Soud v americkém Coloradu řeší zapeklitý problém. Vyšetřovatelé v roce 2010 zabavili notebook jisté dámy, která je obviněná z bankovního podvodu. Notebook ležel v policejním skladu další rok, pak se však vyšetřovatelé dozvěděli, že by mohl být na disku notebooku usvědčující důkaz. Nevěděli to jistě, měli ale podezření.
Celé to má ale jeden malý háček – disk notebooku jel zašifrovaný. Soudce tedy rozhodl, že jej musí vyšetřovaná žena odemknout, aby mohla být následně usvědčena, což je ovšem dle jejího obhájce v rozporu s pátým dodatkem americké ústavy. Tuto praxi známe i z tuzemských končin – nikdo vás nemůže nutit, abyste vypovídali sami proti sobě.
Soudce si to ale nemyslí a nařídil, aby Ramona Fricosuová odhalila heslo do konce měsíce. Pak ovšem nastal další problém. Podle obhájce si Ramona už heslo nepamatuje. Vznikl tak zajímavý spor. Podle vyšetřovatelů může být žena uvězněna a to tak dlouho, dokud heslo neodhalí. Na druhou stranu, co když ho skutečně zapomněla? Lidskoprávní organizace zároveň poukazují na věc, kterou jsem už zmínil v úvodu – vyšetřovatelé se pouze domnívají, že by na disku mohl být usvědčující důkaz, nicméně to neví s jistotou. I tento příklad tedy názorně ukazuje, jak se občas zachází s presumpcí neviny – v tomto případě tedy spíše s presumpcí viny.
