Microsoft je považován za pomalého a nepružného molocha, který není schopen držet krok s dobou. Objevilo se ale jedno spásné, i když náročné řešení - stát se opět soukromou firmou.
Microsoft už delší dobu platí za velikou, přerostlou, nabobtnalou, dinosauří, nepružnou a starou společnost z předchozí dekády počítačového byznysu. Do jisté míry je to pravda, firma sama o sobě světu v posledních letech nepřinesla nic skutečně originálního, snad až na Kinect.
Na druhou stranu se ale lidem z Redmondu neustále daří generovat vyšší a vyšší meziroční zisky, obchodně na tom tedy není Microsoft vůbec špatně. Honba za zisky a pochlebování akcionářům firmy má ale onen neblahý dopad na mnohé produkty a pověstný "drive", který mají mladé firmy jako Google nebo Facebook. Co jednou Wall Street schvátí, už nenavrátí.
Microsoft akcionáři jednoznačně zatěžují a brzdí. Firma se musí hnát za stále lepšími obchodními výsledky a každé čtvrtletí vyplácí dividendy. Ty sice ročně vyjdou na 55 centů na akcii, při 1700 akcionářích s mnoha miliony akcií je to však hodně významné číslo. Peníze de facto spláchnuté do záchodu by přitom firma mohla použít úplně jinak, třeba na investice do vývoje a lidí. Microsoft by opět mohl ze svých zaměstnanců udělat milionáře tak, jako to udělal ve svých počátcích a jak se to stále ještě daří Googlu a Facebooku.
Microsoft za rok na dividendách vyplatí zhruba 55 centů na akcii. Zdá se to málo, ale při počtu akcií to není malé číslo.
Rozjeté firmy, které to chtějí někam dotáhnout, jsou často nuceny na burzu jít. Veřejná emise akcií jim totiž umožní získat finanční prostředky pro další rozvoj a investice. Rovněž prvotní investoři často své investice vstupem na burzu podmiňují, aby se jim jejich vklad zúročil.
Samostatný a svobodný Microsoft
Microsoft ale má mnoho dobrých produktů a dalo by se říci, že i jasnou a průhlednou vizi s budoucností. Jenže musí neustále čelit tlakům akcionářů, kteří pořád papouškují, proč Microsoft nevymyslel jako první iPad, proč se Zunu nedaří konkurovat iPodům, co to bylo za průšvih ten Kin a mnohým dalším. Představitelé firmy pak jenom těžko pořád dokola obhajují své postupy a názory.
Brier Dudley z listu The Seattle Times se proto hlouběji zamyslel nad tím, co by Microsoftu pomohlo oprostit se od otravných akionářů a udělalo z něj opět firmu, která si může rozhodovat tak, jak chce, nebude muset vynakládat peníze za zbytečnosti a umožní lepší strategický rozvoj.
Myšlenka logicky padla na to, že by se Microsoft stáhl z burzy a stal se opět soukromou společností. Nejde o pouhé fabulace a spekulace, s myšlenkou si totiž pohrávali dokonce lidé v Redmondu. "Mysleli jsme na to," sdělil pro Seattle Times Bill Koefoed, ředitel Microsoftu pro vztahy s investory.
Softies se musí neustále zpovídat akcionářům a řídit se pravidly Wall Streetu.
Zní to poměrně logicky, trh už několik let drží hodnotu akcií Microsoftu na hranici okolo 25 dolarů. Investoři ve firmě nevidí žádnou vizi a žádné možnosti růstu. Ano, je tu nová internetová konkurence, ale Microsoft má budoucnost jistou a jasně danou, proto to do jisté míry ukazuje na absurditu, s jakou jsou akcie hodnoceny.
Spojené síly a obrovská půjčka
Pokud by Microsoft chtěl převzít otěže zpět do svých rukou, museli by se zmobilizovat dva největší akcionáři – Bill Gates a Steve Ballmer. Ti společně vlastní zhruba 11 % akcií společnosti, jejich podíly ale neustále klesají. Ballmer začal balíky cenných papírů odprodávat a Gates se jich zbavuje každé fiskální čtvrtletí, aby měl z čeho financovat své filantropické aktivity.
Spolupráci by měl následovat odkup akcií, což by rozhodně nebyla levná záležitost. Podle propočtů by celá akce vyšla na 225 miliard dolarů, což by v případě půjčky vyšlo firmu na měsíční splátky ve výši zhruba 1,2 miliardy dolarů. To je jistě značná zátěž pro chod společnosti, na druhou stranu je Microsoft každý měsíc v zisku 2 miliardy.
Server Business Insider přispěchal se třemi důvody, proč by se Microsoft měl do takto riskantní operace pustit:
Microsoft by se nemusel neustále zahazovat s investory o tom, proč stagnuje hodnota akcií. Namísto vyplácení drahých dividend by bylo možné peníze použít na vnitrofiremní účely (vývoj, inovace, investice do lidí, kteří nyní jdou za vidinou zbohatnutí a IPO do mladých firem, atp.). A na závěr by se firma nemusela řídit Wall Streetem a nemusela sama sebe určitým způsobem ničit.
Do boje o stáhnutí z burzy by se nejspíše musel zapojit také největší akcionář Bill Gates. Ten ale ze svého podílu financuje filantropické aktivity, které provozuje se svojí ženou Melindou.
The Seattle Times zmiňují také další argumenty pro Microsoft. Soukromé vlastnictví by mohlo přímo podporovat Gatesovy současné filantropické aktivity, což by se dalo skvěle využít například v marketingu. Z každé prodané kopie Windows by určitá část šla na vývoj vakcín atp. Ve výsledku by to nejen měnilo tvář "bezohledného monopolu", ale i pro firmu samotnou by to znamenalo menší výdaje než doposud.
O osudu firmách na burzách by se daly vést sáhodlouhé diskuse. Skutečností ale zůstává, že ne pro všechny je IPO tím nejlepším řešením. Například Mark Zuckerberg se snaží primární emisi co nejvíce oddalovat a raději shání dostatečný počet investorů, kteří budou chtít hrát jeho hru. Vidinou je dost možná to, aby našel akceschopný zdroj příjmů v co nejbližší době a nemusel na burzu vůbec. Pojistkou mu může být například nedávno zavedený dvojúrovňový systém akcií, který jeho podílu dává hlasovací právo 10:1 oproti ostatním vlastníkům.
Ani soukromé vlastnictví ale nemusí znamenat to, že firma zůstane pružnou a inovativní tak, jako za mlada. Čím větší společnost je, tím hůře v ní probíhá komunikace. V poslední době to začíná být vidět i na takovém Googlu. Ten je sice na burze, ale Sergey a Larry si prakticky z Wall Streetu nikdy nic nedělali (viz například jejich forma IPO v roce 2004). Mnoho zaměstnanců odchází z Googlu nejen z toho důvodu, že už nemohou tolik zbohatnout, ale také proto, že Google bobtná a přestává být pružným. O tom ale zase někdy příště.
V posledních 10 letech odešlo z burzy 1199 společností.
