V kauze PRISM se odehrálo mnoho nových událostí. Média začínají pochybovat o přímém přístupu agentů k serverům, známe identitu informátora a na webu se objevila tajná mapka.
Bezpečnostní aféra PRISM, kterou některá zámořská média považují za největší svého druhu v dějinách amerických bezpečnostních služeb, nepohasla ani o víkendu. Weby deníků nejprve zaplnila ostrá vyjádření firem, které měly podle uniklého dokumentu NSA (National Security Agency) umožnit jakýsi přímý vstup agentuře do svých databází, kde pak její agenti mohli libovolně sledovat své cíle – uživatele. Do programu jako první vstoupil Microsoft následovaný dalšími společnostmi jako Google, Apple nebo Facebook.
Jeden ze snímků údajné instruktážní prezentace pro zaměstnance NSA zmiňuje, kdy do programu PRISM vstoupily (nebo byly zařazené bez jejich vědomí) velké internetové společnosti
Všichni do jednoho však něco podobného odmítli a nejhlasitější byl Google, na jehož oficiálním blogu se v pátek objevil zápisek Larryho Page s titulkem What the ...? V podobném duchu se ozývaly další osoby Googlu. Šéfarchitekt Google+ Yonatan Zunger v lehce emotivním vyjádření například napsal, že i kdyby o něčem podobném věděl, ale musel by o tom mlčet, v takových podmínkách by ve fïrmě už dávno nepracoval.
PRISM možná nejsou žádná zadní vrátka do Googlu
Později se na webu začaly objevovat pochybnosti i o samotné uniklé prezentaci v Powerpointu. PRISM prý ve skutečnosti nejsou žádná špionská zadní vrátka do serverů zmíněných společností, ale jakýsi obecný systém pro management a integraci dat, který nepoužívá zdaleka pouze NSA. Tuto informaci získal třeba CNET.
Svá slova nakonec začal mírnit i The Washington Post, který aféru odstartoval společně s Guardianem.
Co je to tedy vlastně ten PRISM? Larry Page, Mark Zuckerberg a další představitelé technologických společností možná mají pravdu, když tvrdí, že data o uživatelích (vědomě) předávají vládním agenturám jen na základě soudní žádosti, PRISM totiž může být pouze nějaká forma zjednodušení tohoto byrokratického procesu, například nějaký jednotný systém, do kterého zmíněné společnosti předávají informace o uživatelích, nicméně na základě soudního rozhodnutí a především zprostředkovaně, nikoliv přímo. PRISM je pak pouze interní název NSA pro tento mechanizmus, pro firmy tedy může být opravdu novinkou a oprávněně se diví.
Úřady se nyní snaží přesvědčit veřejnost, že podobné sledování se netýká amerických občanů, že cílem jsou hlavně podezřelé cíle mimo USA, které na internetu kují pikle.
Google Transparency nezveřejňuje všechny žádosti
Ještě jedna poznámka k žádostem o uživatelská data. Google je sice zveřejňuje ve svém Transparency Report, nicméně ne všechny. V případě USA sice začal před několika měsíci alespoň zamlženě zveřejňovat i tzv. NSL – National Security Letters, tedy žádosti FBI, které se týkají národní bezpečnosti, nicméně podle organizace EFF nejsou součástí těchto výstupů tajné žádosti NSA, o kterých rozhoduje speciální soud FISA. Právě ty přitom souvisejí s kauzou PRISM.
V každém případě je PRISM důsledkem tvrdší a kontroverzní protiteroristické legislativy, kterou začal budovat už George Bush junior v roce 2001 krátce po útocích na USA. Všechny současné aféry včetně sledování amerických telefonních hovorů volně vycházejí z možností, které dal úřadům tehdejší balík zákonů Patriot Act, který vstoupil v platnost 26. října roku 2001.
Údajná mapa sledování NSA: Česko je zelené, což je dobře
S tím souvisí další odhalený dokument, který popisuje údajný systém NSA jménem Boundless Informant. Jedná se o mapovou aplikaci, která má agenturu informovat o tom, koho vlastně sleduje. Podle snímku, který zveřejnil Guardian, se jedná o mapu světa – kartogram, na kterém má každý stát určitou barvu. Tmavě zelené země nejsou příliš zajímavé, NSA v nich totiž eviduje nejméně sledovaných cílů. Žluté, oranžové a červené země naopak představují ty režimy, o které má NSA enormní zájem a právě tyto cíle agentura sleduje třebas i formou žádostí o data uživatelů skrze PRISM.
Boundless Informant je prý mapa toho, koho NSA sleduje
Všimněte si, že je Česká republika v mapě znázorněna tou nejtmavší zelenou barvou, pakliže se tedy nejedná o kachnu, či další nepřesně interpretovaný únik, můžeme být v klidu – pro americké Jamese Bondy nejsme příliš zajímaví.
Podívejte se ale na arabské země, Čínu a koneckonců i Spojené státy. Tam je situace úplně odlišná. Guardian se ptá, jak je možné, že nemají USA tmavě zelenou barvu, pakliže úřady tvrdí, že nesledují Američany, ale to se dá vysvětlit i tak, že zahraniční cíl komunikuje s někým v USA a tím pádem jsou cílem sledování vlastně z principu oba.
PRISM zveřejnil Edward Snowden. Skrývá se v Hongkongu
Aby toho nebylo málo, Guardian nakonec o víkendu odhalil identitu informátora, který předal deníku prvotní informaci o systému PRISM. Jedná se o 29letého Edwarda Snowdena, který externě pracoval pro CIA a před zveřejněním materiálů utekl do Hongkongu, kde se nyní skrývá a zvažuje, že požádá o azyl na Islandu.
Guardian natočil s „whistleblowerem“ rozhovor přímo na Hongkongu
V emotivním rozhovoru na kameru prohlásil, že svůj čin provedl jednoduše proto, poněvadž NSA a další americké bezpečnostní agentury získávají stále větší moc, nad kterou lze snadno ztratit kontrolu.
Snowden je nyní v podobné situaci jako zakladatel Wikileaks Julian Assange nebo třeba americký voják Bradley Manning, který byl v roce 2010 zatčen pro podezření, že webu Wikileaks předal tajné vojenské materiály o kontroverzních operacích v Iráku.
Víme, že nic nevíme
Takže jak to je s tím PRISMem? Těžko říci. Vše totiž může být ve skutečnosti jen fabulace včetně hájících se internetových firem, případně nějaká vysoká hra patriotů a pravda je možná ještě děsivější. Ale jak praví klasik, pravda je někde tam venku.
