3D patří budoucnost
Tomáš Holčík: O úspěchu 3D obrazu dnes snad už nikdo nepochybuje. On stačí jediný pohled na žebříček nejúspěšnějších filmů, kterému vévodí Avatar. I když se 3D filmů vyrábí ve srovnání s těmi tradičními méně, v první desítce těch nejúspěšnějších se to těmi s 3D verzemi jen hemží. Také všechny animované filmy studií Pixar a Dreamworks už budou dělané jen ve 3D.
3D obraz proniká také do televize: na polovinu roku se chystá spuštění sportovního kanálu ESPN v USA, v Evropě pak s 3D britská Sky TV. Fotbalové mistrovství se již bude částečně natáčet a vysílat ve 3D, na zimní Olympiádu také zamíří 3D kamery.
Na 3D rovněž sázejí snad všichni výrobci spotřební elektroniky. Sony, Panasonic, LG, Samsung, Toshiba, Sharp, JVC a další. Výjimkou je ten, kdo 3D nemá, ne ten, který ho chce nabízet.
Prostě to shrnu – 3D jednoznačně patří budoucnost. Můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu i protestovat, ale to je asi tak všechno, co proti tomu můžete dělat.
Odpůrci 3D vám budou namítat, že z 3D jen bolí hlava, že vybavení domácnosti na 3D bude stát spoustu peněz a že je to zatím jen taková hračka pro pár nadšenců. Ano, z některých způsobů zobrazení 3D obrazu vás může bolet hlava, ale to je chyba té zobrazovací technologie, ne samotného 3D. Jako u všeho nového, pochopitelně i ceny 3D vybavení budou na začátku vyšší, ale popravdě není nějak zásadní důvod, proč by takové vybavení mělo být řádově dražší než to běžné. V budoucnu budou mít podporu 3D všechny televizory i přehrávače, cena přitom nebude nějak vysoká. A samozřejmě jako u všech novinek, na 3D přejdou na začátku jen nadšenci, teprve postupně začne technologie pronikat i do běžných domácností. V tomto ohledu jsou ale i optimistické odhady velmi opatrné. Nástup 3D bude ve srovnání s nástupem vysokého rozlišení výrazně pomalejší, vždyť u nás teprve začínáme sledovat televizní vysílání ve vysokém rozlišení.
Přesto nemá smysl před 3D vysíláním strkat hlavu do písku, jednoznačně mu patří budoucnost. Pokud si dnes budete kupovat televizor nebo Blu-ray přehrávač, už je vhodné se poohlížet po takovém, který později 3D zvládne.
Dejme tomu čas
Jan Sedlák: Na filmy koukám hodně, vlastně je to moje vášeň, a do kina chodím na prakticky všechny premiéry. 3D promítání už mi proto několik let neuniká. Vždy, když se nějaký film vysílá ve dvou variantách, tedy klasickém 2D a spíše experimentálním 3D, zajdu raději na tu druhou variantu. Ne snad, že by byla lepší, ale spíše v rámci jakéhosi výzkumu, jak se obraz v tomto ohledu zlepšuje – a to jak v tom, jak ho kina a technologie dokáží promítat, ale také v tom hledisku, jak ze třech rozměrů dokáží těžit sami tvůrci.
V současné době je nějvětší problém samotná kvalita onoho „3D“. V běžném moderním kině, která disponují digitální promítačkou a mohou 3D obraz vysílat, jste omezeni místem, kde sedíte. Jak u normálního filmu platí, že čím výše, tím lépe, v případě 3D to nefunguje. Musíte se posadit tak, aby ve vašem zorném poli nebylo nic jiného než promítací plátno. To znamená nejlépe doprostřed kina a maximálně do čtvrté řady od spodu. V opačném případě totiž riskujete, že budete zírat do takové malé 3D krabice a efekt bude velice podivný. 3D vás musí vtáhnout a prozatím to lze pouze s plným zorným polem. Až se toto vyřeší a doma po obýváku mi budou běhat potvůrky prakticky po koberci, pak ano, vítej 3D.
Technologicky má 3D ještě hodně před sebou. Samozřejmě se ztotožňuji s tím, že je to budoucnost, to zcela určitě, ale v současné době poměrně hodně vzdálená. Vždyť ani HD vysílání se pořádně nestačilo usadit mezi diváky a penetrace Blu-ray přehrávačů rozhodně není nikterak vysoká. Lidem prozatím klasická DVD a horší kvalita stačí, a i když se i tento formát začíná vytrácet, ještě to nějaký rok potrvá, než se vše přirozeně posune. Zatím tomu chybí nejen cenová dostupnost, povědomost a celkový zájem uživatelů, ale především lepší technické zpracování.
Na druhou stranu je hezké vidět, jak se filmoví tvůrci začínají ve 3D zabydlovat a prostor využívají stále lépe a lépe, a to nejen v počítačových animácích. Do světa kolem vás se prostě mnohdy chcete úplně ponořit, vstoupit do něj a sahat na věci, které se zdají být tak skutečné. Třeba jste zavření v autě, dobývají se k vám zombie a vy máte pocit, že tam skutečně jste. Ano, chci 3D, ale až za pár let, žádný polotovar mě nyní neuspokojí.
Černobíle vychází každých 14 dní v časopise Computer. V aktuálním čísle 3/09 mimo jiné podrobně píšeme právě o 3D technologiích v obraze. Vychází ve čtvrtek 11. února.