Google nebo Microsoft nejsou jedinými, kdo staví velká datacentra. Výstavbu rozjíždí i Apple, který se tak nejspíše připravuje na „cloudovou válku“.
S rozšiřováním internetu coby největší počítačové sítě na světě a stále rychlejším připojením, se mění i to, jak pracujeme nejen s počítačem, ale i s daty. V dřívějších dobách, kdy bylo připojení extrémně pomalé, drahé a obvykle i těžko dostupné, se musel veškerý výpočetní výkon sdružovat v lokálních podmínkách, stejně tak případná data.
S rozvojem lokálního síťového připojení se však ve firmách a organizacích začalo využívat kombinace server-klient, která byla pro určité způsoby zpracování dat jednodušší, levnější a rychlejší, především pak u dat a jejich sdílení. Díky centralizaci, která je několikanásobně bezpečnější co se týče zálohování a správy, se tento model brzy ujal jako standard při použití většího množství počítačů v jedné firmě.
V domácích podmínkách se ale od začátku rozmachu sítě a internetu takřka nic nezměnilo. Počítač či notebook stále slouží jako středobod výkonu i dat, samozřejmě s minimálním zabezpečením či zálohováním.
Rychlost vnitřní sítě a připojení k internetu se ale začíná pomalu stírat, a s tím i potřeba lokálního ukládání dat. Klasický stomegabitový ethernet je ještě dnes lokálním síťovým standardem, který využívá mnoho firem, avšak i u nás je v několika větších městech běžně dostupná internetová přípojka s takovou rychlostí, a to do celé internetové sítě.
Díky tomu je možné provozovat takzvaný cloud computing nové generace, který začíná být výhodný nejen pro firmy, ale i pro domácnosti. Sledujeme seriály a filmy ve vysokém rozlišení (Youtube), posloucháme hudbu (Grooveshark), ukládáme si své dokumenty (Docs), přednášky a komunikujeme. Vše v rámci společné sítě – internetu.
Datacentra nejrůznějších společností tak rostou jako houby po dešti, pozadu ale nezůstává ani jeden z největších technologických lídrů – Apple. Původně značně hardwarové zaměření se střetává se softwarem a v posledních letech i s internetem. Výsledkem je stavba jednoho z největších datacenter na světě a příprava na budoucí roky.
Datacentra Applu
Již v roce 2006 Apple koupil nevyužité datacentrumv Newarku v Kalifornii, které má velikost přes 107 tisíc čtverečních stop. Odhadovaná cena za tento objekt byla kolem 50 milionů dolarů, což je velmi dobrá cena vzhledem k tomu, že nemusíte takřka nic stavět. Jedno datacentrum se nachází i v samotném Cupertinu, kde sídlí i sám Apple. Zajímavějším počinem jsou ale nová datacentra, která překvapují především svou velikostí.
V Severní Karolíně, konkrétně ve městě Maiden, totiž Apple již dostavil jedno obří datacentrum, které se rozprostírá na 505 000 čtverečních stopách. Tuto stavbu začal Apple stavět v roce 2009 a dnes je již hotová. Pokud se však podíváte na letecké záběry, Apple koupil celkem rozsáhlou plochu a toto datecentrum není určitě poslední, které Apple staví.
Jedny z největších datacenter na světě jsou pro Apple novinkou, celková investice přesahuje hranici jedné miliardy dolarů.
Jablečný iCloud
Velké investice v této oblasti mohou znamenat jediné – Apple chystá něco velkého a to v oblasti služeb. Oficiální zprávy samozřejmě stále mlčí, ale vzhledem k dosavadnímu vývoji lze předpokládat několik závěrů.
Apple v roce 2009 koupil internetovou streamovací službu Lala.com, která byla zaměřena na hudbu. Sám Apple a jeho iTunes nabízí rozsáhlý hudební katalog, za poplatek si tak můžete stáhnout oblíbené písničky či celá alba. Stejný systém funguje i u dalšího multimediálního obsahu v podobě filmů či seriálů. Streamování nebo paušální poplatek za přístup je tak nasnadě.
V případě zařízení Apple TV lze tak snadno streamovat vybrané filmy, v této oblasti je však velká konkurence a uvědomuje si to i Google, který má už k dispozici i svou Google TV, která je zaměřena právě na stejný multimediální segment. Apple je jedním z velkých kandidátů na multimediálního vládce, což by mohlo v budoucnosti s postupným úpadkem klasických televizních kanálů zcela změnit jeho postavení na celosvětovém trhu.
Spekuluje se také o využití cloudu pro kompletní synchronizaci dat i aplikací. Některé věci jsou již součástí platformy MobileMe, v budoucnu se ale počítá s kompletním přechodem na cloud. To se tak bude týkat nejen hudby, filmů, dat nebo aplikací, ale v příštích verzích operačních systémů i dalších částí. A uspokojit desítky milionů zákazníků mohou pouze obří datacentra.
S tím samozřejmě počítá i Microsoft, který se synchronizací všeho možného počítá právě u další verze Windows, která má být uvedena za dva roky. Tento trend následuje i Google. Máme tu první cloudové operační systémy, webové Office, programy pro úpravu fotografií, střih videa a další, vše se počítá a zpracovává mimo náš dosah. Výhody jsou jasné – takřka nulová nutnost vysokého výkonu v lokálním stroji a dostupnost odkudkoli. Odkudkoli kde je internet. Ten však začíná být stejně samozřejmý a dostupný jako elektřina.
„Vzdálená“ budoucnost
Někteří uživatelé proti takové budoucnosti varují a vyhrožují, že oni nikdy neposkytnou svá data nějakému vzdálenému serveru velké korporace. Tento přístup se ale neliší od jakékoli jiné obavy, které byly během vývoje různých technologií vždy přítomny.
Uvědomuje si vůbec, že i naše data na pevném disku už vlastně nemáme pod kontrolou, k jejich přečtení potřebujeme software třetích stran, jsou to jen jedničky a nuly, které jsme zadali do elektronického přístroje v určitém kódování, zkrátka nic hmotného, uchopitelného.
Facebook již brzy dosáhne 600 milionů uživatelů, a tito uživatelé poskytnou Facebooku své fotografie a osobní údaje i přes to, že se zároveň vzdávají i většiny práv na ně. Obecně řečeno, drtivou většinu uživatelů nezajímá bezpečnost či soukromí, tato oblast je kritická především pro firmy a i ty mohou využívat vlastního cloudu, samozřejmě v internetu a v rámci velkého datacentra. Zabezpečení takových dat je navíc stále řádově vyšší, než když je máte uschovány na vlastním serveru v některé z kanceláří.
A jak by to tedy mohlo vypadat za několik desítek let? Zajdete si do velkého „obchodního“ centra pro nový počítač, který je svou velikostí spíše mobilního rázu. Po jeho spuštění se pomocí biometrických senzorů přihlásíte pod svým účtem do konkrétního internetového systému od jednoho z velkých společností jako Google, Microsoft nebo Apple. Po připojení budete mít k dispozici všechna svá data, oblíbenou hudbu, programy a svá nastavení. Nikdy o ně nepřijdete, už nebudete muset nic nastavovat, vše bude okamžité a snadné, kdykoli a kdekoli.
Díky mobilnímu zařízení, které bude rovněž obsahovat všechny tyto služby a data, budete mít svou „elektronickou část“ neustále u sebe a už se bez ní neobejdete. A to je chvíle, kdy to začne být skutečně zajímavé.
