Windows 10 je na trhu již pět let. V minulosti Microsoftu obvykle trvalo dva až tři roky, než vydal novou verzi systému (výjimečné bylo čekání na Vistu). Dnes se tudíž nacházíme ve stavu, kdy bychom po Desítkách již jeden nový systém měli a druhý byl v nejhorším případě na cestě.
Jenže v Redmondu tento model opustili a místo toho se soustředili na pravidelné půlroční aktualizace Windows 10. Těch vyšlo již devět, desátá se momentálně nachází v testovacím stádiu. Ač jsme se za onu půldekádu dočkali řady užitečných novinek a zlepšení, k dokonalosti má systém pořád daleko. V tomto článku se podíváme na 10 věcí, kde má Windows 10 ještě rezervy nebo které nám vyloženě pijí krev.
Nejednotný vzhled
To, co na první pohled asi nejvíce bije do očí. Microsoft je i po pěti letech stále rozkročený mezi Windows 7 a 8, tedy systémem zaměřeným na desktopy a tablety s dotykovým ovládáním. Desítky se po vydání zdály jako dobrý kompromis, který uspokojí fanoušky obou přístupů. Chtělo to jen „pár věcí doladit“. A chce to pořád…
Microsoft vzdal snahu, že všechny aplikace budou muset mít dotykové uživatelské rozhraní. Případně alespoň netlačí tolik na pilu. Zůstávají vcelku konzervativní Průzkumník i jednoduchý Poznámkový blok, ale máme moderní Kalkulačku s novými funkcemi nebo Edge, který se vzdal zažitých zvyklostí Internet Exploreru.
Bez Ovládacích panelů se neobejdeme, v novém Nastavení pořád spousta věcí chybí
Kde je však Microsoft stále schizofrenní, je správa počítače. Od roku 2015 nedokázal sjednotit Ovládací panely a nové Nastavení. V Panelech najdeme veškeré nastavení PC, ale položky tam jsou nelogicky či nepřehledně uspořádané včetně toho, že v nich přebývají různé dnes nepoužívané relikty z dřívějších systémů. Nové Nastavení již má přehlednější strukturu, ale spousta položek v něm stále chybí. A i když už v něm jsou, neznamená to, že by se používaly lépe než v Ovládacích panelech. Nastavení sítě nebo zvuku budiž příkladem.
Ve Windows 10 stále ještě najdeme staré dialogy počítající s tím, že používáme disketovou mechaniku
S vizuálem mají v Redmondu dlouhodobě potíž. Od vydání Desítek totiž několikrát změnili designový jazyk, po jejich oznámení trvá několik měsíců i let, než jej začnou používat i integrované aplikace. A když začnou, přijde nový jazyk a cyklus se opakuje. V systému tak narazíte na prostředí z éry Windows 7 a dřívějších, jsou tam ploché dvoubarevné Desítky i nové plastické a průhledné Desítky dle jazyka Fluent. (Který se navíc průběžně vyvíjí.)
Apple přitom letos ukázal, že lze během jednoho roku kompletně upravit vzhled systému i integrovaných aplikací, přičemž nezmění logiku ovládání, takže uživatelé nebudou tápat. macOS Big Sur vypadá jinak než Catalina, přesto podobně. A během betatestování v Cupertinu zvládají upravovat nedokonalosti na základě zpětné odezvy.
V další kapitole se dozvíte, proč nemáme rádi Windows Update…
Aktualizace, kterých se všichni bojí
Na Windows Update se nadává odjakživa, je proto s podivem, že Microsoft během několika generací nedokázal systém aktualizací vyladit. V Desítkách jsme dostali pár užitečných novinek. Můžeme zvolit časy aktivního používání, kdy se aktualizovat nemá. Aktualizace lze odkládat. Můžeme vybrat, na kterém připojení se aktualizace stahovat (ne)smí. A pokud máte počítačů v jedné síti více, mohou se stáhnout jen na jednom a na zbytek strojů se distribuují lokálně.
Windows Update přinesl hodně užitečných nastavení, ve snech nás ale pořád straší
Jenže už také máme povinné automatické aktualizace, kterým se nevyhneme (minimálně u verzí Home). Řada updatů navíc opraví chyby, ale způsobí jiné problémy.
