Po patnácti letech na trhu sláva Kindlu slábne, v posledních letech navíc zařízení stagnuje. V prvních letech se však model od modelu měnilo téměř dramaticky. Pojďme si při příležitosti výročí připomenout, jak šel čas s Kindlem.
První e-čtečka od Amazonu na trh vstoupila a její nástup byl razantní, protože se vyprodala za 5,5 hodiny. Výrobce neřekl, kolik kusů měl na skladech, byl to ale pozitivní signál. První komerční e-čtečku s elektronickým inkoustem vyrobilo Sony, její Librie EBR-1000EP nicméně zamířilo pouze do Japonska.
Tahle e-čtečka je podobná prvnímu výstřelu Amazonu, který měl větší ambice (a které proměnil). S prvním modelem zamířil pouze do USA. Těla obou přístrojů byla plná fyzických tlačítek, kterých se Kindly postupně zbavovaly. Pro obě pak platilo, že uživatelům a uživatelkám nabízely plnohodnotnou hardwarovou klávesnici. V tomto ohledu evoluce čteček připomíná evoluci smartphonů, které postupně o tlačítka přichází.
Nejdůležitější e-čtečka všech dob
První Kindle, vyvíjený pod kódovým poznačením Fiona, byl z dnešního pohledu legrační. Tlačítko pro navigaci vpřed na něm bylo hned dvakrát, přičemž na levé straně se dělilo o místo s dlouhým tlačítkem pro návrat zpět o jednu stránku, které zleva lemovalo obrazovku. Přesněji tvořilo hranu zařízení, takže jste jej snadno stisknuli omylem.
Ani klávesnice QWERTY nepřipomínala pozdější iterace. Byla rozdělená na dva bloky a dílčí klávesy se svažovaly ke středu tím více, čím blíže mu byly, aby se na ní dalo pohodlně psát, když zařízení držíte oběma rukama. Nad klávesnicí se dokonce nacházelo kolečko, kterým jste vybírali položky na displeji.
Z dnešního pohledu je zcela nevídané, že ukazatel výběru byl fyzický. Šlo o malý stříbrný objekt v drážce podél pravé strany displeje. Připomínal zrcadlo. Ve své době tím Amazon řešil pomalé obnovení displeje, kde by jinak aktuální pozice mohla být naznačená, z technického hlediska se ovšem jedná o věc zvyšující komplexitu a prodražující výrobu produktu.
Fascinující na fyzickém ukazateli je, že nešlo o objekt pevně daných rozměrů, stříbřitá plocha se natahovala a smršťovala podle toho, jak velkou oblast výběru indikovala. Druhou její funkcí bylo naznačení postupu ve čtení. Něco takového jinde neuvidíte. Dokonce ani na jiném Kindlu, protože Amazon se indikátoru hned v další generaci zbavil.
První generace byla unikátní také vypínačem. Žádný další Kindle už zcela vypnout nešel, protože to ostatně ani nebylo potřeba. Tenhle vypínač doplňoval ještě jeden vypínač, a sice Wi-Fi. Oba byste našli na zádech čtečky, takže jste je nemohli přepnout, když byla zasunutá do pouzdra.
To bylo odnímatelné, takže jste snadno vyměnili akumulátor. První Kindle měl dokonce i čtečku paměťových karet. O obě funkce přišel hned následující Kindle 2. První model byl zajímavý také tím, že nabízel výstup pro sluchátka a reproduktor na zádech. Zvukové funkce byly později vytlačeny na okraj, aby se pak zase vrátily. Tenhle cyklus neproběhl jen jednou.
Jak popis naznačuje, Kindle se teprve hledal. Ve své době tohle nehezké zařízení vstoupilo na trh za startovací cenu 400 dolarů. Nedlouho poté byste za menší peníze koupili např. celou herní konzoli PS3. Konkurenční e‑čtečka od Sony byla o 50 dolarů levnější než Kindle, přesto se dobře neprodávala. Před ní neuspělo mnoho dalších firem. Proč by měl uspět drahý a ošklivý Kindle?
