetika, Naše děti, Recepty. Snad jen pojmenování kulturních rubrik v Elle má švih: Elle má chuť číst, Elle si ráda vyjde atd.

Čtenářka klasických ženských časopisů rozhodně i v těch webových najde svá témata a troufám si tvrdit, že většinu humor a nadhled potěší – některé rady v těchto časopisech se snad ani smrtelně vážně brát nedají.

Z okruhu odborných textů se dnes soustředím pouze na univerzitní servery. Na akademické půdě je Internet doma. Stále větší měrou to naštěstí platí i pro naše univerzity. Internet zde má i důležitou funkci alternativního zdroje učebních textů: vyučující zpřístupňují v síti výukové materiály, na stránkách kateder jsou k dispozici zdařilé diplomové práce atd. Tyto texty mají obvykle stejnou podobu jako jejich tištěná alternativa, Internet je jenom zdrojem, který umožňuje snadný přístup k nim.

Univerzity byly také prvními vydavateli e-zinů, tedy časopisů vycházejících pouze na Internetu, případně rozesílaných pravidelným čtenářům elektronickou poštou. Když se řekne e-zin, vybaví se mi Carolina, zpravodaj Karlovy univerzity určený zejména krajanům a bohemistům v zahraničí. Tento časopis je distribuován primárně e-mailem, proto jej i na Internetu najdeme ve formátu prostého textu, bez háčků a čárek a bez jakékoli grafiky. Jednoduchý formát však skrývá nabitý obsah – objektivně zpracované aktuální zprávy z politiky, kultury a sportu.

Dnes jsou internetové studentské časopisy (s mnohem bohatší grafikou) běžné i na středních školách a objevují se i pokusy žáků škol základních. Mají stejný půvab a bolesti jako časopisy, které děti klepaly na stroji a rozmnožovaly xeroxem. Jsou stejně bezprostřední, stejně neumělé, a stejně tak v nich najdeme opravdové perly, překvapivě zralé a citlivé úvahy a literární pokusy. Na stránkách www.nuda.cz najdete odkazy na řadu školních časopisů i výsledky nedávno skončené soutěže mezi nimi.

Jakže se tedy mluví na Internetu? Stejně jako mimo něj, tedy různě. Obecně lze snad říci jen to, že jazyk Internetu se snaží být mladý, dynamický a atraktivní – a to s sebou nese nižší míru „učesanosti“ a přísné spisovnosti.

Právě vyšlo
nové číslo
časopisu Computer.