Přesně před 15 lety, dne 14. července roku 1995, byla určena koncovka souborů MP3. Dnes nejrozšířenější formát ztrátové komprese zvukových souborů vznikl odvozením z kompresního algoritmu MPEG, na kterém pracovalo několik týmů vývojářů z různých firem (Fraunhofer IIS, AT&T-Bell Labs, Thomson-Brandt, CCETT a další) pod záštitou skupiny Moving Picture Experts Group.
Kompresní audioformát byl vyvíjen pro menší datovou náročnost digitalizovaných CD a v případě formátu MP3 se při původně standardním bitratu 128 kbit/s dosáhlo přibližně jedenáctinásobného zmenšení objemu datových souborů oproti formátu klasického CD. Princip komprese je jednoduchý – algoritmus odstraní datové záznamy zvuků, které lidské ucho nezaznamená. Samozřejmě však při silnější kompresi dochází ke slyšitelné deformaci zvuku a obzvlášť u mluveného slova je nutné používat menší kompresi, aby nepůsobila rušivě.
Přestože byl algoritmus zapsán jako ISO/IEC standard již v roce 1991, ještě nějaký čas trvalo, než vznikla první oficiální „empétrojka“. Za jejího stěžejního tvůrce je považován Němec Karlheinz Brandenburg, který se digitalizací hudby zabýval již od osmdesátých let a zasvětil tomuto tématu své studium na univerzitě. Byl jedním z lídrů skupiny Moving Picture Experts Group a byl to on, kdo se zasloužil o neobvyklou přezdívku zpěvačky Suzan Vega. Říká se jí „matka MP3“, protože její píseň Tom’s Dinner používal Brandenburg jako testovací a byla to tedy pravděpodobně první skladba převedená do formátu MP3.
Formát MP3 se vyvíjel a začal se postupně rozšiřovat. V roce 1994 byl veřejně uvolněn program I3enc, první softwarový enkodér do formátu MP3. Jenomže tenkrát se tento název ještě nezažil a soubory používaly koncovku BIT. Až právě 14. července roku 1995 byla koncovka MP3 vybrána skupinou německých vývojářů pro použití k tomuto typu souborů.
Tak praví Wikipedia.
Ještě se sluší doplnit, že MP3, resp. MPEG, zdaleka není jediným typem komprese audiosouborů. Existuje více algoritmů, které používají modernější a kvalitnější metody komprese (Ogg Vorbis, AAC, FLAC…), ovšem z důvodu masového rozšíření formátu MP3 napříč internetem a spotřební elektronikou mají konkurenční formáty velmi těžkou cestu k širšímu prosazení.