Alois Vojtěch Šembera — „Otec moravské vlasti“ — rodem Čech (nar. 1807 ve Vysokém Mýtě), je v Česku zapomenutý a zavržený, protože jako jeden z prvních veřejně prokazoval nepravost „Rukopisů“ v době, kdy se Čechům hodily jakékoli doklady národní velikosti a slávy. Odešel na Moravu a snažil se o vytvoření moderní spisovné moravštiny. V r. 1839 se stal profesorem v Olomouci, později vyučoval i v Brně, poté byl povolán do Vídně k vyučovvání slovanským jazykům. Tam zemřel r. 1882.
Protože se veřejně hlásil k moravskému jazyku (velmi rozsáhlá je jeho publikační činnost, psal do Moravských novin, navrhl založit Matici Moravskou, prosadil zavedení moravského jazyka na moravských železnicích; v Základech dialektologie Českoslovanské upozornil Čechy na to, že na Moravě se nemluví česky, ale moravsky, atd.), pověřil ho Moravský zemský sněm provedením oprav moravského (zemského) jazyka. V té době se odlišovala hovorová moravština od psané slovanštiny (slovanština, českoslovenština, českoslovanština). První zjednodušení udělal na Moravě František Trnka, který ale neměl (1831 - 1832) žádného pověření, jako později A. V. Šembera.
Šemberovy úpravy uzákoněné Moravským zemským sněmem:
i místo j
j místo g
g místo g s háčkem
ou místo au
v místo w
další zjednodušení - např. žák místo ziak, atd.
V době, kdy už Moravané měli tyto změny uzákoněny, hádali se Češi v české matici, protože nemohli prodat již vytištěné knihy a učebnice (chyběl jim souhlas českých zákonodárných sborů s novými úpravami češtiny).
Zákony a nařízení o moravské řeči — vyhlášeny ústně bubeníky: 1480, 1600, 1609, 1619, 1628, 1781, 1787, 1815, 1816, 1818, 1825, 1835, 1843 byly vydány tiskem a na náklady státu doručeny do měst a obcí: 1848, 1849, 1867, 1871, 1880, 1897, 1905. Poslední, zákon o moravsko-německém jazykovém narovnání, způsobil v Čechách protimoravskou kampaň.
Všechny zákony z uvedených let byly přijaty percepčním zákonem Československa ze 28.10.1918, čl 2, do právního řádu ČSR.