Aktualizace také velmi často vyžadují restart systému. Na Linuxu nebo v macOS se to děje naprosto výjimečně, jen pokud se aktualizuje jádro systému. Ve Windows se restartovává pořád. Naštěstí se už snad restarty nevynucují uprostřed práce (k tomu ostatně slouží ony časy aktivního používání), ale pořád je to polovičaté řešení. Kdyby se alespoň systém a spuštěné aplikace dostaly do původního stavu jako v macOS, pak by nás restarty tolik netrápily.
Tohle po restartu opravdu vidět nechceme
A proč se vůbec některé aktualizace musí dokončovat ještě při spuštění systému? Odložíme-li update a v noci počítač necháme „aktualizovat a vypnout“, očekáváme, že po zapnutí už nebudeme muset na nic čekat. Jenže ono je to ve skutečnosti „aktualizovat, vypnout a aktualizovat“. A to týká i běžných jednotlivých nebo kumulativních aktualizací, nikoliv půlročních upgradů systému.
Problémem nejsou jen průběžné aktualizace, ale také upgrady systémů, o nich píšeme v další kapitole…
Spousta upgradů, spousta chyb
Upgradem myslíme povýšení systému na novou verzi, k čemuž u běžných uživatelů dochází jednou za půl roku. Naposledy se tak stalo na jaře po vydání Windows 10 v2004 (tzv. May 2020 Update), který nicméně ještě není na všech počítačích. Další upgrade dorazí letos na podzim. V čem je problém?
Pomineme-li to, že upgrady mají stejné neduhy jako menší aktualizace (vynucování instalace a restarty), mají i řadu svých. Tu a tam se stane, že po upgradu se resetuje nastavení systému. Upgrady mají též větší tendenci něco v systému rozbít nebo způsobit nějakou nekompatibilitu s hardwarem či softwarem, protože se na pozadí mění hodně věcí.
Microsoft má přes 10 milionů Insiderů, kteří mu pomáhají testovat chystané verze Desítek, jenže i to je málo. Buď selhává telemetrie, Insideři nejsou dostatečně rozmanitý vzorek s odlišným vybavením nebo zkrátka jen nestíhají vývojáři Microsoftu. Výsledkem každopádně je, že každý půlrok čteme o tom, co všechno nový upgrade rozbil a jak Microsoft pozastavuje jeho šíření, než problémy vyřeší.
Nejnovější verze Windows 10 se hlásí o pozornost, ale na na daném počítači ještě může způsobit problémy
Upgrady jsou samozřejmě problém i Linuxu nebo macOS, takže pozice Windows není nijak výjimečná. Jenže je na světě nejrozšířenější, lidé za něj opravdu platí a Microsoft má status největší softwarové firmy. Konečně by tak mohl svému postavení dostát.
Na další stránce píšeme o stále nedopečeném Microsoft Storu…
Microsoft Store, který všichni ignorují
Je rozhodně pozitivní, že Microsoft po vzoru konkurence nebo mobilních systémů pracuje na centralizovaném obchodu se softwarem, odkud by si uživatelé mohli stahovat a nakupovat aktualizace a nechat je též ze stejného místa i aktualizovat. Microsoft již navíc ve Storu nevyžaduje jen univerzální UWP aplikace, které by mohly fungovat i na Xboxu a dalších jeho platformách. Vydat tam lze s minimálními úpravami všechny programy pro klasické prostředí Win32.
Jenže stále se mu nepodařilo přesvědčit všechny důležité vývojáře, aby svůj software ve Storu publikovali. U těch komerčních je to možná způsobeno tím, že se nechtějí dělit o příjmy. Z nákupů ve Storu si Microsoft bere 30% provizi (hry) či 15% (aplikace). Od loňska má sice výjimku, která tvůrcům ponechá 95 % z nákupu aplikací, ale to platí jen pro případ, kdy uživatel navštíví stránku v obchodě přes speciální odkaz (typicky z webu vývojáře).
U freeware nebo open source komunity mohou hrát roli registrační poplatky, byť nejsou nijak vysoké. Jednotlivci zaplatí 19 dolarů, firmy 99 dolarů, v obou případech jde o jednorázové částky. Apple chce po vývojářích 99, resp. 299 dolarů každý rok.
LibreOffice ve Storu je, ale ne oficiálně a ne zdarma
Důsledkem nedostatečné motivace vývojářů ale není jen to, že by aplikace ve Storu nebyly. Ony tam často jsou, ale mohou být podvodné nebo placené, přestože jinak je lze stáhnout zdarma. Vyhledáte-li LibreOffice, Store najde čtyři placené balíky, přičemž žádný z nich nemá nic společného s nadací The Document Foundation.
