O víkendu skončila tříletá soutěž o nejlepšího robotického záchranáře DARPA Robotics Challenge. Vítězné vavříny a dva miliony dolarů míří do Tokia. Zvítězila ale celá technologie.
11. března 2011 zpustošil japonské pobřeží silný příboj způsobený nedalekým podmořským zemětřesením. Vlna tsunami nakonec zasáhla také jadernou elektrárnu Fukušima I a následná havárie vyhnala z domovů na celé roky statisíce obyvatel. Z okolních sídel se stala zarůstající města duchů jako ukrajinská Pripjať poblíž Černobylu a specialisté na jadernou bezpečnost hledali způsoby, jak proniknout do blízkosti reaktoru a zmapovat skutečné škody.
Největší robotický souboj historie
Případ tehdy inspiroval americkou obrannou agenturu DARPA, která se rozhodla vyhlásit do té doby nebývalé soutěžní klání, jehož cílem měl být vývoj prototypu humanoidního robota záchranáře, který by jednoho dne mohl bez rizik prozkoumat podobně postižená místa, která jsou pro skutečného člověka z masa a kostí příliš nebezpečná.
DRC – DARPA Robotics Challenge se vymykala všemu, co si jen v té době mohli fanoušci robotiky představit. Neměl to být žádný souboj univerzitních robůtků, kteří si kdesi v laboratorních podmínkách zahrají fotbal, ale spíše mnohaletá šňůra vzájemného poměřování sil a plnění úkolů. Univerzity i soukromé korporace vyvinou technologii a DARPA pomůže s financováním.
Specializace jednotlivých typů robotů a proč má smysl investovat do vývoje univerzálního humanoida
V průběhu let se na hřišti vystřídala hromada robotů. Měli různé úkoly, které leckomu budou připadat primitivní, ale to je zpravidla dáno tím, že jsme až příliš rozmazlení hollywoodskou filmovou produkcí. Roboti museli uvolnit otočný ventil, vyřezat vrtačkou díru v dřevěné stěně, vystoupat schody, projet se v jednoduchém vozítku a po svých překonat trosky. Některým se to podařilo, jiné týmy zcela propadly.
Tak šel čas s DRC
Poslední velkou zkouškou před velkým grandfinále byly testy z počátku loňského roku. Na plné čáře tehdy zvítězil japonský dvounohý Schaft S-One, který pokořil jak kyborga jménem Atlas od tolik medializované společnosti Boston Dynamics, tak podivné stvoření RoboSimian z laboratoří raketových motorů NASA JPL. Semifinále mělo svou symboliku, na podzim předchozího roku totiž hromadu použité robotické technologie skoupil Google. Patří mu tedy jak tehdejší vítěz Schaft, tak zmíněný Boston Dynamics. Velmi nadějný Schaft nicméně z klání později odstoupil a DARPA konečně oznámila datum, kdy se rozhodne o všem. Byl to tento víkend – červen 2015.
Velké finále
Minulý pátek se na jihovýchodní předměstí Los Angeles sjelo 23 týmů z celého světa včetně Evropy a tisíce návštěvníků z řad široké veřejnosti. Každý z robotů měl před sebou nelehký úkol. Aby pokořil ostatní, musel v ideálním případě zdolat co nejrychleji osm úkolů.
Na počátku byly především americké týmy. Letošní velké finále už mělo zástupce z celého světa.
Zadání se sice prakticky nelišilo od semifinále, to ale mělo především ověřit, jestli jsou roboti vůbec schopni provést základní úkony. Byli tedy tehdy jištění lany a s pomocí kabeláže mohli být také napájení a operátoři je mohli snadněji ovládat. S příchodem velkého finále o všechny tyto výhody přišli, organizátoři totiž chtěli konečně nastolit téměř reálné podmínky katastrofy.
Plán úkolů, které musel každý robot splnit, aby zvítězil
Roboti si museli nést dostatečný zdroj energie, operátoři je museli ovládat bezdrátově, a když robot upadl, musel být schopen se sám zvednout, případně mu tým pomohl ale za cenu trestných minut.
