Víte, jak nejlépe nanášet teplovodivou pastu? A víte, že nejlepší pastu nepoznáte ani podle výrobce, ani podle ceny, ani podle složení? Důkladný velký test 80 past prý zabral dva roky.
Dlouhý seznam všech produktů, které otestoval web Benchmark Reviews, by bylo zbytečné přepisovat. V testu je na osmdesát typů teplovodivých past na bázi uhlíku, kovových částic, keramických částic i tekutého kovu.
Součástí testu je hned několik způsobů, které se při nanášení pasty používají spolu s fotografií toho, co pasta udělá po upevnění chladiče. Pro leckoho bude asi překvapením, že zatímco v případě chladičů s kruhovou základnou (například BOX chladič Intelu) lze s populární kapkou pasty uprostřed dosáhnout velmi dobrých výsledků, pro chladiče s velkou čtvercovou základnou není moc vhodná.
Pro nedokonalé základny chladičů s heatpipe, které jsou v přímém kontaktu s procesorem, je lépe zvolit zcela odlišnou metodu aplikace.
Test vznikal přibližně po dobu dvou let. Kromě delší doby nutné pro zahoření byly na vině i průtahy způsobené dodavateli past a opakování části testů kvůli tomu, že během měření odešla základní deska u testované platformy a řadu testů bylo nutné opakovat.
Co všechno asi jinde nedomysleli
Z toho, co vše autor při testování hlídal, člověka napadá, co vše v jiných testech zanedbávají. Když rozdíly mezi nejlepším a nejhorším produktem činí několik stupňů, hraje roli doslova každá pitomost.
Konstantní teplotu okolí se podařilo omezit pohyb teplot v rozmezí jednoho stupně, mimo jiné i tím, že se testovalo v open-air prostředí, které snížilo riziko, že se teplota v místnosti zvedne kvůli tomu, že ji vytápí samotný počítač (není to malichernost, testování výkonnější sestavy dokáže v místnosti s výměrou 36 m2 zvednout teplotu o pět stupňů). Vliv zahřívání chladiče procesoru způsobený teplem z ostatních komponent omezily vodní bloky na grafické kartě a čipové sadě.
Další nepřesnosti může způsobit nevypočitatelná technologie Intel Speedstep, která automaticky podtaktovává jádro během nečinnosti a snižuje množství tepla vyprodukované procesorem. Měření může ovlivnit i taková hloupost, jako je zapnutá regulace otáček ventilátorů.
Samotné srovnání je obtížné ještě z jiného důvodu – řada past má různě dlouhou dobu na „zapékání“, během které stále stoupá její výkon a klesají naměřené teploty. V extrémním případě (Arctic Silver 3 a 5) je to až dlouhých 200 hodin.
Výsledky? Závisí i na okolnostech
Bohužel se nedá říci, že jsou jeho výsledky testu obecně platné. Při testování autor vypozoroval, že zatímco pro chladiče s perfektně rovnou základnou osazené na kvalitním heatspreaderu procesoru je nejlépe použít pasty s nízkou viskozitou, které vytvoří jen tenkou vrstvičku a zaplní mikroskopické trhlinky, u hrubých základen či nerovných procesorů jsou lepší husté pasty, které zaplní velké díry a nerovnosti. Velký vliv na poměr sil má i tlak, jakým dokáže uchycení chladiče vyvinout.
Rozdíly mezi některými pastami jsou tak malé, že se pohodlně vejdou do chyby způsobené měřením. Ve snaze zamezit dezinterpretaci výsledků získaných jen na základě seštosovaných průměrných teplot na jediném systému se autor nakonec rozhodl nehodnotit pasty podle dosažených teplot, ale roztřídil je do čtyř skupin od nejhorších po nejlepší.
Při samotném hodnocení bylo nutné vzít v potaz i skutečnost, že není možné, aby pasta nefungovala, nebo fungovala špatně. V případě, že je kontakt chladiče a procesoru dobrý, lze mezi ně napatlat prakticky cokoliv, aniž by to mělo negativní dopad na chlazení.
Ve skupině D s nejhoršími výsledky a rozsahem teplot 39-42,1 °C skončily většinou silikonové pasty s s nízkou viskozitou, naproti očekávání do ní ale spadly i nějaké pasty s obsahem stříbra či mědi.
Ve druhé skupině C jsou většinou řídké a středně tuhé pasty s obsahem hliníku, se kterými bylo dosaženo teplot od 38,95 do 38,55 °C.
Ve třetí skupině B patří většina rovněž pastám s hliníkem, jinak v ní ale najdete prakticky vše od obyčejných silikonových až stříbrné pasty. Kromě řídkých a středně tuhých past už se zde objevily i velmi tuhé pasty nanášené v silné vrstvě a kupodivu i tekutý kov CooLaboratory Liquid Metal Pro, který obvykle v testech „trhne“ ostatní pasty i o několik stupňů.
Hodnocení A dostaly pasty, jejichž výsledky se vešly do prvních deseti procent a rozsah teplot se pohyboval mezi 37,55 a 38,25 °C. Mezi nimi byste už marně hledali silikonové pasty, přesto zde prim hraje stále hliník. Najdete tu i jednu pasty s příměsí uhlíku.
Hodnocení A+ a teplot 37,55-37,65 dosáhly pasty Shin-Etsu MicroSi G751, Arctic Silver 5, Thermaltake Grease A2150, Gelid GC-Extreme a Tuniq TX-3.
Když si představíte, kolik pasty mezi procesorem a chladičem je, jsou naměřené rozdíly obrovské. V důsledku je to ale jen několik stupňů. Při přetaktování výkonných čtyřjádrových může rozdíl několika stupňů znamenat pokles výkonu kvůli vkládání prázdných cyklů u přehřívajícho se jádra, u počítačů, které procesor uchladí s rezervou, ale nehraje výběr pasty roli.
Potvrzuje se i jiná skutečnost – při výběru se nelze orientovat ani podle výrobce, ani podle použitých složek, ani podle ceny, záleží jen na konkrétní pastě. A také to, že existuje řada dalších faktorů, které mohou teploty ovlivnit více, než výběr samotné pasty – stačí nepřesně nasazený chladič, nedostatečný přítlak nebo nevhodně nanesená pasta.