Vyhledáte-li WinRAR, dostane mraky placených příruček (!) a pár programů, které rozhodně nejsou WinRAR. Microsoft má ale sám máslo na hlavě. Myslíte si, že ve Storu koupíte jednorázovou licenci Office 2019? Ale kdepak, jen předplacenou verzi Office 365, pardon Microsoft 365.
Store má ale také technické problémy či limity. Není zrovna příkladem rychlosti při vyhledávání aktualizací nebo stahování aplikací. Můžete také narazit na problém, že program stažený a instalovaný běžně z internetu není úplně stejný jako ten ze Storu. Nákup ve Storu se váže k uživatelskému účtu, nikoliv počítači. Na sdílených PC tak aplikace ze Storu nebudou pro všechny uživatele. Aplikace ze Storu také nelze (vůbec či ne tak snadno) modifikovat, a tedy doplňovat o různá rozšíření, funkce, nové jazyky apod. To už pak ani uživatelé nemají motivaci Store používat.
Desítky nejsou jen jedny, existuje hromada edic, píšeme o nich na další stránce…
Spousta edic
Je to zvláštní dlouhodobá úchylka Microsoftu dělat Windows tak, aby systém nebyl všude stejný. Sedmičky jste na běžných spotřebitelských počítačích našli v pěti různých edicích. Desítky nabízejí dva hlavní edice Home a Pro, k tomu pak ještě zvláštní verze Education, Pro Education, Pro for Workstations a Enterprise. Na trhu je i osekaný systém Windows 10 S a připravuje se Windows 10X.
Uživatelé si při koupi nového počítače obvykle nemohou vybírat. Na notebooku bude jeden systém a nazdar. U levnějších počítačů to zpravidla bývá edice Home, která obsahuje několik omezení. Nemá různé profi funkce určené pro firmy, ale chybí ji též užitečné šifrování disku BitLocker nebo plná podpora vzdáleného ovládání. Obojí sice lze nahradit softwarem třetích stran, ale je velká škoda, že Microsoft takhle štěpí uživatelskou základnu. Jako by nemohl mít jeden systém, který se bude pro domácnosti, firmy/úřady a školy lišit jen na úrovni ceny a uživatelské podpory.
Přehledné srovnání různých edic Windows 10 najdete na Wikipedii
Aby toho nebylo málo, edice mohou existovat v 32- i 64bitových verzích, mají různé typy licencí (OEM, krabicové, objemové) i varianty N s omezenými multimediálními funkcemi. Tolik různých možností jistě nepřispívá již tak problematickému vývoji a testování.
V následující kapitolele píšeme o tom, jak nám Microsoft nutí cizí aplikace…
Reklamy a bloatware
Dříve jsme se chytali za hlavu, když výrobce na počítač kromě Windows předinstaloval i antivir McAfee a tunu dalšího softwaru ve zkušebních verzích. Jenže Microsoft to dnes dělá také. Po čisté instalaci najdete kromě nezbytných integrovaných aplikací i spoustu balastu.
A teď nemyslíme jeho ostatní bezplatné programy jako OneNote, Teams, Skype a další, které chce propagovat. Tohle je na posouzení antimonopolních úřadů, které již v minulosti hodily vidle do povinného Internet Exploreru nebo Windows Media Playeru.
Řeč je o aplikacích třetích stran. S Desítkami se do počítače dostanou Candy Crush, různé čtečky a ve Startu jsou placené odkazy na aplikace. Nechybí ani odkaz na zkušební verzi MS Office.
Candy Crush Saga Friends, Netflix, Solitaire a trial MS Office jako klíčový základ PC
Stejná praktika nám vadí u freeware programů, které v instalátoru nepozorným uživatelům do počítače přidají i Chrome, Adobe Reader apod. Jenže u freewaru to lze chápat jako určitou formu placení a podpory vývojářů. Proč ale Microsoft nutí cizí software u Windows, za který uživatel zaplatil?
Desítky si kupujeme, ale nemáme nad nimi kontrolu. Proč? Čtěte dále…
Nedobrovolné sledování
Za Windows platíme, ale nemáme nad systémem plnou kontrolu. Alespoň ne v edici Home, v řadě případů ale ani u Pro. Microsoft uživatele nutí používat jeho online účet, což se musí při instalaci obcházet různými triky. Uživatelům vnucuje i odesílání telemetrie, tedy záznamů o tom, co se na počítači děje. Microsoft toho využívá k ladění chyb, díky telemetrii bude vědět, co jim předcházelo. Uživatel by ale měl mít právo telemetrii kompletně vypnout, ne pouze ovlivňovat míru odesílaných dat. (U kterých ani neví, co všechno se odesílá.)