Ekosystém klíčem k úspěchu
Autor z The New York Times se v úvodu recenze prvního Kindlu dotázal, jestli se Amazon nezbláznil. Jenže firma zjevně zvládla něco, co ostatní ne, jak recenze dále přiznává. Sony prodávalo e‑knihy, ale Amazon měl v plánu nabídnout časem všechny papírové knihy i v elektronické verzi. Když startoval Kindle, měl v katalogu 90 tisíc knih, zatímco Sony jen 20 tisíc.
Bez zvládnuté distribuce by solidní startovací nabídka možná nestačila. Kindle se totiž dokázal připojit k mobilní síti, aniž by vás to něco stálo. Dnes to možná nezní nijak fantasticky – Wi-Fi máme všude. Jenže ve své době šlo o bezprecedentní krok, díky kterému byly e-knihy každému na dosah. Kindle byl zcela autonomní.
První Kindle byl mimořádně ošklivý a samé tlačítko. Drážka
s indikátorem čtení představuje zajímavou raritu
(foto: John Blyberg / Flickr / úpravy: Petr Urban / Živě.cz / CC BY 2.0 )
Navíc do něj výrobce implementoval webový prohlížeč. Nebyl moc kvalitní, přesto jste na zařízení mohli aspoň omezeně brouzdat zadarmo. Respektive za cenu přístroje. První Kindly dokonce postrádaly Wi-Fi. Později se pochopitelně volné surfování omezilo, startovací nabídka ale byla lákavá.
Najednou nevadilo, že je Kindle drahý a že se e-čtečka oproti laciným paperbackům musí nabíjet. A že měl první model nespočet much. Amazon prorazil tam, kde to do té doby nikdo nedokázal, a položil základy pro dlouhou a úspěšnou řadu e-čteček. Záměrně jsem zatím nezmínil další klíčovou charakteristiku, která Kindlům zůstala dodnes, a sice elektronický inkoust.
Zařízení s běžnými displeji LCD namáhala oči a bez napájení běžela krátkou dobu. Kindle sice nebyl první, kdo (relativně) novou technologii použil, ukázal ale, že s e-inkoustem dává čtení e‑knih smysl. Monochromatický displej napodobil styl papírových knih a novin, příjemně se na něj dívalo dílem díky solidnímu kontrastu. Tím, že konzumoval energii jen při aktu vykreslení, nenamáhal akumulátor. Od roku 2007 je e-inkoust do značné míry spojený právě s Kindly, byť ho používají i další e-čtečky.
Nebylo vše bez potíží. Kindle zpočátku displej nenasvítil a e-inkoust sám o sobě světlo nevydává, tudíž jste při čtení museli rozsvítil lampu na stole. Byl to jeden z mnoha prvotních nedostatků, které firma iteračním procesem vyřešila. Jak Kindle ukázal, samotná čtečka je i s dobrým zobrazovadlem bez propracovaného ekosystém relativně nezajímavá.
Vzorová iterace má jméno Kindle 2
Na Kindle 2 jsme si museli počkat dva roky, ale s tímto modelem Amazon překročil hranice USA a vydal se zmíněným iteračním procesem. Oproti prvnímu modelu s 250MB interním úložištěm razantně zvedl úložnou kapacitu čtečky na 2 GB, byť část byla opět určena softwaru. Kapacitu navíc Amazon přidal, aby vyvážil odebrání čtečky karet.
Čtečka se pořád držela bílé barvy, její tělo nicméně nemělo zkosené hrany a bez fyzického indikátoru polohy na obrazovce působí čistším dojmem. Pro navigaci na obrazovce tentokrát sloužil d-pad, ke kolečku se už Kindly nevrátily. Zkosené už nebyly ani klávesy, byť fyzickou klávesnici výrobce ještě neobětoval.
Kindle 2 se zbavil fyzického inidkátoru výběru a zakulatil rohy
(foto: Amazon)
Nadále šestipalcový displej, který vlastně Kindlům až na výjimky zůstává dodnes, povýšil. Už nezobrazil jen čtyři stupně šedi, ale rovnou šestnáct. Máme je dodnes. Obecně vzato šlo o vzorovou iteraci. Ostré hrany se obrousily a zbytečně komplikované věci zjednodušovaly, aniž by se změnil celý koncept. Tělo bylo stejně velké jako u minulého modelu, ale výrazně tenčí.
