Tedy tolik nesmyslů v jednom jediném příspěvku se opravdu jen tak nevidí! Tak hezky chronologicky popořadě:
1) víceplotnové disky jsou na tom se stejnou kapacitou celého harddisku naopak mnohem hůře, protože hustota dat na plotně je u nich nižší než v případě méně ploten; při stejné kapacitě na plotnu (tedy u disků s různým počtem ploten a různou celkovou velikostí) jsou na tom víceplotnové disky někdy hůře, někdy lépe, pro je možnost čtení či zápisu _sekvenčně_ z jedné plotny po druhé na stejném cylindru, proti je naopak větší setrvačnost, a tudíž o malinko (opravdu jen drobně) horší přístupová doba. Tedy pro náhodný přístup je vhodnější spíš jednoplotnáč, pro sekvenční přístup k velkému množství dat víceplotnáč. S výjimkou serverových databází ta výhoda rychlejšího sekvenčního přenosu ale převáží nad tím nepatrně menším zpomalením přístupové doby.
Disk _nikdy_ (!!) nečte zároveň z několika ploten najednou, vždy z jednoho povrchu jedné plotny, pak z druhého povrchu stejné plotny, pak z prvního povrchu další plotny, atd. Jinými slovy v konkrétním čase je aktivní vždy jen jedna hlavička, a je tomu tak zatraceně dlouho, pokud ne odjakživa.
2) záměna příčiny a následku: disk má motor s větším výkonem právě kvůli vyšším ztrátám, a nikoli vyšší tepelné ztráty kvůli výkonnějšímu disku
3) U těch SSD a malých souborů to také není pravda. SSD mají výhodu právě v rychlém (řádově!) přístupu k malým souborům, obecně mají pevné disky oproti SSD řádově srovnatelnou přenosovou rychlost (myšleno sekvenční), zato mají ale "nesrovnatelnou" přístupovou dobu, kde je SSD o řád až dva rychlejší. Navíc přenosová rychlost se dá zvýšit posazením několika disků do RAIDu, zatímco přístupová doba se snížit RAIDem jen minimálně (ve skutečnosti za normálních okolností přístupová doba u RAIDu spíše naroste, výjimkou může být jen RAID1, a i ten čekací časy nezkrátí ani v ideální konfiguraci o mnoho). Výborným příkladem toho, jaké jsou schopnosti SSD je Intel se svým vhodně implementovaným řadičem využívajícím plně schopností NCQ (ano, na SSD, a vtip té jeho rychlosti je právě v tom!). Dokonce i přenosovou rychlost má ten intel o dost vyšší než pevné disky, u přístupové doby natrhává řiť nejrychlejším serverovým pevným diskům ale o víc než o řád!
A nic na tom nemění fakt, že většina výrobců se teprve rozkoukává a přístupovou dobu mají při sekvenčním přístupu k mnoha malým souborům dokonce horší než běžné pevné disky. Však on na takhle dokonale konkurenčním kolbišti funguje výborně darwinistický výběr, a výrobci, kteří nezačnou srovnávat krok s Intelem, mohou své podnikání do roka zabalit. Jinak Intel není jediný, ale mezi těmi, co to zvládli, je nejvíc profláknutý.
4) spotřeba také není stejná, a to ani u USB klíčenek, a dokonce ani u těch SATA SSD nahrazujících běžné pevné disky, rozdíl je zejména v idle; ale uznávám, že ani těch 7 W toho nového 2 TB disku není žádná tragédie, schová se to v pohodě ve většině úsporných PC, natož pak v hráčských
5) u těch vadných sektorů opět nepravda; na pevném disku se na vadný sektor přijde při jeho čtení, tedy ve chvíli, kdy jsou data potřeba, a tedy, když už je pozdě! Naopak u SSD je potřeba před zápisem nejdříve blok vyflashovat, a teprve pak jde zapsat. Pokud se zápis nezdaří, je blok poškozený, a je nutné ho vyřadit z provozu, přemapovat na pozadí (což dělají i pevné disky, pokud mohou, tedy pokud dokáží data nakonec přečíst či opravit z samoopravného kódu apod.). To přemapovávání a vyřazování z poolu použitelných sektorů je součástí wear-leveling mechanismu, SSD se snaží zařídit, aby jednotlivé sektory byly zapisovány (a tedy opotřebovávány) plus mínus stejně. Čtení SSD neopotřebovává, a pokud se zápis podaří, je velmi nízká šance, že následně čtení selže. U klasického pevného disku selže typicky až čtení, což je zdaleka ta nejhorší možná varianta. Oba typy disků mají určitou rezervu bloků pro přemapovávání vadných sektorů (vadných třeba již z výroby, případně vadných až v průběhu používání), u SSD jde ale o součást wear-levelingu, a ty sektory "navíc" jsou aktivně využívány, u harddisku jsou použity teprve až když selže nějaký běžný sektor.
