VR a AR je logický, předvídatelný a neodvratný směr vývoje. Málokdy byla nastupující revoluční technologie známa a očekávána tak dlouze dopředu. Můžeme pochybovat o současným technických možnostech jejího provedení, ale nikdy o samotných principech virtuality. Tato technologie dříve nebo později ovládne svět.Jen se zasněte, a představte si kontaktní čočky, které mohou zobrazit cokoliv. Napadnou vás stovky skvělých nápadů, které usnadní každodenní život. Co usnadní, od základu jej změní.Vezměme obyčejný pracovní prostor - místnost, stůl, počítač, křeslo. Vždy mě v té souvislosti napadala analogie boudy a řetězu. Zítra to bude jen relikt středověkého včerejška. Plnohodnotný terminál se před Vámi zjeví kdekoliv právě jste, ať je to vyhřátá postel, vrcholek hory, nebo nejobvykleji hospoda. Ale nejen terminál, co takhle pracovní porada? Nyní nutnost shromáždit kvantum lidí na jednom místě, zítra se zhmotníme kdekoliv bude potřeba. Poslední argument pro vyžadování fyzické přítomnosti padne. Přestaneme být otroky prostoru. Otázka, kde co je, a jak se k tomu dostat, přestane existovat. Naše fyzično ztratí další podstatnou část své důležitosti. Půjde o evoluční krok srovnatelný s příchodem internetu.Bude to významný a odvážný krok. Nezbaví nás ale zcela závislosti na našem těle, zatím. Stále budeme potřebovat ten nešikovný žok krve, který pohání náš mozek. Bude to ale malé preview, která nás pomalu připraví na mnohem smělejší budoucnost. Budoucnost, kde nejprve opatrně přesuneme mozek mimo tělo. Pak se jej pokusíme virtualizovat. A nakonec budeme muset zodpovědět kvintesenciální otázku:"Je člověk člověkem bez biologické podstaty?"Jak opojně působí představa existence ve formě myšlenky. Nezatížená vahou masa, nemoci, a smrti. Je to protivenství přírodnímu řádu, nebo je to vývoj, který se od nás předpokládá? Smrt. Tisíckrát omleté téma. Neodvratná, osvobozující, mazající rozdíly. Jediná jistota. Ale je jí opravdu? V mých očích byla smrt vždy pouze vážnější nemoc, která jednou bude pokořena. Nebude to víc než pár generací, a lidé na nás budou soucitně shlížet jako na ty, kteří podlehli něčemu tak banálnímu, jako je smrt. "Naši předci žili průměrně 70 let.", bude přednášet kantor.Kantor? Studenti? Tyto termíny vlastně inherentně zaniknou. Člověk se nebude rodit, bude vytvořen. Bude znát vše a bude moci být vším. Jeho myšlenka se bude rovnat skutku. Kde jsou nyní těžké servery, klimatizace, a míle kabelů, bude jednou subatomární technologie. Tehdy konečně opustíme mléčnou dráhu. Nebude to v pompézním korábu z kompozitů, ani na uměle vytvořené planetce. Opustíme ji jako éter: vším prostupující, nedílná, věčná součást vesmíru.
