Ba, ba! Pravdu díš, vzpomínám si, jak na mne tehdejší přítelkyně romanticky čekala hodinu před vchodem, protože jsem se zdržel v laborce, a neměl jsem tušení, že mne chce překvapit. Dnes by mi prostě zavolala, veškerá romantika v tahu. Také se chodilo na schůzky včas, protože něco jako omluva, že nestíhám, a přijdu o půl hodiny později, nebylo prostě jak a komu říci. Úplně jiná doba.P.S. A ty začátky mobilů, kdy si někdo dovolil zavolat v tramvaji, a všichni kolem něj si klepali na čelo, jako že jak moc velký je dotyčný vejtaha/magor/... A dnes mají mobily i babičky, člověk aby lupou hledal někoho, kdo mobil naopak nemá!