Microsoft chystá jádro Edge, které nahradí Trident a bude pohánět prohlížeč Spartan. Pokoří Chrome a Firefox? Otestovali jsme je v benchmarcích i vlastních testech zátěže.
Microsoft nám sice ve svém posledním veřejném sestavení Windows 10 Technical Preview nenadělil dlouho očekávaný prohlížeč s kódovým označením Project Spartan, ale jeho nové vykreslovací jádro Edge ano. Ve Windows 10 jej můžete už od ledna testovat uvnitř Internet Exploreru 11 a to po aktivaci přepínače Enable Experimental Web Platform Features na konfigurační stránce about:flags. Přepínač je ve výchozím stavu nastavený na automatiku, nové jádro ale můžete vynutit pro všechny weby přepnutím na Povolené.
Aktivace nového jádra v Internet Exploreru
Jádro Edge je odlehčený Trident a svou filosofií tedy připomíná podobný krok Googlu, který se před dvěma lety vzdal WebKitu a raději vytvořil jeho novou odnož Blink, kterou od té doby usilovně čistí a zušlechťuje. Microsoft se pokouší o to samé na svém hřišti a Edge zbavil všech kompatibilních režimů se starými verzemi IE, až zbylo jen jádro pracující s běžnými webovými standardy. Právě proto se Internet Explorer s aktivním Edge nepodepisuje jako IE, ale spíše jako Chrome. Kdyby totiž prohlížeč dostal kód určený pro starý Internet Explorer, mohlo by to způsobit více paseky než užitku.
Edge je za poslední roky asi největší senzací na poli webových prohlížečů. U konkurence je to totiž tak trochu nuda. Google vylepšuje svůj Blink a všichni ostatní jej ke svému prospěchu radostně přebírají. Dostáváme se tedy do stavu, kdy většina webových prohlížečů používá WebKit/Blink, nebo Gecko a liší se hlavně obalem. Edge od Microsoftu je v tomto případě tak trošku zjevení, a proto jsem po čase opět všechna klíčová webová jádra podrobil praktickým zátěžovým testům.
Javascriptové benchmarky
Začněme u klasických javascriptových benchmarků. Ty tam jsou doby, kdy o všem rozhodovalo skóre ze SunSpideru. Tento test od tvůrců WebKitu už v módě nějaký čas opravdu není a jeho žezlo postupně převzal test V8 od Googlu a později jeho vylepšená podoba Octane ve verzi 2.0. Na opačném pólu je naopak časově velmi náročný benchmark Dromaeo od tvůrců jádra Gecko. Jeho slabinou je ale zmíněný čas – výpočet trvá celých 15 minut.
Absolutní skóre z podobných testů odpovídá vždy konkrétní hardwarové konfiguraci a na jiném počítači tak dle jeho výkonu mohou testy dopadnout zcela jinak. Podstatné je tedy relativní porovnání. Pokud na počítači A dopadl v testu X prohlížeč 1 lépe než prohlížeč 2, je velmi pravděpodobné, že podobného poměru dosáhne i na počítači B se silnějším, nebo naopak slabším hardwarem, ačkoliv samotné absolutní hodnoty se mohou výrazně lišit. Berte je tedy s rezervou i na obrázku níže. Jde spíše o vzájemné pořadí než o konkrétní hodnoty.
SunSpider, V8 a Octane na Windows 10 a starším notebooku
Jak vidno, na testovací konfiguraci (Acer Aspire TimelineX 3820TG, rok 2010) s Windows 10 TP 10041 v testech V8 a Octane zvítězil aktuální Chrome 41 a Internet Explorer 11 s jádrem Trident dosahuje mnohem nižších hodnot. Stačí však v IE přepnout jádro na experimentální Edge a Internet Explorer 11 prakticky okamžitě srovná krok. V testu SunSpider naopak IE už roky vítězí, ale jak už jsem napsal výše, jedná se o koncepčně zastaralý a příliš jednoduchý test.
Podobné benchmarky testují prohlížeče na extrémní zátěž (šifrování, kódování, složité výpočty), prakticky tedy příliš nekorelují s reálným surfováním po běžných webech. Jeho pocitovou rychlost a odezvu mnohem více ovlivní třeba počet nainstalovaných doplňků. Špatně napsané rozšíření pro Firefox a Chrome, které zasahuje do zdrojového kódu každého navštíveného webu, dokáže jejich reálný výkon i mnohonásobně snížit.
Procesorový čas
Vysoké skóre v Octane se může hodit třeba na webech jako úložiště Mega, které již v prohlížeči s pomocí Javascriptu šifruje a dešifruje soubory, ale většinu uživatelů často pálí spíše to, že některý z prohlížečů příliš zatěžuje procesor, RAM a enormně spotřebovává energii v akumulátoru. Tyto ukazatele jsou pro běžné smrtelníky mnohem důležitější než to, jestli jeden prohlížeč dosáhne v Octane o pár procentních bodů více než druhý.