Každý z humanoidů se nejprve dopravil speciálním automobilem k budově. Poté si otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Tam na něj čekal klasický ventil, který musel otáčením uvolnit. Následně přešel k dalšímu úkolu, vzal do rukou vrtačku a vyřezal velký otvor do stěny. Pokud nakonec dokázal projít troskami, kde mnozí dvounozí roboti padali jak nahnilé hrušky, čekal jej poslední a nejtěžší úkol – zdolat schody a konečně zvítězit.
Jízda v automobilu, otevření dveří, uvolnění ventilu, vyříznutí otvoru, průchod troskami a konečně schody vstříc vítězství v podání různých soutěžních robotů
Pokud si všechny tyto překážky představíte, zjistíte, že si s nimi v nějakém rozumném čase skutečně poradí jen robot, který svou konstrukcí připomíná lidský skeleton. Musí být schopen vystoupit z otevřeného jeepu, uchopit kliku dveří, zdolat schody…. Musí zvládnout jemnou motoriku a zároveň se nezaseknout v hromadě suti. To žádné marťanské Curiosity jednoduše nedokáže.
Vítězný Hubo ze Soulu
Z 23 týmů nakonec všechny úkoly splnily pouze tři a nejrychlejší byl jihokorejský robot DRC-Hubo od týmu KAIST. Ačkoliv na první pohled vypadá jako napodobenina dětských plastových hraček z 80. a 90. let, všech osm úkolů splnil s šestiminutovým náskokem v čase 44:28.
DRC-Hubo překonává poslední překážku a stává se vítězem
Vítězný tým z korejské polytechniky Korea Advanced Institute of Science and Technology pokořil domácí Američany a do Soulu si nakonec odvezl hlavní cenu ve výši dvou milionů dolarů na další vývoj. Dárky jsou tedy rozdané, několikaletý maraton skončil, ale z finále DRC bude nakonec těžit celá naše společnost.
Všechny úkoly v podání vítězného robota: jízda vozem, otevření dveří, uvolnění ventilu, vyřezání díry, tajný úkol, o kterém týmy nevěděly – stisknutí tlačítka, odklizení a průchod troskami, vystoupání po schodech
Začíná éra humanoidů
Právě dotační programy vládních agentur jako DARPA, soukromé firmy jako Google a soutěžní klání typu DRC pomáhají financovat a popularizovat tento komplikovaný obor robotiky a kybernetiky, který je sice ekonomicky velmi náročný, ale přitom není komerčně zrovna nejvýnosnější. Pokud totiž utratíte za prototyp robopožárníka DRC-Hubo miliony wonů, investice se vám jen tak nevrátí – snad jen skrze patenty a nově vyvinuté vedlejší technologie. Jedná se totiž především o primární výzkum a skutečně použitelný humanoid, kterého by mohlo Japonsko bez většího strachu vypustit do Fukušimy ke komplexnímu průzkumu, se na scéně objeví třeba až za deset-dvacet let. Do té doby se budou muset záchranáři spokojit s jednoduchými vozítky na dálkové ovládání, které jsou vybavené kamerou a v lepším případě robotickou rukou pro sběr vzorků.
Vítězný KAIST DRC-Hubo: 180 centimetrů výšky a 80 kilogramů slitin a křemíku
DRC tedy motivuje specialisty na kybernetiku a robotiku, aby ve svém výzkumu pokračovali, a zároveň veřejnosti ukazuje současný stav technologie jako celku. Ještě jsme mnoho desítek let daleko od vizí, kterými nás dnes rozmazluje Hollywood, ale finále DRC ukázalo, že jsme na dobré cestě a že se humanoidní roboti jako třeba Atlas od Boston Dynamics nemusejí jen bezpečně jištění prohánět po běžeckém pásu, ale že pomalu začíná éra, kdy po malých krůčcích opustí zapadlé laboratoře univerzitních kampusů a začnou se seznamovat se skutečným světem okolo.
Zatím jsou nemotorní a stejně nemotorný je i jejich software – o autonomním provozu ani nemluvě, ale ti mladší z nás by si měli letošní červen dobře zapamatovat. Za padesát let totiž budou moci svým vnoučatům vyprávět, jak to tehdy všechno začínalo. Tou dobou už totiž roboti na záda padat nebudou.
Zatím jsou ještě nemotorní...
DARPA Robotics Challenge na Živě.cz