Totéž se týká již zmíněných aktualizací. Chápeme pozici Microsoftu, který chce mít všude záplatované systémy a ideálně také nejnovější (půlroční) verze Desítek. Z bezpečnostního hlediska by automatické aktualizace rozhodně měly být standardně aktivní. Jenže uživatel by také měl mít možnost je vypnout. Microsoft přece může uživatele varovat, že po vypnutí jim hrozí tohle a tamto, ale neměl by jim odebírat právo na takovou politiku nepřistoupit.
Bez povinné diagnostiky (telemetrie) se neobejdete
Leckdo může namítat, že to je holt politika Microsoftu a že kdo s ní nesouhlasí, nemá jeho produkty používat. To je jistě validní argument, ale ne všechny tyto detaily se uživatel dozví předem. A některé změny se dějí i za pochodu. Povinná telemetrie se kupříkladu zpětně dostala i do Windows 7 a 8.1.
Existují nástroje třetích stran, které umí automatické aktualizace, telemetrii a další povinnosti zastavit. U nich již ale musíte mít důvěru, že nedělají i něco jiného. Přece jen jim totiž svěříte práva k přístupu do nitra systému. (Řadu věcí lze vypnout v registrech, nastavení služeb, příkazem v PowerShellu apod., ale to je uživatelsky hodně nepřívětivé.)
Na další stránce se dozvíte o tom, jak Windows 10 časem bobtná…
Bobtnání systému
To je problém Windows již od pradávna. Přestože si nainstaluje jen pár důležitých aplikací a pak už jen vědomě pracujete s daty v konkrétních složkách, systémový disk se stále plní. I kdybyste všechny aplikace a zmíněná data odinstalovali, tak se k původnímu stavu – jako po čisté instalaci systému – nedostanete.
Systému chybí lepší samočistící mechanismy, které se odstraňovaly nepotřebná data. Integrovaný nástroj Vyčistění disku pomůže jen z části. Hromadně smaže různé dočasné soubory nebo instalačky aktualizací, ale veškerého balastu se nezbaví.
Vyčištění disku funguje, ale není všespásné
Uživatelé proto nadále musí sáhnout po CCleaneru a jemu podobným aplikacím, které ale mohou nadělat i paseku, pokud se budou necitlivě vrtat v systému.
Dlouhodobým nešvarem je také to, že odinstalace aplikací nefunguje, jak má. Po „odstraněných“ programech zůstane spousta dat a záznamů v registrech. Microsoft tohle řeší na úrovni Storu, kde aplikace běží v izolovaném prostředí nezávisle na zbytku systému, takže po odinstalaci se zahladí všechny stopy. Ale když si stáhnete setup.exe z webu, musíte počítat s balastem.
S odinstalací souvisí i další nepříjemnost – nelze se snadno zbavit integrovaných aplikací zabírajících cenné místo na SSD. Chápeme to u prohlížeče webu a jiných esenciálních aplikací, jejichž komponenty se využívají napříč systémem. Proč ale nejdou smazat Cortana (která u nás stejně nefunguje), Editor videa, Xbox Game Bar nebo Mapy?
Zálohování a Windows 10? Chcete to nervy, jak píšeme na další stránce…
(Ne)zálohování
Již od Windows 7 je instalace systému (hlavně na SSD) velmi rychlá a celý proces zvládnete za 15 minut. Jenže pak několik hodin trvá, než nainstalujete všechny původní aplikace a provedete důležitou konfiguraci. Chybí funkce, která by systém dostala do původního stavu. Nebo přesněji – Microsoft těch funkcí má několik, ale žádná nedělá všechno.
V Ovládacích panelech se nachází Zálohování a obnovení (Windows 7). Navzdory matoucímu názvu ještě stále funguje i v Desítkách. Pomocí této funkce vytvoříte bitovou kopii (snapshot) systému. Budete potřebovat bootovací disk pro spuštění obnovy a pak disk pro uložení oné kopie. Toto zálohování se hodí v případě, že po čisté instalaci a nastavení systému uděláte snapshot, ke kterému se vrátíte, až se něco pokazí. Vše bude jako dřív, jenže toto zakonzervování má i tu nevýhodu, že si pak budete muset stáhnout znovu všechny aktualizace, které od té doby vyšly. Nelze totiž tvořit rozdílové snapshoty.