Pro názornou představu. SSD o kapacitě 100 GB má ve skutečnosti 10 % sektorů navíc, tedy interně 110 GB, a data zapisuje na střídačku tak, aby se využívaly všechny sektory pokud možno plus mínus rovnoměrně. Když některý sektor odejde, nadměrně se opotřebí, SSD jej odstraní ze seznamu použitelných, kapacita mírně klesne, a na pozadí se zápis provede ještě jednou, uživatel naprosto nic nepozná. Kapacita klesne např. ze 110 GB na 109,999 900 (jen pro příklad, kdyby disk obsahoval teoretické 100 kB bloky, v praxi budou spíš 64 kB apod.). Dokud mi tímhle opotřebováváním neklesne interní kapacita ze 110 GB na 100 GB, nemá uživatel šanci nic poznat, disk se tváří stále jako perfektně funkční 100 GB disk.
Ve chvíli, kdy už nebude odkud brát ty náhradní bloky, zařve disk při zápisu chybu, a systém se může postarat o to, aby data byla zapsána na jiné médium, čili při vhodné podpoře systému dokonce ani v tuhle chvíli uživatel o nic nepřijde. Disk je však už příliš opotřebovaný, potíže při zápise se budou s velkou pravděpodobností často opakovat, a je potřeba jej vyměnit za nový. Srovnejte s pevným diskem, kdy ve většině případů odejde celá mrcha najednou bez varování. SMART neSMART, viz studie od Googlu, která ukázala, že SMART je v podstatě k ničemu (rozuměj sice lze pozorovat korelaci mezi některými hlášeními a následním odebráním se disku do věčných lovišť, ale u nadpoloviční většiny disků se ani s využitím SMARTu nedal čas odchodu disku dopředu odhadnout, a to Google jistě používá lepší prostředí pro své disky než my běžní smrtelníci, co nemáme klimatizované prostory, stabilní proud s přepěťovými ochranami, atd.).
Samozřejmě, aby to, co píšu nahoře, fungovalo, musí SSD mít dobře vyřešený wear-leveling. To už naštěstí začíná být standardem i v nižších cenových kategoriích včetně USB klíčenek, tedy v podstatě není čeho se bát. Navíc se chytrost wear-levelingu bude spíše zlepšovat, zatímco u pevných disků byl SMART nejspíše konečná (a to připomínám, že podle Googlu je jeho využitelnost hodně diskutabilní, osobně bych ji označil za nulovou, když nelze předem odhadnout alespoň 90% selhání)...
6) Potíže s drobnými soubory již dávno pominuly, je to jen otázka ceny. Ten intel (viz předchozí body) se na systémový disk rozhodně výborně hodí, cena je ovšem také někde úplně jinde než u běžného disku. Ale přirozeně! Za kvalitní výrobek si holt člověk musí připlatit, výrobci by byli idioti, kdyby za vyšší kvalitu nežádali prémiovou cenu. Nelze holt čekat, že SSD klíčenka s cenou "téměř srovnatelnou" (trochu přeháním, proto uvozovky, mám prostě na mysli produkty okolo litru až dvou a kapacitu kolem 32 GB) s klasickými pevnými disky bude mít nějak výjimečné parametry přenosové rychlosti a přístupové doby. Samozřejmě, pokud si člověk dostatečně připlatí, např. za ten Intel, dostane k dispozici výkon, který s klasickými disky prostě nejde docílit. Však ona ta rovnováha mezi cenou a rychlostí platí i u samotných pevných disků, za 10k či 15k varianty tam výrobci také žádají pořádně tučnou prémii (a přesto ani ty 15k disky na Intelovo řešení nestačí).
Howgh!
