To sdílení choreografií je zajímavý nápad a uvědomil jsem si díky tomu několik postřehů. :)Vidím v tom sdílení choreografií podobný "zásadní" rozdíl jako mezi sdílením 3D modelů pro 3D tiskárny a vlastní ruční prací s modelářskou vrtačkou, majzlíkem nebo dlátem. ;) V tom druhém případě si tu "práci" navíc nějakým způsobem "užijete" (což ale nemusí být vždy žádoucí).U tance to je podobné (stroj vs. člověk) a přitom ještě jiné. Pohybová umění vysloveně pracují s výrazem a emocemi.
A právě rozdíl ve způsobu probouzení emocí a jejich intenzitě lze takto docela pěkně vyložit.
Můžete se "jen" dívat a nebo se zapojit.
Při zapojení je intenzita vlastního prožitku mnohem výraznější a naopak se vůbec nevidíte, aby jste se mohl kochat (anebo děsit vlastní) estetiky pohybu. ;)
A roboti z toho pohybu ten prožitek asi hodně dlouho (hraničící s nikdy) mít nebudou.Obávám se také, že se roboti velmi dlouho (opět hraničící s nikdy) ani nepřiblíží k takto úžasným kontaktním improvizacím.
https://www.youtube.com/watch?v=ED8hNoulZv4
I když, kdo ví...Přesto, ten prožitek z dívání se na hýbající se roboty se nikdy (a zde jsem si jist) nebude blížit prožitku vlastnímu.
http://www.teenmag.cz/110220-kontaktni-improviz... ... Právě ten kontrast robot vs. člověk a emoce z pohybu pramenící jsou velkou výzvou i neznámou, jak pro človka (bohužel), tak pro roboty.
Je vskutku zajímavé v sobě hledat svůj tanec a někdy při něm zažít okamžiky (s)plynutí s jsoucnem.
Třeba i s takto jednoduchým tancem sbližujícím všechny. =)
http://www.youtube.com/watch...
http://www.youtube.com/watch...
Matt to s tím jsoucnem docela trefil, i když v úplně jiném rozměru. :)
