Bludný Holanďan
Poslední texty vytvořil v roce 2001 (našel jsem i nějaký z roku 2005, ale možná šlo o nějakou dodatečnou úpravu), takže dotyčný pán Stacy intenzivně používal přes deset let a to v době, kdy již byl beznadějně zastaralý. To je nesporně zajímavé. Stejně tak je zajímavé, že navzdory stovkám textů a nějakému tomu softwaru je disk o minimální velikosti zaplněn zhruba z 50 %.
Mimochodem, toto ukazuje, k čemu se Stacy dalo v dané době dobře použít. Především muselo jít o skvělý stroj pro hudebníky. Vzhledem k zabudovanému MIDI a nepotřebnosti externího monitoru neměl tento stroj ve své době a v dané oblasti konkurenci. Jako hudebník jste si jej propojili s klávesami, spustili skvělý Cubase, jeden z nejlepších MIDI programů vůbec, a mohli jste koncertovat. Takové PC toto v této době vůbec neumělo.
Operační systém a software uvnitř prehistorického laptopu
I na to psaní textů byl skvělý, protože podsvícený a dobře čitelný displej s rozlišením 640×400 pixelů a solidní software s jednoduchým grafickým operačním systémem – to byla kombinace, kterou v dané době žádný notebook v podobné cenové kategorii neuměl. Zmiňovaný Macintosh Portable byl sice lepším počítačem s kvalitnějším operačním systémem, ale také stál třikrát tolik.
Bohatá softwarová výbava
Na PC tehdy existovaly jen Windows 2.0, které trpěly zoufalým nedostatkem softwarové podpory, zatímco na Atari přeci jen nebylo programů málo. A proto byli uživatelé PC zvyklí a považovali za samozřejmé pracovat v MS DOSu.
Operační systém TOS na Atari není zrovna vzorem dokonalosti, jde o jednoduchý spouštěč programů, ale pro většinu uživatelů to bylo dostatečné. A rozhodně byl podle mého soudu lepší než MS DOS. Přenos dat byl přitom bezproblémový, protože Atari ST používá klasický MS DOS formát disků. Nebyl tedy problém přenášet soubory mezi kolegy, kteří měli tu smůlu, že vlastnili PC.
Mohli jste ji připojit i k televizoru
Stacy měla oproti konkurenci i další výhodu, ovšem poněkud diskutabilní. Pokud jste ji kabelem připojili k obyčejné televizi (případně monitoru), mohli jste používat barevné grafické režimy a hrát počítačové hry. Což o to, připojení monitoru nabízely i jiné dobové notebooky, ovšem zde (k tomu hraní) stačila i běžná televize, což konkurence v této době neuměla.
PC konkurence samozřejmě neměla ani žádnou zvukovou kartu, naproti tomu Stacy má zvuk standardního Atari ST, tedy na svou dobu nadprůměrný. Samozřejmě je ale otázka, zda notebook v ceně kolem dvou tisíc dolarů takto někdo používal, když něco podobného zvládlo základní Atari ST za pár stovek.
Zkrátka, Stacy byl vzácný a zajímavý klenot, z něhož na nás dýchne technologie konce osmdesátých let. Každý zájemce o historii mikropočítačů z něj musí mít radost.
