No, zní to sice jako trefná analogie a je fakt, že nároky se stále stupňují. Ovšem rozdíl tu je. Já jsem si např. již někdy kolem roku 1992-1993, kdy jsem si pořídil své první PC s 83MB diskem, připadal, kolik že to nemám místa na data, ale již tenkrát jsem si dokázal živě představit (dokonce jsem si na to dělal odhady a návrhy konceptů) využití disků s řádově desítkami až stovkami GB. Mluvíme teď samozřejmě o domácím amaterském využití, u profesionálních a podnikových bychom byli určitě o několik řádů výše. Tedy představoval jsem si, kolik asi zaberou různé encyklopedie, slovníky, filmy, hudba, zdigitalizované knihy, fotografické databanky atd., ovšem vše zhruba v rozsahu, který dokáže člověk za svůj život zhruba obsáhnout.
Teoreticky, pokud ta analogie opravdu platí, bych si měl v době běžně dostupných disků v řádu stovek GB dokázat představit využití záznamových zařízení s kapacitami tisíců TB. Přiznám se, že mě žádné smysluplné využití zatím nenapadá. I kdybychom uložili tolik hudby a filmů (v kvalitě, kterou by při sledování z řekněme 2 m naše oko fyzicky ani nedokázalo rozlišit), že bysme je mohli poslouchat, resp. sledovat každou vteřinu našeho života, tak tak by to na pár tisíc TB vydalo. Ale to je hodně přehnaný požadavek, běžnému smrtelníkovi by mělo stačit méně. Určitě se časem objeví technologie datově náročnější než třeba současné video (třeba nějaký druh 3D videa), ale i tak mi připadá, že křivka nárůstu datových kapacit by měla postupně snižovat strmost. Spíše bych viděl další vývoj ve snižování rozměrů, spotřeby a rychlosti.