Chvilka offline odpočinku
Pavel Nygrýn: Na světě online jsem už skoro závislý. Ranní zprávy čtu v notebooku nebo mobilu (jen kafe raději vynechám), mapy hledám na internetu, maily jsou mým denním a často i nočním chlebem, bez muziky pouštěné z Groovesharku bych trávil život v tichu… Když mi doma nebo v práci na chvíli nejede internet, připadám si ztraceně a osaměle. Dokonce ani na televizní zprávy bych se bez internetu nepodíval, protože mým jediným zdrojem signálu je IPTV od Netboxu.
Když je všechno takto dohromady sepsané, mám trochu hrůzu z toho, jak moc jsem podlehl životu s ITC. A o to snadněji hledám důvody, proč se pokusím být na dovolené co nejvíc offline. V prvním kroku se pokusím nečíst žádné pracovní maily. To by se mi mohlo podařit bez potíží, a tak k nim přidám i maily soukromé. Od toho je tu přece automatická odpověď – když to bude opravdu důležité, někdo mi zavolá. Zbavit se Twitteru a Facebooku mi nebude dělat problémy, mám je rád, ale k životu je opravdu nepotřebuji. Na dovolenou si sice vezmu notebook (co kdyby bylo tak škaredě, že bych se chtěl podívat třeba na pár dílu TBBT), ale žádnou kartu pro připojení k internetu. Bez zpráv se obejdu a možná přijde i čas, kdy si ráno skočím koupit staré dobré noviny.
Pár věcí ze světa online si ale určitě ponechám – a na všechny mi bude stačit mobil. Mám docela rád geocaching, ale nepřipravuji se na něj předem. Mnohem víc mi vyhovuje metoda „najdi cache v mém okolí“ (a já se na ně podle nálady vydám). Občas zkusím na zajímavém místě využít i služeb Wikipedie, o online mapách pak není potřeba mluvit.
O dovolené prostě zkusím udělat co největší krok od pracovních aktivit a to se bez odpojení od online světa zařídit nedá. Nehodlám se ale přepnout do stavu totálně offlinového, navíc jen proto, abych mohl napsat tento sloupek – trochu pohodlí si přece dopřát musím. Na druhou stranu bude pěkné vyzkoušet si, jak se mi žilo před připojením do Sítě. To jsem zažil naposledy někdy v roce 1994.
Nic nesmí utéci
Jan Sedlák: Jsem metropolitní člověk, který i na dovolené většinou vyráží do nějakého velkého světového města. Baví mě ta různorodost okolí a lidí, rytmus života a celkový shon ve městech. A s tímto způsobem života je provázána i technika a internet.
Nedokážu už žít s tím, že by mi v noci, ráno, odpoledne nebo večer utekla nějaká důležitá informace, natož pak z oboru. Proto u sebe vždy budu mít minimálně své BlackBerry s mezinárodním datovým tarifem a budu pravidelně kontrolovat dění na svých oblíbených zahraničních i tuzemských zpravodajských webech, budu sledovat Twitter, kde se vždy vše okamžitě komentuje a budu psát z dovolené svým kamarádům a rodině na Facebooku. A budu odepisovat na pracovní e-maily, které dokážu vyřídit pár větami při čekání ve frontě. Proč přijet z dovolené a pak sedět celou noc a den u počítače a dohánět vše zameškané? Vždy se najde chvilka, kdy mám čas se na internet aspoň skrze mobil podívat, i na dovolené.
Vždyť co by to bylo za život, kdybych nemohl jednou zprávou poslat zážitek z živého sledování zápasu NBA všem známým? Nechápu, jak jsem dříve mohl posílat pouze SMS třeba jedné osobě. Jsem od přírody člověk, který rád předává informace a zážitky a internet všude mi k tomu pomáhá.
Aby to ale nevyznělo, nejsem úplný fanatik, který se ve chvilkách volna věnuje pouze svému BlackBerry, píše a vyřizuje e-maily a sociálně se síťuje. Kdepak, ale tuhle krabičku chci mít vždycky u sebe. Na druhou stranu si klidně dovedu představit, že s sebou nebudu tahat laptop. Ten skutečně nepotřebuji, moje datové karty stejně v zahraničí nefungují a musel bych složitě hledat dostupné Wi-Fi spoty.
Všudypřítomný mobilní internet je skvělý. Nechci bez něj být. Děje se tam vše důležité a já nejsem rád mimo obraz. Ale trochu se děsím, až koncem léta vyrazím do Pripjati natáčet trosky kolem Černobylu, že tam nebude signál.