Vidět je to také na dostupných portech. První Kindle nabízel USB mini-B pro spojení s počítačem a současně disponoval samostatným nabíjecím portem. Druhá generace oba nahradila příjemnějším micro USB, který obsloužil data i nabíjení. Amazon přitom cenu nového přístroje srazil na 299 dolarů a ještě o kousek níže u mezinárodní verze.
Pokus o drahý netablet
V roce 2009 se na trhu ukázal ještě jeden Kindle, který představoval nedlouho trvající odbočku. Kindle DX neměl šestipalcový displej, ale rovnou 9,7palcový s vyšším rozlišením a podporoval PDF. Do té chvíle Kindle rozměry připomínal běžnou a útlou knížku, na jejíž displej se některé klasické formáty nehodily.
DX mělo pomoct médiím, který byla v té době postižena měnícím se konzumentským přístupem a finanční krizí. Na velkém displeji se měly dobře nebo aspoň lépe číst klasické noviny, časopisy nebo učebnice. Oproti předchozím i následujícím modelům se model vyznačoval ještě jedním specifikem – díky akcelerometru strany měnily orientaci podle toho, jak jste zařízení drželi.
S těmito rozměry Kindle připomínal tablet. Také s nimi soupeřil, vždyť už v lednu 2010 Apple oznámil iPad, který někomu jako čtečka stačil. Zejména se více hodil pro barevný obsah, tedy pro časopisy a komiksy. Tenhle handicap přitom Kindly dodnes nedohnaly a nemůžeme s jistotou říct, že je nutné, aby se o to snažily.
Aby se na čtečce daly pohodlně číst noviny a časopisy, zvětšil Amazon displej
a čtečku pojmenoval Kindle DX (foto: Amazon)
Mimochodem, Kindle DX startoval na ceně 489 dolarů, zatímco první iPad jste ve stejném roce mohli koupit za 499 dolarů. Ten přitom platil za multifunkční zařízení, byť bylo a je zřejmé, že jeho životnost je kratší. DX byl více než půlkilový a úzce zaměřený macek, který oproti svému sourozenci nabídl více paměti. Amazon na tento model navázal jen jednou, než souboj o velkou placku na dlouhé roky vzdal.
Kindle DX Graphite vyšel v roce 2010 a šlo o první Kindle v černé barvě. Zajímavější ale byl použitím pokročilejší verze e-inkoustu označované Pearl. Ve srovnání s dřívějšími displeji slibovala o 50 % lepší kontrast. Zní to dramatičtěji, než jaký výsledek reálně byl, ale vývoj elektronického inkoustu je relativně pomalý, takže takový posun stojí za zmínku.
Kindle se stává lidovkou
V témže roce Amazon vydal poslední Kindle s hardwarovou klávesnicí a klasickým šestipalcovým displejem. Nazval ho jednoduše Kindle Keyboard a jedná se o důležité zařízení ze dvou důvodů. Čtečka e-knih poprvé nabídla Wi-Fi a současně dramaticky snížila cenu. Komu stačila Wi-Fi, zaplatil 139 dolarů, varianta pro sítě 3G stála 189 dolarů. I to bylo výrazně méně než 299 dolarů u druhé generace nebo dokonce skoro 500 dolarů v případě verze DX.
Vzhledově šlo stále o oblázek, byť designérský tým mírně upravil podobu tlačítek. Kindle byl stále zařízením, které si myslelo, že na něm budete často psát. To se definitivně zlomilo se čtvrtou generací e-čteček od Amazonu.
Čtvrtý Kindle zrušil fyzickou klávesnici, psaní na nedotekovém
displeji ovšem bylo nepohodlné (foto: Amazon)
Představil rovnou dva modely. Kindle 4 (2011) byl lacinější a oproti svému předchůdci ještě stlačil cenu dolů výrazně. Amazon navíc po lehkém experimentování standardně zavedl duální obchodní model, kdy je zařízení ještě levnější, pokud vám nevadí reklamy, které se objevily po chvíli nečinnosti. Základní verze stála 109 dolarů, varianta s reklamou dokonce jen 79 dolarů.
