Stahování hudby, filmů a seriálů z výměnných sítí je rozšířeno po celém světě. U nás o to víc, protože je možné autorsky chráněný obsah stahovat beztrestně. Jenomže stahování funguje i tam, kde je nelegální. Důvodem přitom není ani tak cena, ale dostupnost obsahu. To co tak nějak podvědomě tušíme nyní prokázal i australský výzkum pořádaný webem News.com.au a analytickou společností CoreData. A malá anketa u tohoto článku napoví, jaká je situace u nás.
Australského průzkumu se zúčastnilo 7000 respondentů, kteří v uplynulém roce stahovali nebo streamovali autorsky chráněný obsah z nelegálních zdrojů. Většina uživatelů uvedla, že by byla ochotna za obsah zaplatit, kdyby byl levný a k dispozici podobně pohodlnou cestou, jakou nabízí výměnné sítě. To znamená okamžitý přístup k novému obsahu, rychlé stahování a možnost přehrávání obsahu kdekoli.
Celé dvě třetiny dotázaných jsou ochotni platit za službu, která by jim nabídla to, co výměnné sítě, ovšem zcela legálně. To znamená aktuální díly televizních pořadů, filmy a katalog hudby ve formátech, které jsou běžné rozšířené a nejsou zatíženy ochranou proti kopírování. Na toto by mohly vydavatelé slyšet, ovšem už je nepotěší představa uživatelů o ideální ceně: za díl seriálu by nejraději zaplatili dolar, za film dva a za písničku 50 centů. Na druhou stranu, při potenciálním množství uživatelů takové služby by se i při těchto nízkých cenách dalo hodně vydělat.
Graf průzkumu News.com.au ukazuje, že většina uživatelů stahuje vše, tedy seriály, filmy i hudbu. Přibližně třetina nehodlá platit nic, i kdyby měla možnost legálního stahování, v případě filmů je to však jen pětina.
Klíčovým problémem je ovšem dostupnost obsahu a pokud už se objeví, tak jeho ochrana proti kopírování. USA a především iTunes Store je příkladem, že pokud se nabídne aktuální obsah s přidanou hodnotou (podrobné informace, pečlivé ID3 tagy, texty písní, stahování přímo do přenosných zařízení nebo televize) za přiměřenou cenu, lidé jsou ochotni platit.