Nejúčinnější zálohování je to původní z Windows 7
V novém Nastavení se pak nachází Zálohování, které sleduje změny ve vybraných složkách a zapisuje kopie dat na druhý disk. Ve starších Windows se tato funkce jmenovala Historie souborů. Jak už název napovídá, zaměřuje se na soubory v konkrétních složkách, takže se lze podle nastavených intervalů vracet k jejich původním podobám či je můžete obnovit, pokud jste je omylem smazali. Tímto se ale nezálohuje nastavení systémů, stav aplikací ani nic dalšího.
Od nepaměti fungují též body obnovení systému, ale to také není plná záloha, ale řešení, které vás při rozbité instalaci vrátí (často ale také ne) k dřívějšímu stavu systému, obnoví se starší registry apod. Nezálohuje ale uživatelská data a celkově je nad obnovením málo kontroly.
A nakonec máme synchronizaci nastavení, která je dostupná, pokud na počítači používáno online účet Microsoftu. Díky němu se do OneDrivu zazálohuje nastavení, které čítá uložené motivy vzhledu, hesla a jazykové nastavení. No zkrátka bída. Nesynchronizuje se skutečně celé Nastavení, možnosti Startu, volba výchozích aplikací atd. Ještě ve Windows 8 přitom měl Microsoft našlápnuto k tomu, abychom díky synchronizaci mohli používat dva počítače, jejichž systém bude vypadat a chovat se stejně.
Synchronizace nastavení je úplně k ničemu
Co bychom chtěli? Jednu centrální aplikaci či místo, odkud by šlo veškeré zálohování spravovat najednou. Abychom si mohli nastavit, které složky a soubory se mají zálohovat (včetně verzování). Aby se uchovalo veškeré nastavení systému. Aby se opětovně nainstalovaly a vrátily do původního stavu i aplikace. Je samozřejmě nerealistické očekávat tohle od aplikací stažených odněkud z webu, ale u těch z Microsoft Storu by to zařídit šlo. A aby se tyto zálohy ukládaly do libovolných míst včetně externích či síťových disků nebo cloudu.
V poslední kapitole kritizujeme integrované aplikace ve Windows 10…
Integrované aplikace jsou mizerné
Tady se pouštíme na tenký led a Microsoft musí být opatrný, co všechno do systému přidá, aby mu po krku nešla konkurence a antimonopolní úřady. Nešlo by ale přidat prohlížeč obrázků a přehrávače hudby a videa, které nejsou tak tragické? Nemohl by se po letech trochu změnil Poznámkový blok a přidat trochu koření z Notepadu++? Proč ještě systém neumí rozbalovat RAR a 7Z? Proč ještě nikoho nezavřeli za vytvoření WordPadu?
Spouštění aplikací z připojeného Samsungu s Androidem
Proč jsou v systému prohlížeče a nástroje pro 3D tisk, který je naprosto minoritní záležitostí, ale systém ještě pořád neumí obnovit smazané soubory? (Pomineme-li ten nový terminálový nástroj, který toho moc neumí.) A proč se ještě ani v roce 2020 neumí Windows skutečně propojit s mobilem?
No, na poslední otázku existuje odpověď. Microsoft již nemá vlastní mobilní operační systém a ty konkurenční mu nedovolí tak těsné propojení, jak by si přál. Na Androidu ale není situace zcela ztracená a zrovna nedávno jsme psali, jak dobře funguje linuxová služba KDE Connect, která toho nabídne víc než Váš telefon ve Windows 10.
Microsoft se na tomto poli zlepšuje a každou chvíli přidává novinky (naposledy zrcadlení aplikací z mobilů od Samsungu). Spojení mobilu a počítače je však dle mých zkušeností stále velmi nestabilní a pomalé. U hovorů se často stane, že se na PC objeví upozornění až poté, co mobil přestal zvonit.
Mobil vedle počítače, ale tahle hláška vyskakuje každou chvíli
SMS na počítači zůstávají nepřečtené, i když jsem je již četl přímo na mobilu. Zprávy na PC ani nelze smazat. Synchronizované fotky jsou zmenšené. Spojení je celkově hodně jednostranné, z PC do mobilu si toho moc nepošleme.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Vyzkoušet za 1 Kč
Nebo samostatné Živě Premium