Kindle se definitivně stal přístrojem dostupným masám. Kindle 4 v rodině čteček reprezentuje možná největší proměnu, protože fyzická klávesnice zmizela. Tvarově už Kindle odpovídal současným základním modelům. Tlačítka pro listování byla zapuštěna do boků přístroje, na čele zbyla poslední tlačítka i s velkým d-padem. Cenu pomohlo stlačit úplné vynechání zvukových komponent.
V těle byl také menší akumulátor a i díky němu se váha Kindu poprvé dostala pod 200 gramů. I tak měl za optimálních podmínek vydržet měsíc čtení na jedno nabití. Poprvé bylo čelo čtečky šedostříbrné. Pokud jste chtěli jen číst, bylo to skvělé vstupní zařízení. Zápis poznámek se ale stal nesnesitelným, protože navigovat se po virtuální klávesnici d-padem je z principu pomalé a neohrabané.
Doteková vrsta mírně zhoršila čitelnost, v praxi to
ale ničemu nevadilo. Dotekové olvádání bylo po letech
boje s tlačítky vítané osvobození (foto: Amazon)
Tohle řešil další Kindle, který byl svého druhu revoluční a na trh dorazil dva měsíce po „čtyřce“. Jak název napovídá Kindle Touch nabídl dotekovou vrstvu, čímž odpadlo nepohodlné ovládání tlačítky. Na displeji se pochopitelně i snáze psalo. Obě zařízení si byla podobná, Touch ale navíc nabídl zvukovou výbavu nebo více paměti.
V tomto bodě si Amazon začal cíleně budovat různé typy zařízení pro různé cílové skupiny. Ti náročnější a movitější dostali něco navíc. Pokud jste ale hledali levnou čtečku na nenáročné použití, i takovou měl Amazon na skladě.
Zářící hvězda
V roce 2012 tenhle trend stvrdila dvojice nových Kindlů. Model s prostým označením „5“ byl levný konvenční Kindle, který s reklamou stál pouhých 70 dolarů. Dodnes je nejlevnější čtečkou z rodiny, když se tedy vztahujeme pouze k úvodní ceně nového zařízení. Všechny parametry byly stejné jako u Kindlu 4, jen tělo bylo černé.
Tím skutečně zajímavým přírůstkem byl Kindle Paperwhite. Jestliže o rok dříve Amazon nabídl dotekový displej, s tímto modelem k němu přidal čtyři LED, jimiž displej nasvítil. Najednou už nevadilo, že si čtete ve tmavém koutě. Kindle takto získal výhodou, jakou papírové knihy mít zřejmě nikdy nebudou.
Bílé nasvícení v kombinaci s monochromatickým displejem, který lákal na vyšší rozlišení ve srovnání se základním Kindlem, tvořilo působivou kombinaci a na pohled dojem prémiového zařízení. Nasvícení sice znamenalo vyšší spotřebu, za běžných podmínek jste však stále četli týdny na jedno nabití.
Řada Paperwhite byla doteková a současně nasvítila displej
(foto: Amazon)
Jestliže si Kindle Touch nechal jedno čelní tlačítko pro přechod na domovskou obrazovku, Paperwhite se zbavil i jeho a od té doby je jediným fyzickém tlačítkem už jen to na vypnutí a zapnutí displeje. S ním souvisí ještě jedna zajímavost. Amazon použil Hallův senzor, díky němž se s kompatibilním obalem displej sám probudil nebo uspal.
Výrobce se snažil v oblasti softwaru a s tímto modelem např. Kindle poprvé odhadoval, za jak dlouho knihu dočtete. Někomu vadily pro změnu absentující audio výstupy. Bylo ale zřejmé, že e-čtečky dosáhly určitého vrcholu vývoje. Kam jít dál?
Éra stagnace a luxusních e‑čteček
Zhruba v tomto období přichází období stagnace. Kindle po letech vývoje dosáhl vysokého stupně dospělosti, takže už nebylo moc co vylepšovat. Potenciálně zajímavé by mohly být barevné displeje, na ně ale nikdy nedošlo.
Paperwhite 2 nabídl rovnoměrnější nasvícení a další verzi e-inkoustu Carta s lepším kontrastem. Zlepšil i výkon, ale šlo o natolik malé, byť vždy žádoucí evoluční kroky, že byste od sebe oba modely e-čteček poznali.
