Myslím, že se problém s tlačítkem start jednak zveličuje a jednak se nepoužívají zcela korektní argumenty ve stylu že si v MS neuvědomují, že ten systém mají používat i obyčejní lidé a ne jen geekové. Jsem si jistý, že si to uvědomují dokonale a taky se o to snaží. Jen si nejsem jist, jestli to dělají úplně ideálně. Problém není s lidmi, kteří o počítači vůbec nic nevědí. Těm se s metrem možná dokonce opravdu bude pracovat snáze než se start tlačítkem. Horší je to s těmi, kdo se pracně naučili jeden způsob ovládání, jedno jestli jen trochu nebo velmi dokonale, ale v podstatě nazpaměť a v novém systému práce se musí učit některé věci vlastně znova od začátku. A jak známo, učení bolí. Mimochodem takováhle změna tu není poprvé a pokaždé jsme si na to zvykli, jen si na to mnohý nevzpomene. Takže i když jsem dost sklerotik, tak zkusím připomenout na co jsme během života s počítači PC naráželi. Taky jsem na začátku s win 3 (starší wokna jsem nepotkal) měl problém, že se k věcem mám "pracně docvakat", místo práce v commandline jako v DOSu nebo mém oblíbeném BSD unixu - tehdy sice už s X window, ale základem mého stylu práce pořád bylo mít otevřeno spoustu commandline oken a v nich něco textového. Co je to za vynález, mít nastavení rozstrkané někde v okýnkách, místo jednoduché editace config.sys, že? Když přišel win95, tak se vyrojily vtipy na téma "když chci vypnout počítač, mám stisknout start? Co to tam v MS hulej?" Později když MS začínal víc tlačit používání adresáře Documents, tak ti, kdo nikdy nepracovali na unixech měli problém, proč je systém pořád směřuje do nějakého homediru, když oni jsou zvyklí si svoje data rozhazovat po disku jak chtějí, obvykle do adresáře s programem (btw to mi vadilo při první srážce s unixem nejvíc a dodnes mi připadá, že v single user systému je to jediné logické umístění dat k programu v nějakém podadresáři toho programu). Novinka, že se windows musí softwarově vypínat taky lidi nenadchla - vtipy "díky windows 95 můžete počítač bez obav vypnout!" dnes asi ani nikomu nepřijdou vtipné. Nevím, jestli by dneska někomu připadaly XPčka s jeho základním stylem lišty a backgroundem jako nechutné omalovánky, které je radno urychleně přepnout na něco střízlivého, ale mě tehdy rozhodně ano a vůbec jsem v tom nebyl sám 
Když winXP oficiálně nepodporovaly DOS a už si uživatel při bootu nemohl vybrat, jestli chce nastartovat do commandline nebo do GUI, tak spousta lidí prohlašovala, že se tím MS definitivně pohřbil, protože potřebují přece pracovat a je si hrát s myšičkou a vokýnkama (jo, bylo to už dřív ve win2k i nt, ale to lidi doma moc neměli). I když i bez oficiální podpory jelo v cmdline okně skoro všechno, včetně mnoha dosovských her, které často používaly roztodivné triky na práci s videem i pamětí a šlo to přepnout i na fullscreen. Ale bylo to JINAK! Nešlo to bez okýnek. Hrůza! (Po SP1 i SP2 přestaly mnohé z dos programů v okně fungovat, ale skoro se o tom nemluvilo protože už je ve skutečnosti málokdo opravdu používal.) Pár let windows vypadaly v podstatě stejně a teď tu máme najednou metro. A myslím, že kdyby pozice PC a MS byla stejná, jako před dvaceti lety, lidi by si do dvou, tří let zvykli. Jenže je trochu jiná situace, než při těch předchozích příležitostech - je možné přejít na alternativní systémy (tím myslím především mac, ale do jisté míry to lze říct i o linuxu), které i když stále nemají tak širokou paletu aplikací jako windows, mají aplikační základnu dostatečně širokou, aby se člověk bez MS celkem snadno obešel. (Sorry za překlepy, dělám jich spoustu a když se snažím psát s diakritikou, tak ještě víc, ale nemám chuť to po sobě číst.)
