Obecné informace lze samozřejmě dohledat na každém zúčastněném projektu a jde opravdu o to, zda-li těm informacím důvěřuji. Pokud ne, ale zájem mám, snažím se to dohledat. Pokud nedůvěra k danému projektu bude větší než opak, tak se nejspíš nepřipojím. Jde také o to, nakolik je určitý projekt pro mě osobně zajímavý.
Aktivních projektů je opravdu mnoho a nejspíš se budu chtít připojit k takovému projektu, který nějakým způsobem reflektuje můj zájem. Obecně se lze připojit ke všem, ale jak cítím z tvého příspěvku, pokud bys chtěl získat důvěryhodné údaje ze všech, asi bys z toho zešedivěl. Proto ten výběr je důležitý - přece nebudu počítat projekt, který mě osobně nijak neoslovuje - jistě se najdou druzí, kteří jej podpoří podle svých priorit.
Pokud chci však získat 100% jistotu, že se nepočítá něco "mimo", nezbyde než stáhnout zdrojový kód a prohrabat se v něm nebo být přímo členem výzkumného týmu.
Pak tady byl ještě názor, proč to všechno nepočítat na superpočítači. Zde by nebylo marné se opravdu dotázat na Karlově univerzitě, jak by to bylo v případě, kdyby svůj výzkum dali na superpočítač. Např. jak dlouho by ten základní výzkum jel a kolik by to asi stálo. Co se tam počítá je celkem jasné a výstupy jsou téměř on-line v DAMITu. Ten český projekt uvádím hlavně proto, že je nejvíce dostupný pro zjištění důvěryhodnosti zde v ČR, ale jsou tam i projekty z mnoha evropských univerzit a neziskovek. Můj osobní názor na použití superpočítačů vyjádřil už příspěvek výše. Jenom když porovnám to, že výpočetní výkon v gridu je k dispozici hned a bez nároku na novou infrastrukturu, je velké plus. Pro zajímavost ostravský superpočítač (SP) musí postavit budovu tuším za 200 milionů, aby tam vůbec mohl instalovat vlastní SP. A navíc pro tento SP je již připraven vlastní program, jak bude využit. Ono to není tak, že by SP čekaly na práci. Té práce je tolik, že se s ní naopak stojí fronta. Nemalým přínosem distribuovaných výpočtů je i to, že se něčeho zajímavého mohu zúčastnit, podílet se na tom, a to už se nedá měřit ani penězi ani časem. Je to prostě společenský postoj. Vždy mám na výběr sedět za bukem a čekat anebo se k tomu postavit jako chlap (dámy prominou)
Ještě k tvé poznámce (omlouvám se za tykání, případně řekni a budu vykat) jak udělat projekty důvěryhodnějšími a přitažlivějšími: tady bych asi měl říct, že je to běh na dlouhou trať a nezbývá než lidi opravdu oslovovat (i za cenu, že potkám ty, kteří jsou neoslovitelní), zásadně však nenátlakově pouze formou nabídky. Jeho nezapojením se přece nezhroutí svět, třeba pomáhá jinde.
Názor byl 2× upraven, naposled 27. 01. 2013 15:01