V roce 2014 se Amazon obrátil na movitější zákazníky a zákaznice s modelem Voyage, který byl výrazně dražší než Paperwhite, navíc nabídl zvukový výstup přes redukci pro port USB, šest LED a senzor okolního osvětlení, díky němuž zařízení samo regulovalo úroveň nasvícení. Amazon tedy ladil stávající funkce tak, aby prodal ještě prémiovější uživatelský zážitek s vyšší marží. (A z nějakého důvodu podruhé v historii umístil tlačítko pro zapnutí na záda.)
Vrcholem této snahy je řada Oasis. Zatímco to Voyage byl trochu lepší Paperwhite, Oasis se odlišil více už na pohled. Na jedné straně měl výrazně širší rámeček, takže se lépe držel v jedné ruce. Vrátil se akcelerometr, aby se displej správně sám otočil podle toho, jak přístroj uchopíte. Také se na něm opět objevila fyzická tlačítka pro listování, o kterých jsme mysleli, že jsme se jich nadobro zbavili.
Dražší Kindly dnes lákají na regulaci teploty nasvícení (foto: Amazon)
Pro účely nasvícení Amazon přidal rovnou 10 LED, jenže výdrž Kindlu klesla. Aby to vykompenzoval, nabídl výrobce obal s dodatečným akumulátorem. Tyhle inovace působily lehce samoúčelným dojmem. Nakolik šlo o přínosné změny a navíc o změny ospravedlňující pořizovací náklady, to už bylo předmětem dlouhých debat.
Cena čtečky přitom atakovala 400 dolarů. Oasis přitom ani nenabídl voděodolnost, což by mohla být významná a reálně přínosná inovace. Toho jsme se dočkali až s Kindlem Oasis 2 v roce 2017. Díky stupni odolnosti IPX8 mohl být ponořený až v dvoumetrové hloubce po dobu 60 minut. Amazon se tou dobou zajímal o audioknihy, takže nabídl do té doby nevídanou 32 GB variantu.
Nejistá budoucnost
V popsaném nastavení vychází e-čtečky doteď. Základní Kindle je levný, dokonce už i od roku 2019 nabízí nasvícení, střední třídu představuje řada Paperwhite a luxusní a drahou čtečkou je Oasis. Prostoru pro inovace zbylo naprosté minimum a Amazon se dostal do letargie, takže ani nereagoval na bazální technologické potřeby. Kindly např. vyměnily přestárlý port micro USB za USB-C teprve v roce 2021.
Kindle Paperwhite 5 Signature Edition pak do rodiny e-čteček v témže roce přinesl bezdrátové nabíjení. Jde o drobnosti, ale proč na ně nedošlo dřív, není potvrzené. Z posledních inovací stojí za zmínku manuální úprava teploty nasvícení v třetího Oasisu a posledního Paperwhitu. Příjemná, ale zbytná drobnost.
Kindle Scribe se vrací k tabletovým rozměrům a přihazuje stylus
(foto: Amazon)
Amazon se o e-knihy zjevně zajímá méně než kdysi, ale neopustil je. Kindly i e‑knihy se nadále prodávají, byť nástup e‑knih není tak oslnivý, jak se očekávalo. Zdaleka ne každá nová kniha vyjde automaticky i v elektronické verzi a laciné paperbacky jsou paradoxně cenově dostupnější než elektronické verze. Specializované čtečky jako Kindle navíc bojují s kapesní konkurencí v podobě smartphonů, případně tabletů.
Přesto obchodní obr stále hledá cesty, jak e-čtečky zatraktivnit. Posledním plodem vývojového oddělení je Kindle Scribe, který se částečně vrací k éře Kindlu DX. Má totiž 10palcový displej a k němu stylus, což je pro Kindly novinka. Opět se tím lehce přiblíží tabletům, oproti nim ovšem stále nabízí jen pomalý a černobílý displej.
Bude to další slepá ulička, nebo se tenhle koncept osvědčí? Odpoví nám čas. Je ale přinejmenším zřejmé, že se Kindly patnáct let poté, co e-knihy dostaly do středního proudu, nachází v obtížené situaci.
Zdroje: The eBook Reader Blog | Cnet | Engadget (1, 2) | Fast Company | Good e-Reader | Tanner Fixes Tech / YouTube | The New York Times (1, 2) | Vox
