Bydlím v bytovém domě. Společně s manželkou v tomto domě vlastníme jednu bytovou jednotku a k ní poměrnou část společných prostor, zhruba jednu jedenáctinu. Včetně vchodových dveří. Jedenáctina z těchto dveří je moje, i když nelze přesně určit, která část to je.
Kdyby šlo o polovinu, v právní terminologii by se jí říkalo „ideální“, nejsem si ale jistý, zda to platí i u jiných podílů. Jisté ale je, že bez mého vědomí, anebo bez souhlasu společenství vlastníků našeho domu, nemůže s mou jedenáctinou vchodových dveří nikdo nic dělat.
Poslední varování
Proč tak komplikovaný úvod na webu věnovaném počítačům? Protože Volný, provozovatel komunikačních služeb, mi na tuto jedenáctinu dveří sáhnul. Propaguje na ní internet, IP volání a televizi. Nalepil na ni svoji reklamu, a tím překročil hranici. Volný mi vyhlásil válku, neboť neoprávněně bez pozvání obsadil mé území.
Reklama mi nevadí, je mi jasné, že mnoho produktů bez ní nemůže být. Nemohou bez ní existovat ani média – bez reklamy by nemohly vycházet časopisy, weby, televize a rádia by nevysílala v současné podobě. Na reklamě ale v žádném případě není závislá moje jedenáctina vchodových dveří.
Na Volný jsem se už kdysi v této souvislosti veřejně vztekal. Firma argumentovala tím, že reklamu lze přece snadno sloupnout, jakoby to byla podstata celého problému. Ta je ale úplně jinde. Já přece nemohu vzít sprej a přemalovat dveře Telekom Austria Czech Republic (vlastník Volného) na zeleno. Přestože potom stačí trocha acetonu a barva bude dole. Na dveře Volného nesmím sahat, a Volný nesmí sahat na moje dveře – i když je moje jen jedna jedenáctina.
Volný by si už měl na moje dveře dát pozor. Znají svá práva, a neváhají je použít.
Blog redaktorů | proč blogujeme | sledovat blog prostřednictvím RSS
Tento článek spadá pod blog redaktorů a není součástí běžného vydání webu Živě.cz. Může obsahovat osobní názory autora, nepodložené informace nebo zprávy zcela mimo obor webu Živě.cz. Blog redaktorů vám umožní poznat lidi, kteří tvoří vaše oblíbené časopisy.