V reálném čase se podařilo astronomům zachytit extrémně krátký a také silný rádiový signál, který pochází z neznámého vzdáleného zdroje ve vesmíru.
Astronomové sledují podrobně různé formy záření ze vzdálených míst vesmíru, které pomáhají odhalit i detailní informace o minulých událostech různých vesmírných objektů. V drtivé většině případů jde o zkoumání a analýzu starších nasnímaných dat.
V roce 2007 se ale v datech poprvé objevil tak trochu zvláštní rádiový signál, který je velmi krátký a silný a neodpovídá žádnému známému typu signálů, které známe. Tentokrát ho ale astronomové poprvé zachytili v reálném čase.
Signál ze vzdálenosti 5,5 miliardy světelných let
První záznamy tohoto zvláštního signálu získala observatoř Parkes, která má radioteleskopy v Austrálii. Během posledních let byl v záznamech nalezen celkem šestkrát, jednou i v datech legendární observatoře Arecibo, která má k dispozici největší radioteleskop s průměrem 305 metrů.
Signál zachytila i slavná observatoř Arecibo (Zdroj Wikipedia)
Tentokrát se ale díky přichystané strategii a technice pod vedením Emily Petroff poprvé podařilo signál zachytit v reálném čase, což umožnilo mnohem detailnější zkoumání.
Signál pochází ze vzdálenosti 5,5 miliardy světelných let, je to tak opravdu hodně daleko a dávno. Astronomové z observatoře Parkes měli pouze informace o tom, že signál je z rádiového spektra (3 KHz až 300 GHz), trvá pouze milisekundy a má stejnou energii, kterou Slunce poskytne za celý den.
Ukázka délky a intenzity zachyceného signálu
Díky včasnému zachycení byly upozorněné další observatoře, které ale signály a místo vzniku prozkoumaly z pohledu dalších vlastností odlišnými teleskopy.
Víme, co to není
Pomocí vesmírného teleskopu Swift se podařilo ve stejné oblasti jako pochází rádiový signál nalézt i dva zdroje rentgenového záření. Ve viditelném spektru pak bylo odhaleno, že na stejné pozici se nachází dva kvasary, což jsou dle teorie aktivní jádra starých galaxií, která mají ve středu obří černou díru. Problém je, že tyto kvasary nemají se zachyceným rádiovým signálem žádnou spojitost, pouze se nachází ve stejném směru.
Extrémně silný a krátky signál a jeho vlastnosti neodpovídají žádnému známému vesmírnému fenoménu, protože není dopněn zářením z dalšího spektra, které je typické třeba při výbuchu supernov a podobných událostech
Astronomové prozkoumali oblast z pohledu infračerveného záření, viditelného i ultrafialového záření, až po rentgenové. Žádný jiný signál ale ve stejné chvíli ze stejné oblasti nebyl zachycen. A to je právě problém. Kvůli tomu tento osamocený signál neodpovídá žádnému vesmírnému úkazu, který doposud známe. Podařilo se ale zjistit, že zachycené světlo bylo kruhově polarizované o 20 %, což odpovídá tomu, že se v blízkosti zdroje signálu nachází silné magnetické pole.
Jak vypadá taková srážka ve vesmírném měřítku?
Vzhledem ke zmíněným vlastnostem tak stále není jasné, o jaký signál jde a z jakého objektu vychází. Jeden z prvních předpokladů po novém průzkumu je, že by mohlo jít o nějaké menší objekty typu neutronové hvězdy nebo malé černé díry. Jednotlivé silné a extrémně krátké záblesky rádiového signálu by tak mohly být výsledkem opakované kolize dvou takových objektů.
Záhadný signál bude podroben dalšímu zkoumání (Zdroj: Niels Bohr Institute)
Zatím je to ale předpoklad, který se astronomové pokusí prozkoumat blíže, takže bychom se měli dočkat dalších podrobnějších informací nebo odhalení.
