Programují zjevně diletanti.
Zásada 1. Než vypustím číslo (parametr, výsledek) z operace do proměnné (souboru, ...) musím zkontrolovat, zda se tam vejde.
Zásada 2. Když pracuji s číslem musím zkontrolovat, zda není 17ctimilionmístné, a ta kontrola musí být v reálném čase, takže po přečtení pár tisíc znaků by měla poznat, že to asi nebude integer a dalších 17 milionů číslic si nevšímat a spustit chybu s error recovery - takhle musím zacházet s každým parametrem, a to i pocházejícím z jiného modulu svého vlastního programu (co kdyby jej někdo opravoval a narušil Zásadu 1.)
Každý cyklus má v praktickém programování skončit v reálném čase, protože pokud je cyklen na podmínku, má vždy redundantně počítat počet průchodů a vyhnít na příliš dlouhý proces (např. 99x delší, než může nastat v nejhorším korektním příkladě), opět s voláním error recovery.
Příklad ze života: tenhle textový parametr může mít 256 alfanumerických znaků, řekl "programátor", na otázku co se stane, když tam nacpu 2,5 gigabytu bináru (začínajících megabytem písmen -nebo nezačínajících) neuměl odpovědět, k přetečení svého 2 bytového nechráněného počitadla by se po 64 kilobytech asi nedostal, protože nejdřív rouroval celý vstup až po ukončující znak...