Černobíle: Má smysl pořídit si domů 3D televizi?

3D se stane standardem

Jaromír Puk (AVmania.cz): 3D není žádná novinka. Pokusné projekce s třetím rozměrem se dělaly již v šedesátých a sedmdesátých letech v kinech, v osmdesátých pak následovalo televizní 3D vysílání. Prostorové fotografie (stereoskopie) se objevovaly v 19 století a téměř každý z nás si z dětství pamatuje populární „stereokotoučky“. Prostorová kina IMAX lákají diváky již několik let a Avatar nalákal do kin další zájemce, kteří zatoužili konečně shlédnout 3D film. Zkrátka lidská touha zaznamenat a reprodukovat i třetí rozměr, který téměř každý majitel obou očí dokáže vidět, trvá od té chvíle, kdy jsme statické či pohyblivé obrázky začali obdivovat.

Je známo, že technický vývoj probíhá vždy ve skocích. Analogový záznam zvuku a obraz jsme zde měli desítky let a najednou přišel digitální záznam, který vše změnil, zjednodušil a zlevnil. Digitální videozáznam umí natočit i ten nejlevnější digitální fotoaparát, kameru koupíte za pár korun. Zkrátka, co bylo ještě před pár lety považováno za neobvyklé, drahé, nekvalitní, neřku-li nemožné, to bereme za samozřejmost.

Před 15 lety byly ploché televizory pro nás něčím, co jsme mohli vidět maximálně ve sci-fi filmech. Před 5 lety Full HD televizory byly extrémně drahou záležitostí pro pár vyvolených, o velkých televizorech nad 107 cm ani nemluvě. Nyní si za jednu průměrnou výplatu člověk koupí velký tenounký Full HD televizor, který dokáže Full HD filmy i sám přehrát.

Loni jste 3D televizor mohli vidět jen na veletrhu. O pár měsíců později již začali první zájemci okukovat 3D plazmu a 3D LCD v obchodech. Letos před vánocemi prakticky nenajdete výrobce, který by 3D televizor nenabízel. Za rok, pokud si budete chtít pořídit lepší a kvalitnější televizor, tak najít ten bez nápisu 3D bude již velmi problematické. Zkrátka 3D nás dostihne, ať chceme, nebo ne. Pokrok se zastavit nedá a třetí rozměr obrazu budeme brát jako samozřejmost. A ti co 3D nechtějí, nechť si alespoň užívají prostého faktu, že každý 3D televizor je zároveň špičkovým 2D televizorem.

3D má svůj čas

Karel Kališ (Doupě.cz): Bráno s určitou nadsázkou, technologie se může dočkat úspěchu díky výbornému zpracování nebo šikovnému marketingu. Co se týče aktuálně všude propíraného 3D zobrazování to vidím zatím spíše na druhý případ. Třetí rozměr se na zákazníka tlačí ze všech stran - v kinech 3D revoluci nastartoval Avatar, na veletrzích představuje jedno z nosných témat a je jedno, zda se jedná o televizory nebo třeba hry.

Snad každý z velkých výrobců televizorů má v nabídce minimálně jeden model s 3D, Sony tlačí 3D i do své herní konzole Playstion 3 a Nintendo dokonce chystá přenosný herní handheld Nintendo 3DS, které dokonce pro zobrazení třetího rozměru používá autostereoskopie. Budoucnost je tak nalajnovaná docela jasně. Jenže existuje celá řádka omezení, kvůli kterým není zážitek z nové technologie maximální a posouvá ji tak do kategorie: hodí se počkat.

Už samotné zpracování 3D často pokulhává - prostorově vidíte pouze část obsahu a nejlépe vypadají menší vedlejší efekty jako třeba prskající jiskry z ohně. Pochopitelně hodně záleží i na každém jednotlivci, jak 3D vnímá. Zatímco obraz ve vysokém rozlišení vidí každý prakticky stejně, u 3D to neplatí. Studie mluví až o 10 % lidí, co nedokáží správně vidět stereoskopický 3D obraz.

Současné technologie pro dosažení 3D efektu navíc vyžadují nošení speciálních brýlí, což je otravné a snižuje to komfort při sledování. Určitým řešením je už zmíněná autostereoskopie, která žádné pomůcky nepotřebuje, nicméně funguje pouze při sledování obrazu z určitého úhlu - stačí trochu uhnout hlavou a kouzlo třetího pohledu je fuč. Což tuto technologie vyřazuje z běžného použití. A podobných problémů by se dalo najít víc. 3D budoucnost nás rozhodně nemine, to je jisté, ale v současném stavu bych se do ní za každou cenu nehrnul.