Hackují vládní servery a podporují revoluce, získávají citlivá data a vystavují je na Torrentu, chtějí zničit Facebook. Anonymous.
Poslední dobou je docela často slyšet o „skupině Anonymous“. Nejčastěji si za ní lidé představí bandu hackerů z různých koutů světa, kteří mají společné hackerské zájmy a sdružili své schopnosti k jejich prosazování. Tak nějak to je, ale skupina má formu docela volného sdružení, ve kterém snad ani nelze přesně stanovit počet členů a kde nepanuje žádná velká organizovanost.
Smyslem aktivit Anonymous je zpravidla vyjádření protestu, cíl přitom může být politický, náboženský, nebo i konkrétní firma, mohou to být ale také prosté žerty. Nejčastějším způsobem vážně myšlených projevů bývá masivní distribuovaný útok, který přetíží servery a zajistí výpadek služby. Nicméně Anonymous není cizí ani přímé pronikání na servery.
Zatím poslední akce této skupiny byl únik citlivých dat z NATO (více zde), hack webu syrského ministerstva obrany (více zde), nebo oznámení plánu masivního útoku na sociální síť Facebook (více zde).
Od žertů k africkým revolucím
Sdružení Anonymous se začalo formovat v roce 2003 jako sjednocení menších hackerských komunit. Od počátku se jedná o skupinu bez centralizované struktury a vedení, utvářejí se zde pouze oddíly s různými „funkcemi“. Z různých koutů také přichází nápady na jednotlivé aktivity. Pokud se nápad zalíbí, pomohou s jeho realizací ostatní členové. Jak se ale ukázalo na posledním případě s ohlášeným útokem na Facebook, jedna část Anonymous nemusí vědět, co připravuje ta druhá. S odstavením Facebooku proto část skupiny nesouhlasí, nicméně druhá ho pravděpodobně stejně provede.
Pozdrav Anonymous světu zpracovaný formou působivého videa:
Různých útoků už pod jménem Anonymous proběhlo nespočet, tím nejznámějším se stal loňský útok na společnosti Visa, MasterCard či Amazon (více zde). Masivní distribuované DDoS útoky byly prováděny jako akt pomsty za to, že napadené společnosti odstřihly zdroje sponzorských příjmů webu Wikileaks, v případě Amazonu za odstavení hostingových služeb pro Wikileaks.
Právě díky podpoře Wikileaks se sdružení Anonymous dostalo do širšího podvědomí médií a následně veřejnosti. A znovu o nich bylo hodně slyšet v souvislosti tuniské, egyptské a libijské revoluce, kdy Anonymous vyjadřovali sympatie revoltující veřejností tím, že útočili na vládní servery jednotlivých zemí. V Tunisku je odstavili DDoS útokem, v Egyptě se přímo zmocnili webu do té doby vládnoucí Národní demokratické strany a hack se jim povedl i na libijských státních serverech.
Robin Hood internetového věku?
Svými činy si Anonymous získávají přízeň většiny veřejnosti, svými útoky se totiž snaží uškodit jen „těm zlým“, ať už je to politická garnitura či firma. Nicméně dostávají se tak do pozice anonymního, nekontrolovatelného a mocného soudce, a ačkoli skupina nemá žádné centrální vedení s úmysly nadřazenosti, sama tak může jako celek za čas působit. Obzvlášť pokud by se pustila do akce s negativním přijetím veřejnosti.
Nebezpečné jsou v tomto směru útoky na komerční instituce, tady totiž mohou na popularitě ztratit. Již zmiňované výpady proti bankovním institucím znepříjemnily život řadě „civilistů“, kteří jejich služby zrovna potřebovali, ale kvůli Anonymous nebyly dostupné. Skupina také pravděpodobně stojí za hackem serverů Sony, při kterém došlo k odcizení údajů desítek miliónů uživatelských účtů včetně čísel kreditních karet. Skupina útok ohlásila předem a smyslem měl být akt pomsty za soudní stíhání autorů prolomení ochrany herních konzolí Sony Playstation 3 (více zde). Od této akce se ale skupina distancovala už jen proto, že způsob provedení neodpovídá jejich ideologiím. Nicméně na napadených serverech byly nalezeny vzkazy podepsané Anonymous a vše nasvědčuje tomu, že akci měla na svědomí nějaká odnož skupiny, o jejichž aktivitách zbytek nevěděl. Zkrátka něco jako v aktuálním případě facebookového útoku.
Vzkaz Anonymous o chystaném útoku na Facebook vyšel na YouTube:
We are Anonymous. We are Legion.
Na začátku vznikaly aktivity Anonymous často jen pro pobavení bez hlubšího významu. V posledních letech se ale zaměřují na poměrně vážná témata celosvětového dosahu. V kyberprostoru je přitom prakticky nelze zastavit, a tak si mohou dovolit naplňovat svůj varovný slogan:
„We are Anonymous. We are Legion. We do not forgive. We do not forget. Expect us.“
„My jsme Anonymous. Jsme legie. Neodpouštíme. Nezapomínáme. Počítejte s námi.“
Ovšem v reálném světě se proti Anonymous občas zadaří zasáhnout. V červenci bylo v různých státech USA a Evropy zadrženo přes dvacet hackerů, kteří se podíleli na aktivitách skupiny Anonymous týkajících se útoků souvisejících s Wikileaks. V Turecku se o měsíc dříve povedlo zadržet 32 členů Anonymous, kteří údajně prováděli DDoS útoky na turecké vládní weby. Po jednotlivcích se v červnu zatýkalo také ve Šapnělsku a Francii, kam vyšetřovatele zavedly stopy po útocích na Sony Playstation Store a španělské bankovní instituce. V Austrálii se zas podařilo vypátrat jednoho z původců DDoS útoků na australské vládní servery, které byly vedeny jako výraz protestu proti zavedení internetové cenzury.