Pro tyto účely jsem si již dříve napsal jednoduchý měřící program, který v pětisekundovém intervalu zaznamenává procesorový čas a spotřebu RAM všech spuštěných procesů daného prohlížeče. Pro účely dnešního článku jsem měřící program rozšířil ještě o záznam spotřeby energie.
Jednoduchý měřící program každých pět sekund ukládá do souboru CSV hodnoty spotřebovaného procesorového času a RAM konkrétním prohlížečem a všemi jeho spuštěnými procesy a také aktuální dohad výdrže baterie.
Kumulovaný procesorový čas představuje růst počtu milisekund, které CPU během měření věnoval vybranému prohlížeči. Když by tedy prohlížeč zatížil CPU na 100 %, křivka kumulovaného času vystřelí kolmo vzhůru. A když by byl prohlížeč prakticky nečinný, křivka by byla vodorovná, spotřebovaný čas CPU by nerostl.
Pro potřeby měření jsem si vytvořil sadu úkolů, které jsem prováděl v přesném časovém sledu pomocí předem nahraných hlasových povelů. Postupně jsem tedy:
- Spustil prohlížeč (studený start – včetně Chromu, který tak nebyl nahraný v oznamovací oblasti)
- Otevřel Živě.cz
- Otevřel článek o více kapitolách, kterými jsem prošel
- Otevřel další panel s YouTube
- Vyhledal „týden živě“
- Spustil video, přepnul jej na 1080p a do fullscreenu
- Otevřel další panel s Mapy.cz
- Přiblížil Brno na nejvyšší detail
- Spustil 3D model města, posunul několikrát pohled
- Otevřel další panel se Stream.cz
- Vyhledal „blaník“
- Spustil epizodu seriálu
- Otevřel další panel s E15.cz a otevřel článek
- Otevřel další panel s Mobilmania.cz
- Otevřel další panel s Google Music All Access
- Spustil poslední desku
- Otevřel další panel s Google+
Osm otevřených stránek, tři hrající na pozadí a to vše během 3,5 minuty
Celý sled trval 3,5 minuty a na notebooku s plotnovým diskem a 4 GB RAM se tedy opravdu jednalo o pořádný stres-test. Jak se prohlížeče zapotily, ukazuje graf níže. Je zřejmé, že přinejmenším na této konfiguraci s Windows 10 si nejlépe vedl Internet Explorer. Pravděpodobně díky své hardwarové akceleraci, která je přeci jen stále pokročilejší než u ostatních. CPU nebyl tak zatížený, poněvadž část operace převzal GPU, který v grafu není zaznamenaný (a ani to dost dobře není možné, GPU totiž funguje odlišně).
Postupná spotřeba procesorového času
Spotřeba RAM
Zajímavý je i pohled na spotřebu RAM. Ta všemožně skáče, prohlížeče totiž se svým záborem operační paměti neustále pracují, obsazují novou a zároveň ji uvolňují a data cachují na persistentní úložiště. Každý se na této 4GB HW konfiguraci chová trošku jinak, jen Trident a Edge se víceméně kopírují. Je zjevné, že mechanizmus Edge je stejný jako v Tridentu, jen o kus efektivnější. V Grafu je také patrná výrazná alokace RAM Firefoxem do zásoby a pak už jen pozvolný růst (oranžový schod).
Postupná spotřeba RAM
Zátěž akumulátoru
Do třetice jsem se pokusil zaznamenat ještě chování baterie. Každých pět sekund se tedy zaznamenával i odhadovaný čas zbývající výdrže v minutách. Když prohlížeč zatížil procesor více a alespoň na několik sekund, operační systém vypočítal kratší odhad. Když se procesoru ulevilo, odhad výdrže se naopak výrazně prodloužil.
Postupný pokles odhadované výdrže baterie
Docela slušný vstup na scénu
Měření v javascriptových benchmarcích jsem prováděl vždy třikrát a použil aritmetický průměr. Při záznamu časových os se vždy jednalo o zcela vyčištěný prohlížeč a bez rozšiřujících doplňků. Prohlížeče byly pouze přihlášené k mému účtu na Googlu pro snadný přechod na hudební službu a sociální síť G+.
Jak vidno, v tomto konkrétním měření se Internet Exploreru a zvláště jeho jádru Edge vůbec nevedlo špatně. Ačkoliv v javascriptových testech Chrome a Firefox nepřekonal, méně zatěžoval procesor i baterii. To je pro další vývoj poměrně slušný začátek.
Na stranu druhou, prohlížeč si dnes vybíráme i podle toho, jak vypadá a jaké technologie nabízí. Leckdo tedy oželí možná o něco menší náročnost za cenu toho, že bude moci používat pokročilou synchronizaci v Chromu a Firefoxu nebo třeba sadu svých oblíbených rozšiřujících doplňků, které Internet Explorer prostě neumí. Tým vývojářů Spartanu sice oznámil, že bychom se doplňků mohli časem dočkat i v případě prohlížeče od Microsoftu, dosavadní a spíše pomalejší vývoj ale napovídá, že to asi jen tak nebude. Pokud vůbec.
Podívejte se, jak dopadlo měření před dvěma lety:
