Mozilla chce vyvinout kodek napsaný v Javascriptu, který bude sloužit ke streamování filmů, her i běžných desktopových programů ze serveru. Poběží v každém prohlížeči.
Když se na internetu před lety objevily první webtopy (eyeOS, CloudTop aj.), nikomu tehdy vůbec nevadilo, že byly velmi často naprosto k ničemu, každého totiž fascinovala technologie samotná a její možnosti. HTML a Javascript už nesloužily pouze k vykreslení tradiční webové stránky, ale složitých aplikací, které se skládaly z okýnek, ve kterých běžely další vnořené aplikace.
Typickým webtopem je třeba švédský CloudTop (dříve iCloud). Po technické stránce člověk žasne nad možnostmi Javascriptu a HTML, po stránce účelnosti už to tak jednoznačné ale není.
Uplynulo možná pět let a o webtopech se už nepíše. Myšlenka tenkého klientu uvnitř webového prohlížeče však nezanikla. Google představil svůj Chrome OS a Chrome Remote Desktop, hromada firem začala nabízet všemožné aplikace pro přístup ke vzdálené ploše a VMware se pak v roce 2011 pochlubil s tenkým klientem, který dokázal zobrazit celý virtualizovaný Windows na serveru pomocí běžného HTML5 – tedy v adekvátním prohlížeči bez potřeby jakéhokoliv dodatečného doplňku.
Windows v HTML5 pomocí VMware Horizon View
Webtopy a vzdálené plochy doplňují ještě služby, které se snaží nabízet vzdálené plochy v plné kvalitě, s minimální latencí a tedy s ohromnou obnovovací frekvencí, takže mohou nabízet i streamované a virtualizované náročné hry a klidně i video. Do této škatulky patří třeba OnLive, Gaikai a další.
Princip je jednouchý. Náročná počítačová hra se plně zpracovává na serveru s farmou výkonných grafických karet a příjemci – tedy hráči kilometry daleko – se posílá pouze obraz formou běžného videostreamu. Když pohne myší, souřadnice se pošlou opět na server, obraz se překreslí a pošle zpět. Výhoda je nesporná, hráč nemusí vlastnit nabušené herní dělo, ale vlastně jakoukoliv výpočetní šunku, která zobrazí streamované video v nějakém slušnějším rozlišení. Spíše než výkonný hardware tedy potřebuje rychlou internetovou linku.
ORBX.js – dekodér videa, her i desktopových programů
Nyní do těchto vod hodlá vstoupit také Mozilla a to společně s firmou OTOY. Společnost se proslavila hlavně vývojem vykreslovacího systému OctaneRender pro hromadu populárních 3D návrhových softwarů, ale také tím, že umí renderovat v cloudu. Uživatel si tedy třeba v 3D Studiu Max navrhne nějaký ten model, který pak ve vysokém rozlišení vykreslí až farma grafických karet na serverech OTOY. Opět tedy platí, že nemusí vlastnit mašinu s dvojicí výkonných GPGPU karet.
OTOY nyní s Mozillou uzavřela partnerství a společně hodlají vyvinout nový přenosový kodek ORBX.js. Koncovka napovídá, že bude vše realizované pomocí běžného Javascriptu a případně WebGL pro náročnou akceleraci. Díky nezávislosti na jakémkoliv doplňku autoři slibují, že ORBX.js poběží ve všech moderních prohlížečích počínaje Firefoxem a Chromem a konče Safari a Internet Explorerem 10.
Technologické demo: 3D Studio Max uvnitř Firefoxu
Využití prostého Javascriptu pro náročné výpočetní úlohy je stále častější. Techniku momentálně využívá třeba i úložiště Mega pro šifrování a dešifrování souborů přímo v prohlížeči během nahrávání a stahování z jeho serverů
Zpět ale k technologii Mozilly a OTOY. Podstatné je to, k čemu bude tento přenosový dekodér vlastně sloužit. ORBX má umožnit streamovat do prohlížeče jakýkoliv obraz ve FullHD rozlišení a s frekvencí 60 fps. To by mělo podle autorů stačit k tomu, aby tímto obrazem mohlo být jak běžné HD video, tak třeba hra či grafické rozhraní desktopové aplikace.
V případě přenosu filmů autoři dokonce slibují, že se obejdou bez softwarových technik DRM, chráněný obsah totiž může být označen už na serveru v reálném čase vodotiskem a tedy přímo na pixelové úrovni nejrůznějšími identifikačními, případně znehodnocujícími prvky.
Technologické demo: Windows Media Player uvnitř Firefoxu
Do propagace technologie se na svém webu plnou vervou pustil technický šéf Mozilly a tvůrce Javascriptu Brendan Eich, který slibuje, že ORBX.js způsobí na internetu revoluci. Mnozí odborníci však zatím jeho nadšení mírní a pokládají nepříjemné otázky.
Jednou z nich je samotný formát přenášeného videa. Podle Eicha nabídne ORBX až o 25 % lepší kompresní poměry než kodeky pro H.264, zlí jazykové ale poukazují na fakt, že za dveřmi je H.265 HEVC a zároveň se ptají, proč není ORBX postavený na připravovaném formátu VP9, který má nahradit VP8 (oba od Googlu). Jedním z důvodů je v tomto případě samotný návrh ORBX, který je připravený na masivní paralelizaci v datovém centru.
Další pokus o zvrácení nadvlády MPEG LA
ORBX pak má být hlavně dalším pokusem o zvrácení absolutní nadvlády MPEG LA na trhu s videem, H.264/AVC je dnes totiž naprostý standard prakticky na všech platformách. Najdete ho v mobilech, digitálních kamerách, filmových discích a v internetovém videu. Trošku se mu snaží vzdorovat opravdu jen VP8 od Googlu, který tento kodek nasadil třeba v HTML5 verzi YouTube, a pak samozřejmě v případě SD videa warezová scéna, kde stále přežívá rodina DivX/Xvid.
Dalším otazníkem jsou limity současného internetu. Služby jako OnLive a další sice fungují, nicméně uživatel musí být v solidní vzdálenosti od datového centra kvůli co nejnižší latenci. Pokud tato podmínka společně s přenosovou rychlostí není splněna, výsledkem budou pomalejší odezvy, snížená kvalita obrazu a další nepříjemnosti.
Technologické demo: Steam uvnitř Firefoxu
Nedůvěru vzbuzuje také skutečnost, že je vše napsané v Javascriptu. Každý prohlížeč jej dnes zpracovává a akceleruje trošku jinak, o celkovém výkonu tedy nebude rozhodovat pouze síla samotného hardwaru, ale také skutečnost, na jakém operačním systému a v jakém prohlížeči celá tato legrace běží, nehledě na to, že formát H.264 dnes umí přímo akcelerovat kdejaký novější čipset, zatímco ORBX bude spoléhat leda na obecnou GPU akceleraci v rámci WebGL.
Nástup tenkých klientů?
Ať už bude projekt ORBX.js úspěšný, nebo zapadne jako další exotická technologie, je to jen další střípek do mozaiky jménem tenký klient, který je stále populárnější. Ostatně o streamování celého systému do tenkého klientu už dnes stále častěji mluví i Microsoft třeba v rámci projektu Mohoro.