Občasné dopadení jednotlivců však neubírá Anonymous na síle, více jim může uškodit mediální prezentace. V tomto směru se proslavila reportáž televize Fox z roku 2007, ve které je skupina popisována jako gang hackerů na steroidech, kteří jsou nebezpečnými internetovými teroristy. V reportáži vystupuje například mladík, kterému údajně Anonymous ukradli přístup ke stránce a vystavili na ni fotky s gay-erotickou tématikou. S mladíkem se pak kvůli tomu rozešla přítelkyně. Ve světle současných událostí to působí velmi úsměvně, nicméně na pozadí tohoto konkrétního případu je hack sítě MySpace a zveřejnění přístupových údajů k tisícům účtů, což už by schopnostem Anonymous odpovídalo. Skupina se však proti této reportáži ohradila, protože naprosto zkreslila poslání skupiny, kterým není škodit běžným uživatelům internetu.
Reportáž o Anonymous z roku 2007 (v angličtině):
Hackeři spolu, ale i proti sobě
Anonymous pochopitelně není jediné uskupení hackerů, podobně zaměřených partiček virtuálně propojených z různých koutů světa existuje víc. Často je slyšet například o LulzSec. Už značně lépe organizovaná skupina má takové zářezy, jako je hack webu CIA, únik přístupových údajů na web amerického senátu, podíl na útocích na Sony, nebo třeba přesměrování adresy deníku Sun na svůj Twitter.
Kde sledovat Anonymous
Twitter:
Web:
YouTube:
LulzSec a Anonymous aktivně spolupracují a společně vyhlásili dlouhodobou operaci AntiSec založenou na průběžných útocích vedených na státní a privátní instituce, které se něčím „provinili“ (zpravidla zneužívání databází osobních údajů uživatelů). Poslední kousek provedený v rámci AntiSec se hackerům z Anonymous a Lulzsec povedl. Předevčírem se pochlubili, že získali přístup k 56 doménám serverů amerických policejních složek a získali odtud přístup k 300 e-mailovým účtům, přes sedm tisíc identit včetně v Americe tolik důležitých čísel sociálních pojistek, neveřejné dokumenty o tréninkových plánech policie, seznam jmen šedesáti jmen „tipařů“, kteří policii udávají zprávy o probíhajících či plánovaných aktivitách Anonymous, a další materiály či přístupové údaje. Balík dat o velikosti 7,4 GB pak vystavili na BitTorrent.
Jo to zkrátka jiný způsob revolty vůči současnému systému, fungování služeb institucí či politickým praktikám. Sklízí rozhodně více sympatií oproti londýnské rebelii v ulicích, ovšem v konečném důsledku může být podobně nebezpečná. Ukradené privátní údaje vystavené na BitTorrent sice neznamenají okamžitě vyčíslitelnou škodu jako odcizená televize z vyrabovaného obchodu, ale může znamenat jiné nepříjemné problémy.
Proti rebelům v ulicích ale může policie snadno zasáhnout. Zná soupeře a je pouze otázkou, nakolik silné zbraně bude mít dovoleno použít. Jenomže na internetu je to jiné – protivníky nezná, nevidí a jen tuší, že jsou rozmístěni po celém světě. Nemá účinné prostředky jak dalším útokům zabránit a potenciálních cílů je tolik, že ani není možné soustředit obranu na jeden konkrétní. Nezbývá než čekat, co hackeři způsobí a poté se zpětně vydat po stopách s nadějí, že někde nějaké zanechali.
Největším soupeřem Anonymous na bitevním poli internetu jsou tak jiné hackerské skupiny, které s nimi nesympatizují. I takové se najdou. Před dvěma týdny například turecká skupina Akincilar provedla úspěšný hack webu Anonymous Anonplus.com a umístila na něj pozměněné logo a vzkaz:
Bu logo sizlere daha çok yakıştı… Dünyaya kafa tutmak sizin neyinize, kendinizi OSMANLI mı sandınız? Size daha önce dünyaya kafa tutamayacağınızı öğrettiğimiz gibi şimdi de sosyal olamayacağınızı öğrettik. Hadi şimdi herkes köpek kulübesine dönsün…
Internetové překladače s turečtinou trochu bojují, ale volný překlad zní asi takto:
Tohle logo se nám líbí víc. Jak se opovažujete povstat proti světu, myslíte si, že jste Osmanská říše? Než vyrazíte proti světu, musíte se hodně učit, jak jsme naučili vás. Zalezte do psí boudy…
Anonymní revolucionáři
O hackerských akcích uslyšíme asi stále častěji. Internet je otevřený, celosvětový prostor, který si nikdo zcela nepodmaní. Vždy bude způsob, jak se dostat přes firewally a filtry, zabezpečení dat nebude nikdy stoprocentní, pokud je server či počítač připojený k internetu. To je příležitost pro skupiny jako je Anonymous, kteří se díky svým znalostem mohou pouštět do činů, kterými upozorní na své zájmy. A média je v tom zpravidla velmi podpoří.
Dokud budou Anonymous působit jako parta mladých bojující za svobodu, soukromí a spravedlnost, mohou nám být sympatičtí i prospěšní. Ale karta se může jednoho dne obrátit.
